Zdá se pravděpodobné, že Pavel Tykač a investoři kolem něj mohutně nakupovali akcie ČEZ a drží už více než deset procent, píše Pavel Páral
Michal Čížek / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Jaderná energetika
Dostavba Dukovan? Kartami může nakonec řádně zamíchat Tykač
Dostavba jaderné elektrárny Dukovany se zadrhává. Smlouva s korejským KHNP měla být podepsána už v prvním čtvrtletí, ale termín se zpožďuje. Česká účast na projektu? Zatím jen zlomek slibovaných 60 procent. A do toho se rozehrává politická hra o ČEZ, v níž může mít hlavní slovo Pavel Tykač. Každé zdržení přitom znamená riziko, že v polovině příštího desetiletí bude Česku chybět elektřina, píše ve svém komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Smlouvy týkající se dostavby dukovanské jaderné elektrárny tak trochu obklopuje mlha. A vznikají pochybnosti, zda je tato vláda stihne dotáhnout do konce. Hlavní smlouva s dodavatelem, korejskou společností KHNP měla být uzavřena do konce prvního čtvrtletí a nebyla.
Krátce před koncem března šéf ČEZ Daniel Beneš na tiskovce k výsledkům společnosti za loňský rok jen tak mimochodem poznamenal, že podpis smluv se nejspíše stihne až ve druhém čtvrtletí. Smlouvy jsou prý fakticky hotovy a jen se už ladí.
Důvodem zdržení je nedořešené odvolání francouzské společnosti EdF proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který zamítl její stížnost na výsledek dukovanského trendu. Nyní definitivně rozhoduje předseda úřadu Petr Mlsna a nikdo neví, jak dlouho to může trvat.
Kromě toho se začala v médiích silně přetřásat Korejci slíbená šedesátiprocentní česká účast na dodávkách, která se jeví momentálně zcela iluzorním cílem.
Nicméně podle šéfa Svazu průmyslu Jana Rafaje, který se některých jednáních o Dukovanech účastnil „nejsou splněny podmínky pro to, aby mohla být podepsaná smlouva“. A dodává, že by raději počkal několik měsíců a tlačil za každou cenu na to, aby české podniky dostaly zakázky.
Ministr průmyslu Lukáš Vlček v jednáních tlačí, co to dá. Přesto dohodnuté dodávky tuzemských podniků dosahují zatím deseti až dvaceti procent hodnoty celého projektu. Jde o turbínu a turbínovou halu, kterou by měl dodat plzeňský Doosan.
Objem mohou ještě zvednout stavební zakázky, které není logické dovážet z Koreje do Evropy. Ale o šedesáti procentech si můžeme nejspíše nechat zdát. KHNP totiž po své dohodě o urovnání sporů s americkým Westinghousem couvá z evropských tendrů.
Vzdal soutěže ve Slovinsku, Švédsku a Nizozemsku. Součástí dohody bylo patrně i rozdělení trhu. Korejská firma tím ztratila zájem budovat v Evropě dodavatelský řetězec, který by měl základ v českých fabrikách.
Lze tedy předpokládat, že ladění dohod nepotrvá jen pár týdnů. Může dojít k dalším zpožděním, která dokončení celého procesu posunou až za zářijové volby do Poslanecké sněmovny.
Karel Havlíček z ANO už vyzval premiéra Petra Fialu (ODS), aby jeho vláda nechala dořešení dokumentace k dostavbě Dukovan na příští vládu, což Fiala pochopitelně odmítl. Nechce připustit další blamáž před volbami, když většina voličů jadernou energetiku podporuje.
Nicméně na hlavní smlouvu navazují i další dokumenty, jako je souhlas Evropské komise se státní podporou, tzv. notifikace, ale také vyřešení financování, tedy rozhodnutí, kdo bude ve skutečnosti elektrárnu stavět jako investor. A protože v tomto bodě mají různé skupiny odlišné zájmy, není vyloučeno, že zdržování je tak trochu hrou, která je pro někoho výhodná.
Ministr průmyslu Lukáš Vlček v jednáních tlačí, co to dá. Přesto dohodnuté dodávky tuzemských podniků dosahují zatím deseti až dvaceti procent hodnoty celého projektu.
Firma obchodovaná na burze jako dnešní ČEZ nemůže vstoupit do kontraktu, kvůli kterému by se podle finančních pravidel předlužila. Fialova vláda proto předložila řešení, kdy stát odkoupí sedmdesát až osmdesát procent dceřiné společnosti ČEZ - EDU II. Ta má být investorem nové jaderné elektrárny.
Menšinoví akcionáři a zřejmě i vedení firmy by ale preferovali výkup akcií minoritářů a faktické postátnění celého ČEZ, který tak jako tak bude muset hledat další obří financování plynových elektráren a malých modulárních reaktorů, které se chystá budovat s britskou firmou Rolls-Royce od konce tohoto desetiletí.
A kompletně státní ČEZ chce i Andrej Babiš, vysoce pravděpodobný příští premiér. K tomu by potřeboval vykoupit dvacet procent akcií od minoritářů, protože s devadesátiprocentním balíkem by mohl zbylých deset procent převzít nuceně tzv. sqeeze-outem.
Do toho ale vstupuje měnící se struktura minoritních akcionářů. Zdá se velmi pravděpodobné, že energobaron Pavel Tykač a skupina investorů kolem něj v minulých měsících mohutně nakupovala a drží už více než deset procent akcií. Takže squeeze-out mohou zablokovat a tvrdě tlačit na cenu vykupovaných akcií.
Zřejmě by ale se svým podílem mohli zablokovat i oddělení EDU II od ČEZ. Podle dosavadních jednání a dohod by k definitivnímu rozhodnutí o oddělení EDU II mělo dojít do konce srpna. Tedy pár dní před volbami.
Reálně tak hrozí odsunutí příprav stavby pátého a šestého bloku v Dukovanech do doby, než dojde k dohodě Tykače se státem.
Každé zdržení je přitom velký problém, protože v době plánovaného dokončení pátého bloku v polovině příštího desetiletí bude české energetické soustavě chybět značné množství zdrojů a dovoz elektřiny bude omezen nedostatečnou kapacitou zemí schopných vyvážet.
