Výpověď bez udání důvodu je pro mnoho zaměstnanců noční můra (ilustrační obrázek)
koláž Hrot24 / Canva
Ochrana míst vs. prosperita
Američané vyhazují pracovníky bez udání důvodu. Kruté? Ale proč jsou pak USA o tolik před námi
Místo toho, aby se manažeři u nás stoprocentně soustředili na úspěch, jako je tomu ve Spojených státech, musejí pamatovat na to, jak zaplatit jeho pravý opak. Vždycky tak zůstaneme jen na půli cesty do Ameriky, píše v komentáři šéfekonom Hrotu Miroslav Zámečník.
hlavní analytik
Je to pár měsíců, co se mě podnikatelé ptali, co mají dělat s neustávajícími tlaky na zvyšování mezd. Odpověděl jsem lakonicky, že mají počkat a hrát o čas, jestli se v Německu nezlepší podnikatelský sentiment, ale hlavně zakázková kniha s novými objednávkami. Pokud ne, přinutí to řadu českých subdodavatelů k propouštění v míře podstatně větší, než jsme byli svědky v loňském roce.
Češi mají tendenci nevěřit dobrým zprávám, zatímco na ty špatné reagují citlivě. Přestávají utrácet, kdo může, šetří, všichni se omezují ve mzdových požadavcích a dávají přednost udržení zaměstnání.
Výpověď bez udání důvodu? Pro je třetina lidí, bojí se jí hlavně starší generace
V tomhle se nijak neliší od odborů – třeba šéf svazu Kovo Roman Ďurčo v září 2023 lamentoval: „Český národ stále není zcela připravený na tak masivní protesty, jaké jsou třeba ve Francii. Ale já bych byl velice rád, kdybychom se toho jednou dočkali. Abychom prostě zvedli zadky a šli jsme si pro peníze, které si zasloužíme.“
Pozdě – příležitost k vybojování vyšších mezd už je passé. Spolu s tím, jak se zejména v řadě průmyslových oborů nedaří už druhým rokem, se vyskytly hromadné výpovědi a v lednu 2025 se nezaměstnanost vyšplhala na 4,3 procenta. Tam nebyla od covidového roku 2021. Sotva reálné mzdy začaly svižně růst, už je čekají tlaky na snížení tempa.
Počet volných míst se prudce smrskl. Přesto je nezaměstnanost v Česku pořád nejnižší v EU a v řadě profesí existuje chronický strukturální nedostatek pracovníků. Ti si tak klidně budou moci říct o vyšší mzdy a licitace se jim vyplatí. Tedy pokud vědí, že právě oni si to mohou dovolit.
Teď hodlají odboráři vyzývat znovu ke „zvednutí zadků“ a k účasti na ničem menším než generální stávce. Ovšem nikoli kvůli penězům, ale kvůli novele zákoníku práce, která by umožnila podat výpověď bez udání důvodů. Jinak řečeno, už znovu jde o ochranu pracovního místa a stability.
Na půl cestě do Ameriky
Za návrhem stojí ODS a TOP 09, všichni ostatní včetně koaličních KDU-ČSL a STAN jsou proti. Připusťme, že tenhle typ výpovědi bez uvedení rozumného důvodu a s ohlášením v předstihu nemají v Evropě ani země s jinak liberálním pracovním zákonodárstvím, třeba Dánsko. Země proslulá svou „flexicuritou“, tedy nikoli ochranou pracovního místa, ale ochranou příjmů, které nedostává propuštěný formou odstupného, ale jako štědrou podporu v nezaměstnanosti podmíněnou rekvalifikací.
Jako nejspolehlivější forma pobídky k rychlému návratu do práce se prý ukázalo být obnovení znalostí v matematice. Přes tyto vynalézavé kombinace však Dánsko požaduje u smluv na dobu neurčitou udání důvodu a má různě dlouhou ohlašovací povinnost podle odpracované doby.
Výpověď bez udání důvodu, takzvaná at-will termination, a bez odstupného, je charakteristická pro Spojené státy. S výjimkou Montany, byť v různých státech existují možnosti odlišné právní úpravy.
Jedni ekonomové tvrdí, že pracovník by měl být chráněn, neboť nemá srovnatelnou vyjednávací sílu a ještě trpí asymetrickou informací ve svůj neprospěch. Naopak libertariáni jsou toho názoru, že to nejen zvedá pružnost pracovního trhu, ale také to vysvětluje, proč jsou Spojené státy o tolik před námi.
Představte si start-up, který v Česku zavře brány bez udání důvodu, ale za dvojnásobné odstupné, tedy nejméně dva měsíční platy, ale taky šest, podle toho, jak dlouho se firma snažila uspět a její zaměstnanci, motivovaní zaměstnaneckými akciemi, ji podrželi.
Místo, aby se manažeři stoprocentně soustředili na úspěch, jako je tomu v Americe, musejí pamatovat na to, jak zaplatit jeho pravý opak. Nevím, čím to je, ale vždy zůstaneme někde na půli cesty do Ameriky. Tedy někde v severním Atlantiku mezi Islandem a Grónskem.
Kdy už bude v Německu dobře?
Německý statistický úřad ve Wiesbadenu publikoval čerstvé statistiky o vývoji zakázek ve zpracovatelském průmyslu, které v prosinci meziměsíčně poskočily o 6,9 procenta v reálném vyjádření. Skvělé, dokud si neuvědomíte, že se tak stalo díky několika velkým kontraktům v „ostatním dopravním strojírenství“, které zahrnuje letectví, vlaky, lodě a vojenská vozidla.
Když je odečteme, činil vzestup 2,2 procenta. Vývoj průmyslové výroby, zejména v energeticky náročných oborech, ale i v páteřním oboru automotive, byl v prosinci špatný. Od vypuknutí války na Ukrajině a šokového navýšení cen energií jsou všechny energeticky náročné obory v podstatě na sestupné dráze, zatímco zbytek průmyslu se tam dostal v pololetí 2023.
Vzhledem k rozsáhlé míře zapojení českých subdodavatelů dílů a součástek pro německé automobilky už jen Trumpova hrozba uvalení cel na auta z EU (hlavně tedy z Německa) snižuje jakoukoli chuť investovat. A podle velmi respektovaného německého hospodářského institutu Ifo lze předpokládat nejvyšší úbytek pracovních míst v metalurgii a automobilkách.
Jediným regionem, kde podle Úřadu práce ČR meziroční nezaměstnanost klesla, je nepřekvapivě postindustriální Praha. Bity jsou naopak regiony s vysokým podílem postižených průmyslových oborů a také pánevní okresy, které ohrožuje snižující se těžba energetického uhlí a všechny činnosti s tím související.
Jak to říkal slavný čínský mudrc Sun-c’: „Slyšeti hrom není známkou jemného sluchu.“