Český průmysl stagnuje
koláž Hrot24 / Canva / Berenika Slánská
Průmysl
Komentář
Je zkrátka obtížné vidět šťastné zítřky. A to nejen v Česku, ale v celé Evropě – a zejména v Německu
Průmysl bude v letošním roce sotva přispívat k akceleraci našeho hospodářského růstu, a budeme rádi, pokud jej nebude táhnout dolů, píše v komentáři hlavní analytik Hrotu Miroslav Zámečník.
hlavní analytik
Když teplota klesá ke třem pod nulou, je to na poměry české kotliny už zima. A při meziročním poklesu o 2,7 procenta to platí i pro statistiku listopadové průmyslové výroby u nás. Je zkrátka docela obtížné vidět šťastné zítřky, a to nejen u nás, ale i v celé Evropě, zejména v Německu. Průmysl, někdejší tahoun české produktivity, přidané hodnoty i ekonomického růstu, už dlouho osciluje kolem úrovně dosažené v roce 2021, teď spíše s klesající tendencí.
Když se podíváme na srovnání s našimi sousedy, je odečet následující: Česko spolu se Slovenskem vykazují podobný stagnační průběh, Rakousko bylo dlouho lepší, ale v posledním roce se růst silně zpomalil.
Pak jsou zde dva extrémy: Polsko vystoupalo oproti výchozímu roku 2021 o deset procentních bodů výše a na této vyšší hladině se drží, zatímco Německo od přelomu roku 2022/2023 setrvale upadá.Jak jsem psal minule, jde o dlouhodobější věc, v Německu patrnou už před pandemií a energetickou krizí.
Jasně že průmysl není homogenní, když výroba strojírenského investičního zboží je na tom obzvlášť špatně kvůli něčemu, co by se snad dalo pojmenovat jako „investiční malátnost“. Zato český automotive na čele se Škodovkou a jejími subdodavateli dlouho vzdoroval, a to zejména ve srovnání se svými evropskými protějšky.
Na listopadové statistice je nepříjemné, že ani tenhle nosný obor české industrie se nevyhnul poklesu, a totéž platí pro navazující výroby. Ale vzhledem k povedeným novým modelům by letošek nemusel zůstat v červených číslech. Dobré výsledky hlásí elektronika včetně výroby počítačů, překvapivě slušně si vedou některé energeticky náročné výroby jako papírenství a chemie, které mají spolu s elektronikou i dobré zakázkové krytí do příštích měsíců.
Pohled na podnikatelský sentiment naznačuje, že právě průmysl na tom bude výrazně hůře než služby.
Zahraniční zakázky obecně vypadají hůře než ty domácí, a pravdou je také, že zahraniční obchod se může letos dočkat spíše negativních než příjemných překvapení. Ta přitom nejsou zohledněna v dosud vydaných makroekonomických předpovědích na letošní rok, ať již z pera domácích, nebo mezinárodních institucí. Znáte to, nač stahovat kalhoty, když pochmurní jsme beztak dost.
Pohled na podnikatelský sentiment naznačuje, že právě průmysl na tom bude výrazně hůře než služby, zejména ty, které těží z růstu spotřebitelské poptávky tažené pokračujícím solidním vzestupem reálných mezd v podnikatelské sféře.
Z toho by měl profitovat i maloobchod, zatímco stavebnictví by perspektivně mělo pomoci obnovení poptávky po bydlení v souvislosti s mírným očekávaným poklesem úrokových sazeb a již zmíněným růstem reálných příjmů. Spočteno zváženo, průmysl v letošním roce sotva bude přispívat k akceleraci hospodářského růstu, a budeme rádi, pokud jej nebude táhnout dolů.
Na trochu osobní notu: letos budu velmi postrádat dosud spolehlivý a hlavně rychlý informační zdroj z největší české automobilky, protože časopis Škodovácký odborář s jeho neocenitelnými „zprávami z výroby“ bohužel přechází z týdenní na čtrnáctidenní periodicitu. Škoda, doslovně.
Na druhou stranu, nejsou všechna čísla špatně. Na to, jaký je sentiment, jsou mnohé obory v pozoruhodně dobré finanční kondici, což prokazují čísla o jejich zůstatcích na bankovních vkladových účtech. U pětice oborů, mezinárodně řazených mezi ty s vysokou energetickou náročností, u níž by se čekalo, že budou ve finančním stresu, bankovní statistika nic takového nepotvrzuje.
Koneckonců, papírenství mělo ke konci listopadu na účtech přes šest miliard, chemie 22, nekovové minerály 14 miliard a metalurgie 7,2 miliardy korun. Rafinérie ropy ovládané polským Orlenem mají natolik odlišná čísla o vkladech a úvěrech (v poměru k objemu tržeb výrazně nižší), že zjevně v rámci cash-poolingu centralizují hotovostní toky i úvěrování ve skupině mimo Česko, což je konstatování, nikoli výhrada.
Každý pokles najde své dno, až se úrokové sazby ECB sníží, řekněme o další procentní bod, měla by se oživit investiční poptávka v eurozóně
Nefinanční podniky jako celek mají vůči bankovnímu sektoru již od léta 2020 kladné saldo, tedy více peněz na vkladech, než kolik bankám dluží. Tohle před pandemií nikdy nebylo, neboť firmy nedržely ani zdaleka tolik hotovosti, a naopak na vlastní rozvoj čerpaly podstatně více investičních úvěrů.
Současný stav by se dal shrnout do následujícího: podniky jako celek (s velkými vnitřními rozdíly) mají z národohospodářského hlediska nadále v mezinárodním srovnání vysokou míru zisku, což je jednoduše řečeno podíl na hrubé přidané hodnotě, který zůstane firmě po zaplacení mezd zaměstnancům.
Za třetí čtvrtletí 2024 to bylo 45,9 procenta, nesrovnatelně vyšší číslo než v Německu, které sice klesá (meziročně o 0,7 procentního bodu, ale podstatně pomalejším tempem, než klesá míra investic (26,6 procenta, pokles meziročně o 1,5 procentního bodu).
Každý pokles najde své dno, až se úrokové sazby ECB sníží, řekněme o další procentní bod, měla by se oživit investiční poptávka v eurozóně, obdobný efekt bude mít pokles sazeb v jiných zemích, ČNB nevyjímaje. V Česku dokázalo výrazně oživit makroekonomická čísla čerpání „evropských peněz“, stačí si vzpomenout na rok 2015, kam to ekonomiku dotlačilo. (Odvrácenou stranou je nehospodárnost).
Rizika znáte: každého napadne nastupující americký prezident Donald Trump. A když se rozjede a nezakecá, pak nás může překvapit konkurenční tlak Číny, kde je průmysl v těžké deflaci a bude se snažit udat zboží místo v Americe u nás v Evropě. Já vím, že to není infuze novoročního optimismu, ale zase píšu to, co lze realisticky očekávat.