Německý kancléř Olaf Scholz
Shutterstock.com
Jsem sice zastánce fiskální zodpovědnosti, ale Německu pomůže jediné: rozvolnění dluhové brzdy
„Dovedete si představit, co by s našimi sousedy udělalo, kdyby se podíl veřejných investic na HDP zvedl o nějaké dva procentní body a dostal by se tak na míru investic, jakou má Česká republika?“ píše v komentáři analytik Miroslav Zámečník.
hlavní analytik
Německo nečeká snadný rok. Ani hospodářsky, ani v politice. Volby do Spolkového sněmu 23. února skončí nejspíš plichtou a nová koalice se bude rodit těžko. V téhle situaci se hledá nějaký růstový impuls pro německou ekonomiku dost těžko. Je mi to jako zastánci fiskální zodpovědnosti trapné říct, ale v podstatě jediným pozitivním překvapením, které by bylo schopno zlomit velmi ponurý sentiment podnikatelů i spotřebitelů u našich západních sousedů, je rozvolnění dluhové brzdy.
Než se k této kacířské myšlence dostanu, hodí se nejdříve trochu zrekapitulovat, co je dluhová brzda (německy Schuldenbremse) v německém provedení. A dát to do kontextu s Českem. Za prvé je zakotvena přímo v německé ústavě, schválila ji první koaliční vláda vedená kancléřkou Angelou Merkelovou v roce 2009 a limituje strukturální schodek spolkového rozpočtu za „normálního počasí“ na 0,35 procenta HDP.
Což je tedy podstatně tvrdší než limit pro rok 2024 v ČR s 2,75 procenta a postupným ročním poklesem o 0,5 procenta. Výjimkou v Německu je mimořádná situace, kdy lze brzdu dočasně suspendovat, jako tomu bylo za pandemie a energetické krize.
Za druhé je k rozvolnění brzdy zapotřebí dvoutřetinová většina v obou komorách Bundestagu, což je podstatně vyšší laťka nežli v Česku. I tu jsme ovšem podlezli – v momentě, kdy Babišova vláda strukturální saldo změnou zákona o rozpočtové odpovědnosti v dubnu 2020 nejprve zvýšila na čtyři procenta HDP, když střednědobý cíl byl 0,75 procenta.
Další novela schválená v rámci hlasování o pozměňovacím návrhu Andreje Babiše na zrušení superhrubé mzdy je teprve zásah na komoru – nijak nekompenzované zrušení superhrubé mzdy by i ten čtyřprocentní cíl na rok 2021 mohlo překročit, a tak se prostou většinou prohlasovalo rovnou jeho vypuštění.
Tímhle prizmatem českých rozpočtových kulíšků je nutno případné rozvolnění Schuldenbremse v Německu vnímat. Klidně se může stát, že poslední zastánci takto tvrdého omezení, svobodní demokraté (FDP), se vůbec nedostanou do Spolkového sněmu, a všichni ostatní se shodnou na tom, že je třeba uvolnit kohouty pro veřejné investice – které dluhová brzda dlouhodobě podvazovala.
Pokud jde o míru veřejných investic vyjádřenou jako hrubá tvorba fixního kapitálu v poměru k HDP (včetně odpisů; zahrnuje investice do fyzické infrastruktury, technologií i nehmotných aktiv) tak skutečně Německo bylo dlouhodobě pod evropským průměrem. Dá se říct, že kapitálová zásoba veřejného sektoru mnohde erodovala, jak čisté investice bez odpisů v poměru k HDP oscilovaly kolem nuly. A zejména u řady regionů, měst a obcí byly negativní.
Dělení kompetencí a rozpočtová pravidla ve Spolkové republice jsou ještě o level komplikovanější nežli u nás, to je třeba také vnímat. Nepatrné zlepšení v posledních několika letech ani náhodou nedokázalo odstranit kumulovanou podinvestovanost z předchozích dvaceti let. Pokud nevěříte, zeptejte se Němců, anebo se zkuste takovým Severním Porýním-Vestfálskem projet – uvidíte, že dobře bylo už docela dávno.
Bundeswehr i excelence
Na rozdíl od Česka sice dokázali uvolnit aspoň zčásti předpisy, takže by se dala infrastruktura stavět, ale nyní jde o to systém také pořádně finančně zavlažit. Pětičlenná ekonomická „rada moudrých“ (Sachverständigenrat der Bundesregierung), stejně jako velmi respektovaná Bundesbanka (ekvivalent ČNB) se už vyjádřily, jak by si rozvolnění brzdy dovedly představit.
V zásadě proti limitu celkové zadluženosti a právě pro investice do priorit: od pořádného opření se do digitalizace přes investice do železnice (Bundesbahn je v tak zbědovaném stavu, že se stává terčem posměšků v mezinárodním měřítku), až po koňskou dávku prostředků pro modernizaci Bundeswehru a na podporu excelence ve výzkumu a vývoji.
Německo je málo zadlužené – a jde o skutečně velkou ekonomiku, kde by valná část výdajů zůstala doma a pomohla by německé hospodářství „nakopnout“. Dovedete si představit, co by s našimi sousedy udělalo, kdyby se podíl veřejných investic na HDP zvedl o nějaké dva procentní body a dostal by se tak na míru investic, jakou má Česká republika? U nás je to možná pořád málo, u nich by to bylo pronikavé zvýšení.
To by spolu s odbouráním německé byrokracie a zlepšením podmínek pro byznys včetně selektivního snižování mohl být přesně ten recept, který Německo potřebuje. A co si budeme povídat – hodně by to pomohlo i Česku. Protože pokud jde o míru hospodářského propojení, tak přezdívka, že jsme dost nepořádná 17. spolková země, je jen lehkou nadsázkou.
