Kromě ekonomických názorů sdílejí oba prezidenti i expanzivní vizi – McKinley (vlevo) získal pro USA Havaj či Portoriko, Trump chce Grónsko, připomíná Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
Everett Collection / Shutterstock.com / Argos Capital, koláž Hrot24
Obchodní války
Komentář
Trumpův vzor McKinley. Spojené státy se svojí politikou vracejí do 19. století
Trumpova celní politika vyvolává historické paralely, a to zejména s érou prezidenta Williama McKinley, jenž také prosazoval vysoká cla na dovoz zboží. Trump vyzdvihuje právě 90. léta 19. století jako pozitivní období obchodních přebytků, ekonomové a historici si tím již tak jistí nejsou. Každopádně celní války zůstávají extrémním nástrojem, který by měl být použit pouze s velkou rozvahou a v případech, kdy ostatní diplomatické a ekonomické prostředky selhaly, píše ve svém komentáři Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital.
Kryštof Míšek
Datum 2. dubna 2025 bude mít nejspíš již navždy v hospodářských dějinách své pevné místo. Spojené státy se totiž vracejí svojí zahraniční politikou naplno do 19. století.
Amerických prezident Donald Trump uvedl na začátku měsíce v život svůj plánovaný celní hospodářský program. Vedle potvrzeného 25procentního cla na automobily došlo i na plošná cla na veškeré zboží.
I přes pozitivně vyznávající 90denní odklad zůstávají hospodářské otazníky. Na velmi klíčové ose mezi Spojenými státy a Čínou konflikt nejenže neustal, ale přešel do ještě ostřejší fáze – čínské zboží bude čelit clům v celkové výši 145 procent.
Trumpova celní politika vyvolává historické paralely, a to zejména s érou prezidenta Williama McKinleyho v 90. letech 19. století. McKinley prosazoval vysoká cla na dovoz zboží, aby chránil domácí průmysl, podobně jako Trump nyní zavádí největší celní opatření za posledních sto let.
Oba prezidenti sdílejí expanzivní vizi – McKinley dohlížel na anexi Havaje a získání Portorika či Guamu, zatímco Trump uvažuje o získání Grónska.
Ekonomicky Trump vyzdvihuje 90. léta 19. století právě jako pozitivní období obchodních přebytků. Ekonomové a historikové si tím již tak jistí nejsou.
McKinley nakonec uznával význam mezinárodního obchodu a recipročních dohod, což zůstává otázkou i pro současnou americkou politiku.
Zde je ostatně asi jediná naděje, že se podaří alespoň snížit trvalé škody v ekonomice. Výrazným dopadům na obchod už přesto zabránit nelze.
Na straně jednoznačně poražených u celně zaměřené hospodářské politiky budou nakonec američtí spotřebitelé, kteří si Trumpa zvolili.
Očekává se, že například 25procentní clo na dovoz automobilů a dílů ovlivní importy v hodnotě přes 460 miliard dolarů, což může zvýšit náklady výrobců a vést k vyšším cenám pro spotřebitele, čínský elektromobil by nově mohl být s přirážkou 45 procent.
Američané už dopředu reagovali na tuto hrozbu masivními nákupy aut, než budou cla zavedena, časem ovšem pocítí důsledky těchto kroků naplno. Americké HDP by mohlo dle negativních scénářů klesat až o 1,5 procenta do roku 2027.
Podobně dlouhodobě nízká nezaměstnanost, kterou se mohla tamní ekonomika chlubit, by mohla být minulostí. Stoupnout by měla ze současných 4,3 procenta až na sedm procent, což je nejvyšší úroveň od pandemie covidu-19.
Celní války zůstávají extrémním nástrojem, který by měl být použit pouze s velkou rozvahou a v případech, kdy ostatní diplomatické a ekonomické prostředky selhaly.
Otevřený a férový mezinárodní obchod, podpořený jasnými pravidly a důrazem na spolupráci, představuje stabilnější cestu k dlouhodobé prosperitě než jednostranné zvyšování cel.