Evropští zákazníci by se asi bez amerického zboží obešli
Shutterstock.com
Clo sem, clo tam
Jsou Trumpovy exportní nářky opodstatněné? Evropané k americkému zboží nemají důvěru
Obchodní války mezi Spojenými státy a zbytkem světa nabírají na obrátkách. Dovozní cla Donalda Trumpa už dopadla na Čínu, teď se k ní mají přidat Kanada a Mexiko. Na EU chystá americký prezident tzv. reciproční cla jako reakci na, dle jeho slov, „znepokojivou“ obchodní bilanci mezi oběma partnery. Skutečně je Evropa ve vzájemném obchodě vůči USA nespravedlivá?
editorka
„Evropská unie se k nám chová strašně nefér. Neberou naše zemědělské produkty. Neberou naše auta, ale k nám je posílají po milionech. Na všechno mají cla. Je velmi těžké přivézt zboží do Evropy, ale oni prodávají své produkty ve Spojených státech. Takže máme obchodní deficit s EU v řádu stovek miliard dolarů a z toho nikdo nejásá,“ postěžoval si Donald Trump ve svém vystoupení na lednovém Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Trump chce tuto situaci narovnat zavedením tzv. recipročních cel způsobem „tit-for-tat“ neboli podle dnes už zlidovělé české hlášky: jak vy k my, tak my k vy.
Toto opatření bude mít zničující dopad zejména na evropský autoprůmysl, který je do značné míry závislý na vývozu do USA. Trump chce, aby nová cla kopírovala daň z přidané hodnoty (DPH) a dotace v EU, což by mohlo vést k faktickému až 30procentnímu zatížení evropských automobilů dovážených do USA.
Nakolik jsou však Trumpovy nářky na obchodní bilanci s EU oprávněné? Zacházíme s USA skutečně nespravedlivě? Proč vůbec existuje tak velký obchodní deficit mezi oběma mocnostmi? A mohou za něj opravdu jen evropské regulace?
Trump zapomíná na služby
Za posledních 15 let Evropská unie pravidelně vyvážela do Spojených států více zboží, než kolik ho odtamtud dovážela. Podle údajů Eurostatu činil v roce 2023 přebytek obchodu s USA 157 miliard eur (necelé čtyři biliony korun).
To není zanedbatelná částka, vzhledem k tomu, že celková výměna zboží mezi oběma partnery dosáhla 851 miliard eur, představuje to tedy téměř pětinu.
Podle ekonomky Wayi Quivigerové z madridské IE University se ale Trump nesprávně soustředí pouze na obchod se zbožím. V oblasti služeb totiž USA dlouhodobě vykazují přebytek vývozu nad dovozem, přičemž rozdíl v posledních pěti letech dramaticky narůstá. V roce 2023 to bylo 104 miliard eur. To už výrazně snižuje celkový obchodní deficit USA na „pouhých“ 53 miliard eur (1,3 bilionu korun).
Celkové celní sazby mezi oběma bloky jsou poměrně podobné, v průměru jde o 3,95 procenta na výrobky z USA a 3,5 procenta na zboží z EU. V některých odvětvích nicméně existují značné rozdíly. Trumpovy obavy z cel na auta nebo potraviny tedy nejsou zcela neopodstatněné, píše Quivigerová.
Například celní sazba EU na dovážené automobily činí deset procent oproti 2,5 procenta v USA a cla na potraviny a nápoje jsou v EU přibližně o 3,5 procentního bodu vyšší.
Odveta se blíží
Evropská unie přislíbila v případě zavedení nových cel „tvrdou a přiměřenou“ reakci a uvedla, že je připravena přijmout odvetná opatření proti chystaným 25procentním clům na ocel a hliník a jakýmkoli dalším, která přijdou. Na stole je uvalení až 50procentních cel na dovoz z USA v hodnotě 4,8 miliardy eur. Dopadnout by mohla například na bourbonskou whiskey, motocykly Harley-Davidson nebo motorové čluny, podobně jako tomu bylo už v roce 2018.
Kde ale může EU skutečně tnout do živého, je oblast Big Tech. USA coby největší světový vývozce služeb by podle Quivigerové odvetu v podobě dalších regulací pro společnosti jako X nebo Meta těžko rozdýchávaly. Brusel by mohl uvalit další omezení na americké poradenské a finanční firmy, zvýšit digitální daně na online platformy nebo zrušit práva duševního vlastnictví.
Trump tvrdí, že pokud EU odvetná cla skutečně zavede, USA by mohly jednoduše přestat z evropských zemí dovážet. A tím by prý vyhrály. Jenže tak snadné to není.
Odpor k americkým potravinám
V obchodních vztazích mezi EU a USA hraje důležitou roli i spotřební chování a preference zákazníků na obou stranách Atlantiku. Vývozní deficit tedy často neodráží jen odlišné celní a daňové podmínky, ale také rozdíly ve výrobních nákladech a především kvalitě výsledných produktů.
Z dostupných údajů podle Quivigerové vyplývá, že Američané obecně dávají přednost evropským výrobkům před domácími alternativami, zatímco evropští zákazníci naopak preferují vlastní výrobky před americkými.
Jedním z hlavních faktorů, které k tomu přispívají, a týká se to zejména potravin, jsou přísnější evropské předpisy ohledně hygieny, pesticidů nebo zeměpisných označení. Dlouhodobé nevyřešené spory týkající se zemědělských produktů omezily vývoz USA do EU v sortimentu hovězího masa, drůbeže či mléčných výrobků.
Pravidla EU v oblasti sanitární a fytosanitární ochrany mohou rovněž bránit obchodu s potravinani, které využívají biotechnologie a další výrobní metody běžně používané v USA. Příkladem je spor o hormony v hovězím mase z let 1996 až 2009.
Nařízení EU o zeměpisných označeních rovněž omezují obchod s některými potravinami, vínem a lihovinami označenými názvy chráněnými EU, které američtí výrobci považují za „obecné“ a nakládají s nimi velmi volně.
Například americké sýry označené jako parmezán nebo asiago nelze v EU prodávat, protože tyto názvy mohou používat pouze sýry vyrobené v regionech s registrovaným zeměpisným označením.
A popravdě, mnohé americké výrobky nesoucí zavedené evropské názvy mají svým složením a kvalitou k původním produktům opravdu hodně daleko.
USA proti těmto nařízením dlouhodobě bojuje a označuje je za formu protekcionismu. Na to EU odpovídá, že její přísnější zdravotní a hygienické normy nejsou namířené proti americkému zboží, platí pro všechny dovozce z celého světa stejně.
Jednoduše řečeno: evropský spotřebitel je zvyklý na určitý standard, na to, že se může spolehnout, že potraviny, které kupuje, jsou bezpečné, a také na to, že podle označení na obale předem ví, co najde uvnitř. A to mnohé americké zboží nesplňuje.
