Uvolnění pravidel v oblasti zemědělství a potravinářství by prospělo i evropským trhům, míní Pavel Páral
Consolidated News Photos / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Obchodní válka
Komentář
Trumpovi nejde jen o cla. Chce bourat i další diskriminační regulace, to je ale práce na roky
Představa, že necelní obchodní bariéry, jako třeba předpisy EU ohledně bezpečnosti potravin, lze odstranit během následujících devadesáti dnů, je iluzorní. Těžko přitom popírat, že jde o evropský protekcionismus spíše než o zdraví. Zvláště když v USA se jídlem rozhodně neotrávilo více lidí než v Evropě, píše ve svém komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Vyjednávání o clech pro Evropu ještě ani pořádně nezačalo, ale bruselský výkop velké nadšení na druhé straně Atlantiku nevyvolal. Evropská unie uvedla, že nabídla snížení svých cel na průmyslové výrobky na nulu, pokud Spojené státy učiní totéž. Trump odmítl. A zdá se, že ani vietnamský návrh na zrušení cel na americký dovoz neuspěl.
Vedoucí představitelé zemí postižených represivními cly se nyní dozvídají, že uzavření obchodní dohody se Spojenými státy může vyžadovat mnohem více než jen snížení cel.
Mohlo by to znamenat přepsání domácích předpisů v otázkách, jako je bezpečnost potravin nebo zrušení daňových a dalších politik, které se Trumpově administrativě nelíbí. A to je mnohem složitější podnik, který snižuje vyhlídky na rychlé vyřešení obchodních sporů.
„Nejde jen o cla,“ řekl Trump po nabídce EU. „Přicházejí s pravidly a předpisy, které jsou mají pouze jeden účel: abyste v těchto zemích nemohli prodávat své výrobky.“
Je těžké to popírat, zejména v oblasti zemědělství a potravinářství, kde jsou ochranářské regulace proti dovozům striktní. Chrání sice evropské zemědělce, ale už méně jejich zákazníky, kteří kvůli tomu musí platit vyšší ceny. A USA na exportu potravin dost záleží.
Netýká se to samozřejmě zdaleka jen Evropy. Americký obchodní zástupce Jamieson Greer zákonodárcům nedávno podrobně popsal některé netarifní překážky v mezinárodním obchodě, například licenční požadavky v Indii, které blokují americký etanol.
V některých případech se zdá, že necelní překážky byly dostatečným důvodem k tomu, aby Trumpův tým zvýšil cla i na země, s nimiž mají USA obchodní přebytek. Například Austrálie dostala desetiprocentní clo, přestože z USA dováží více, než kolik tam vyváží.
Greer v této souvislosti během slyšení poznamenal, že Austrálie blokuje americké hovězí a vepřové maso, a řekl, že nebýt těchto regulací, USA by v Austrálii „mohly navýšit skóre“.
Wisconsinští mlékaři zase nemohou při prodeji v Evropě používat název určitých druhů sýrů, jako je feta nebo parmezán, protože platí přísná pravidla o tom, kde a jak se tyto sýry vyrábějí.
Netarifní překážky jsou z velké části výsledkem kultury, politiky a dlouhodobých zvyklostí dané země, a proto je obtížné se jich zbavit, řekla deníku WSJ Mary Lovelyová, vedoucí pracovnice Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku. „Francouzská vláda ví, že pokud liberalizuje své normy na zemědělské produkty, budou ulice Paříže lemovat traktory,“ řekla.
Jiné země, například Japonsko, považují ochranu pěstitelů rýže za záležitost potravinové bezpečnosti a kultury.
Ale své netarifní překážky obchodu mají i USA. Zákon Buy American Act z roku 1933 upřednostňuje při zadávání veřejných zakázek federální vlády výrobky vyrobené v USA, což je trh v hodnotě stovek miliard dolarů.
Dohodnout se na nějakém kompromisu je krajně obtížné a z minulosti víme, že je to na roky. Spojeným státům trvalo deset let, než se s Evropou dohodly na tom, jak certifikovat, zda jsou měkkýši bezpeční k jídlu. Jedna strana testovala vodu kolem měkkýšů, druhá testovala maso měkkýšů.
Aktuálním příkladem je dohoda Mercosur s několika latinskoamerickými zeměmi o uvolnění obchodu, která naráží na zuřivý odpor evropských farmářů a podpis vázne.
Představit si, že netarifní bariéry lze odstranit během následujících devadesáti dnů, je prakticky nemožné. Jenže lidé obeznámení s diskusemi v Bílém domě říkají, že řešení netarifních překážek je pro Trumpa a jeho ekonomický personál nejdůležitějším aspektem jakékoli potenciální hospodářské dohody.
Pokud se chce Evropa dohodnout s Trumpem na přijatelnějších podmínkách obchodu, neměla by vydávat prohlášení typu „nebudeme slevovat z našich předních světových standardů, například v oblasti zdraví a bezpečnosti potravin. Ani s Američany, ani s nikým jiným“, jak reagovala Evropská komise na požadavky Američanů.
Těžko popírat, že jde o evropský protekcionismus více než o zdraví. Zvláště když v USA se jídlem rozhodně neotrávilo více lidí než v Evropě.
A popravdě omezení regulací by prospělo i evropským trhům. Nižší spotřebitelské ceny a vyšší tlak na konkurenceschopnost zemědělské i jiné chráněné produkce jsou přece to, co chceme. Nehledě na drobet farizejská prohlášení evropských politiků o oddanosti myšlence volného trhu.
