Nastupující prezident USA Donald Trump
Shutterstock.com
Vyhlídky EU
Trump už si řekl, co po Evropě chce, a Katar, co nechce
Rok 2025 bude pro Evropskou unii a všechny její členy jedno velké setkání s realitou. Doufám, že setkání ustojíme, píše v komentáři hlavní analytik Hrotu Miroslav Zámečník.
hlavní analytik
Když jsem se po amerických volbách pokusil o výpravu do hlubin Donaldovy transakční duše, vyšlo mi, že pro odvrácení obchodního konfliktu bude muset EU hodně brzo zvýšit nákupy všeho, co se bude Bílému domu líbit. Vysoko na seznamu „konejšivých“ položek byla americká ropa a zkapalněný zemní plyn. Přitom pro Evropskou komisi by mohlo jít o způsob, jak zabít dvě mouchy jednou ranou.
Kromě pacifikace nápadů na zvýšení amerických cel v rozsahu deset až dvacet procent na dovozy ze zemí EU by touhle cestou mohla Komise naplnit některé návrhy na snížení cen energií z pera bývalého šéfa Evropské centrální banky, italského úřednického premiéra – a v minulosti také investičního bankéře Maria Draghiho. Ten ve své zářijové zprávě o konkurenceschopnosti EU mimo jiné Komisi doporučoval společnou nákupní alianci, která by uzavřela dlouhodobé kontrakty na dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG).
Draghi také psal o propojení cenových okruhů mezi EU a Spojenými státy, kde by se referenční ceny odvíjely od louisianského obchodního uzlu Henry Hub na principu „náklad plus přirážka“, a regulaci obchodníků s plynem podle amerického mustru. Nic z toho by nemělo Komisi vadit. Tehdy i teď ale platí konstatování, že je nekonečně lepší zvýšeným dovozem uklidnit amerického prezidenta než potěšit dovozy „ázerbajdžánského“ plynu toho ruského.
Uplynulo šest týdnů a Trump si sám přes svoji sociální síť TruthSocial říká o to, co po EU chce: „Evropská unie musí vykompenzovat svůj obrovský deficit se Spojenými státy velkými nákupy naší ropy a plynu. Jinak to bude o CLECH!!!“ Ty verzálky k Donaldovi patří, stejně jako otočení pojmů – EU má přebytek, Amerika má deficit. Ale srandu bych si z něj – být úředníkem Komise – nedělal ani náhodou.
Pod tlakem z Bílého domu se budou muset evropské země buď kolektivně, prostřednictvím Komise, anebo v „koalici ochotných“ či individuálně v nákupech ve Spojených státech „pochlapit“, aby v příštích letech výrazně zvýšily dovoz americké ropy a zkapalněného plynu. USA se díky inovacím v technologii těžby břidličné ropy a plynu staly největším producentem ropy na světě už v roce 2018, a předstihly tak Rusko i Saúdskou Arábii.
Pokud jde o zkapalněný zemní plyn, stala se Amerika největším exportérem nedávno. Ale s tím, jak těžaři ropy a plynu mohou počítat s podporou otvírání nových ložisek z míst nejvyšších, což opakovaně sliboval Donald Trump v prezidentské kampani, bude se její postavení na trhu posilovat.
EU zřejmě velmi brzo „natvrdo“ pozná limity svého „geopolitického výtlaku“, který neodpovídá jejím klimatickým ambicím.
Státy EU budou potřebovat zemní plyn, aby dokázaly zajistit odchod od uhlí a vykrývat nestabilní obnovitelné zdroje energie, minimálně do té doby, než se nákladově uspokojivě vyřeší otázka skladování energie z obnovitelných zdrojů (OZE) a vyztužení přenosových sítí.
Bavíme se každopádně o kolosálně nákladném investičním programu, jehož přechodová fáze potřebuje zemní plyn, v Evropě bez ruských dodávek (ať již potrubím, nebo LNG), získaný za co ekonomicky nejpřijatelnějších podmínek. Zde jsou jenom tři hráči, kteří hrají první ligu: USA, Austrálie, a Katar. Trump už řekl, že prodávat chce.Katar, který do roku 2027 zdvojnásobí svoji exportní kapacitu, ovšem řekl, že tak moc zase nechce.
EU zřejmě velmi brzo „natvrdo“ pozná limity svého „geopolitického výtlaku“, který neodpovídá jejím klimatickým ambicím. Směrnice o náležité péči podniků (Corporate Due Diligence Directive, CS3D) byla formálně schválena Radou EU a dne 13. června 2024 podepsána předsedy Rady EU a Evropského parlamentu.
Bude sice nabíhat postupně, ale v zásadě by měla vyústit v situaci, kdy by bylo možné pokutovat globální firmy operující v EU až do výše pěti procent jejich celosvětového obratu, pokud nedoloží, že jejich obchodní model bude slučitelný s cílem omezit globální oteplování na 1,5 °C, stanovených Pařížskou dohodou.
Jestli lze na něco vsadit, tak na to, že Trump od Pařížské dohody znovu odstoupí. Pokud vůbec někdy někoho mohlo napadnout, že americké společnosti bude Evropská komise pokutovat, aniž by EU na oplátku Trumpova administrativa nevytrestala něčím, co bude mnohem více bolet Unii než Ameriku, pak jej čeká brzký náraz na realitu.
O ten se mimochodem postaral i katarský ministr energetiky Saad Šarída al-Kaabí, který dubluje jako šéf QatarEnergy, monopolního vývozce katarského LNG. Listu Financial Times totiž těsně před Ježíškem prozradil: „Pokud přijdu o pět procent svých vygenerovaných tržeb proto, že obchoduji s Evropou, nebudu s Evropou obchodovat. Neblufuji.“
Docela bych mu věřil. Ještě méně bude blufovat Donald Trump, až 20. ledna začne úřadovat. Ani na minutu se nezakecá. Rok 2025 bude pro Evropskou unii a všechny její členy jedno velké setkání s realitou. Doufám, že ambice utlumíme, a setkání ustojíme.