Mařiče energie jsou v podstatě fény, které přebytečnou elektřinu přeměňují na teplo (ilustrační obrázek)
Hrot 24, vygenerováno v Midjourney
Obnovitelné zdroje
Komentář
Mařiče energie? Spíš mařiče příčetnosti. Politici v Evropě zase vymysleli Absurdistán
Zrod zařízení pro pálení přebytečné elektrické energie zařídili svou bohatě dotovanou klimatickou politikou Němci s pomocí dalších fandů slunečníků a větrníků, píše v komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
V Česku má vyrůst les fénů spalujících elektřinu v době, kdy je na trhu k dostání za záporné ceny kvůli přebytku větrné a sluneční energie. Vznikl kvůli tomu i nový termín „mařiče energie“. Ano, té energie, kterou dotujeme my spotřebitelé nemalou položkou v pravidelném vyúčtování.
Distributoři z ČEZ a EGD evidují žádosti o připojení mařičů schopných znehodnotit až tisíc megawattů přebytečného výkonu. Těžko aktuálně najít zřejmější důkaz stupidity současné energetické politiky v EU.
Pro někoho šokující zjištění je ve skutečnosti jen důkazem, že tržní mechanismy si vždy najdou svou cestičku, i když si myslíme, že v energetice jsme trh definitivně zdecimovali. Jenže jestliže vám někdo nabízí jakýkoli produkt, a ještě vám za jeho odebrání zaplatí, tak ho prostě koupíte. Samozřejmě pokud máte možnost ho levně skladovat, nebo ho nějak s minimálními náklady zlikvidovat.
Taková nabídka totiž může vzniknout jen díky dotacím, protože v kapitalismu nikdo nic nevyrábí a neprodává za zápornou cenu. V tomto případě ale kapitalismus nefunguje, protože výrobce nedostává jen tržní cenu, ale i provozní dotaci, která mu nechává vydělávat i při záporných cenách. Tudíž další zdroje rostou jak houby po dešti.
Když dojde vodík
Jenže energetika má takovou vlastnost danou fyzikálními zákony, že příkon do sítě se v každém okamžiku musí rovnat odběru. Jinak se mění frekvence a roste riziko blackoutu.
V reálu však někdy svítí slunko a fouká, a jindy je už známá Dunkelflaute, kdy je to naopak. A skladování energie pro tyto případy se nám nějak nedaří – a to podle poslední pětiletky, ale i té příští.
Baterky nejsou řešením, protože toho moc nepojmou a i přes dotace jsou drahé. Řešením měl být vodík. Jeho perspektivu ale před pár dny drobet zpochybnilo odstavení vodíkových vlaků na jedné z prvních takových linek v Německu. Důvod je veskrze bizarní. Došel vodík.
Vodíkové technologie existují, nicméně jsou stále značně neefektivní a do jejich dotování se nikdo nehrne, protože by to bylo extrémně drahé a prachy už došly při dotování obnovitelných zdrojů, z jejichž elektřiny měl být vodík vyráběn.
Ještě bizarnější přitom je skutečnost, že už za deset let má vodík začít nahrazovat zemní plyn nejen v energetice, ale i v průmyslu. Přitom zatím neexistuje žádná technologie, která by dokázala v průmyslovém měřítku za únosnou cenu nahradit zemní plyn vodíkem při výrobě amoniaku, což je základ průmyslových hnojiv, bez nichž by planeta uživila jen polovinu svých současných obyvatel.
Trpělivost Evropana
Ale zpět k mařičům. Zrození jejich smysluplnosti zařídili svou bohatě dotovanou klimatickou politikou Němci s pomocí dalších fandů slunečníků a větrníků. V Německu je momentálně instalován výkon 171 GW v těchto zdrojích, což představuje nějakých 85 Temelínů. Přitom při nejvyšším zatížení sítě je potřeba 68,5 GW.
Mohutný rozvoj bateriových úložišť u našich západních sousedů dotáhl jejich schopnost přijímat výkon necelých dvanáct gigawattů. Takže dokážou nasávat ze šesti Temelínů najednou.
Tím pádem nutně vznikají nespotřebovatelné a neuskladnitelné přebytky, z nichž si každý normální obchodník udělá dobrý byznys. A stačí mu k tomu odporový drát a větrák, který tím teplem přitopí pod kotlem globálního oteplování a stabilita sítě je zajištěna. Vše, co takový podnikatel potřebuje, pořídí za pár korun.
Ale k provozu sítě ve špatném počasí potřebujete mít někde výkon, který lze řídit. Tedy plynovku, uhelnou elektrárnu nebo mazutku. Jejich ekonomika se častým vypínáním podstatně zhoršuje a vyžadují rovněž další dotace, které v čase s růstem výkonu občasných zdrojů energie musejí také růst.
My můžeme být vlastně rádi, že peníze, které za dotování zelených zdrojů zaplatíme, se na rozdíl od elektřiny nezmaří a najdou nového vděčného majitele. Tohle by nevymysleli ani plánovači Tondy Zápotockého.
A lze dost pochybovat, že se někde jinde než v EU najde dost hlupáků, kteří by prosadili tenhle energetický Absurdistán ve svých zemích. Takoví mařiči příčetnosti se totiž moc často nevyskytují, protože voliči jim obvykle nepřejí dlouhého politického života. To trpělivost Evropana zjevně nezná mezí.
