Nebude to dlouho trvat a prezident Trump namíří i na nás
Hrot24 (vygenerováno v Midjourney)
Komentář
První salva nás minula, ale Trumpova celní válka bude bolet. Na 2% růst můžeme zapomenout
Trumpovou hlavní motivací je přitáhnout výrobu do Spojených států. A na to se v Evropě, kterou dříve či později zasáhnou cla také, těžko hledá lék. Zdejší podmínky pro podnikání od byrokracie přes daně až po ceny energií motivují firmy k úprku do USA už dávno a to při pružnosti rozhodování a ideologické zaťatosti zelené levice mávnutím proutku nezměníme, píše Pavel Páral ve svém komentáři.
hlavní komentátor
Donald Trump přes víkend vypálil první salvu obchodních válek, které mají být jedním z pilířů jeho obchodní politiky. Uvalil 25procentní plošná cla na dovozy z Kanady a Mexika. Jen kanadské energetické suroviny mají úlevu a bude se platit jen deset procent. Deset procent na všechno nad dosavadní cla pak schytala Čína.
Důvod je uveden veskrze politický a je jím nedostatečný boj s migrací a s obřími dodávkami drogy fentanyl do Spojených států.
Na rozhodnutí o Evropě, které se nás bezpochyby nemálo dotkne, zatím čekáme, nicméně americký prezident ujistil, že na nás také dojde.
Obchodní válka začala. Trojice zemí valí odvetná cla, Peking si bude stěžovat u WTO
Trumpovi v jeho tažení jde o několik cílů najednou. A fentanyl a mexičtí migranti jsou jen okrajová část. Základem je myšlenka, že cla přimějí firmy ze světa přenášet výrobu do USA. To přinese práci především modrým límečkům z průmyslových fabrik, což je jeho voličská základna, již přetáhl demokratům.
Aby návrat průmyslu do USA podpořil, plánuje snížit firemní daně. Ty dosahují 21 procent od posledního Trumpova snížení v roce 2018, jež bylo dočasné a mělo by na konci letošního roku skončit. Prezident chce podle dohadů v médiích nejen platnost snížení prodloužit, ale ještě srazit sazbu na 15 procent.
To ale stojí nemalé peníze. Nový ministr financí Scott Bessent tyto náklady vyčíslil na neuvěřitelných čtyři a půl bilionu dolarů (asi 109 bilionů korun) během příštích deseti let. A podstatnou část z toho by měla zaplatit právě cla, jejichž výnos se za stejné období odhaduje na dva a půl až tři biliony dolarů.
Kromě toho mají cla sloužit i jako nátlakový nástroj v diplomacii, jak je vidět právě ve zdůvodnění cel na mexické a kanadské zboží. Nicméně zatímco mexická hranice je z hlediska migrace a pašování fentanylu skutečným problémem, u Kanady se takový argument zdá přitažený za vlasy.
Mezi ekonomy moc příznivců cel a obchodních válek už dávno nenajdete. Omezování dovozů vede totiž většinou k růstu cen i snižování produktivity, kdy není možné využívat levnější komponenty z dovozu a trh se vzdaluje od své optimální podoby.
Příkladem je v tomto konkrétním celním útoku americký automobilový průmysl, který je ve skutečnosti severoamerickým průmyslem, protože dodavatelské řetězce v USA, Kanadě a Mexiku jsou vysoce integrované. V roce 2024 dodávala Kanada téměř třináct procent amerického dovozu autodílů a Mexiko téměř 42 procent.
Odborníci tvrdí, že auto vyrobené na americkém kontinentu se vrací tam a zpět přes hranice minimálně šestkrát, protože automobilky získávají komponenty a montují je co nejefektivnějšími způsoby.
A všichni z toho mají prospěch. V roce 2023 automobilky přidaly americké ekonomice více než 809 miliard dolarů (přibližně 19,5 bilionu korun), což představuje asi jedenáct procent celkové průmyslové produkce USA. V roce 2022 USA vyvezly do Kanady a Mexika vozidla a díly v hodnotě 75,4 miliardy dolarů. V roce 2023 toto číslo vyskočilo o na 86,2 miliardy.
I proto americký deník Wall Street Journal, který je poměrně zřetelně protrumpovský, ve svém redakčním komentáři označil aktuální zavedení cel za „nejhloupější obchodní válku v historii“.
Deník mapuje i zboží, které americkým spotřebitelům překvapivě zdraží. Vedle aut to jsou i drobné položky, jako rajčata pěstovaná v Mexiku i v Kanadě. Také třeba javorový sirup, kdy se šedesát procent kanadské produkce vyváží do USA.
Podraží i tequila, která se v posledních letech stala v USA módním nápojem. A také avokádo, osmdesát procent jeho americké spotřeby se dováží z Mexika, dále třeba čínské hračky a spousta dalšího zboží.
Je nicméně faktem, že USA mají jen malý podíl zahraničního obchodu na HDP, a tak dopady do cenové hladiny mohou být omezené. Zvláště pokud skutečně dojde ke snížení daní, ceny celkově nemusí vyskočit příliš mnoho.
Postižené země chystají odvetu. Kanada už má seznam amerického zboží, které zatíží stejným clem. Mexiko takový seznam chystá, ale zřejmě ještě spoléhá na vyjednávání, a Čína si dává s reakcí také načas.
Objevily se zprávy, že na oplátku ztíží pro západní státy přístup k vzácným surovinám a materiálům potřebným v moderních informačních technologiích, jejichž je dominantním dodavatelem. Lze také čekat, že devalvuje svou měnu podobně jako při minulé celní válce během Trumpova prvního prezidentského období.
U nás v Evropě politici také horečně hledají nějaká opatření, jak zmírnit dopady cel, která nepochybně přijdou dříve nebo později.
A to hledání je dost složité, protože evropské podmínky pro podnikání od byrokracie přes daně až po ceny energií motivují firmy stěhovat se do USA už dost dlouho. A zdaleka nejde jen o specifické IT startupy.
To při pružnosti rozhodování a ideologické zaťatosti zelené levice jen tak mávnutím proutku nezměníme.
Navíc klíčové země Evropské unie, jak Německo, tak Francie právě procházejí obdobím značné politické nestability. Postavení prezidenta Macrona v Paříži je hodně slabé a Německo čekají volby a po nich dost složité skládání vládní koalice.
Hledají se dohody o navýšení nákupu amerického plynu či zbraní a padají další různé nápady. Nicméně snadno z toho nevyklouzneme.
A protože čeští výrobci jsou navázáni na řetězce vyvážející do USA, které jsou pro EU největším exportním trhem, bude to bolet. A na experty slibovaný dvouprocentní růst ekonomiky můžeme už teď zapomenout.
