Donald Trump pohrozil cly proti zemím skupiny BRICS kvůli jejich snaze oslabit dominanci dolaru v globální ekonomice
foto LanKS / Shutterstock.com
Clo sem, clo tam. Trumpovy výhrůžky už začínají být trochu mimo realitu
Donald Trump se sice oficiálně úřadu ještě neujal, ale v předstihu už dává partnerům či soupeřům ochutnat, jak bude jeho ekonomická a obchodní politika vypadat. No, lehké to s ním tedy nebude.
hlavní analytik
V jednom jediném týdnu stihnul nejdříve pohrozit Mexiku a Kanadě, že pokud výrazně nepokročí v potlačování tranzitu ilegálních přistěhovalců a drog (zejména fentanylu) přes svoje území do USA, bude jejich vývoz zatížen 25procentním dovozním clem. Číně pak naloží „zvláštní prémii“ dalších 10 procent k čemukoli dalšímu, co čínský vývoz do USA postihne. A týden zakončil varováním především zemím BRICS, že se nemají snažit tlačit vlastní měny na úkor postavení dolaru jako světové rezervní měny, opět pod pohrůžkou uvalení sankčních dovozních cel, tentokrát ve výši 100 procent.
Nejdřív ke Kanadě a Mexiku. Pokud hledáte na světě dvě země, které jsou ekonomicky ještě více závislé na vývozu do země velkého souseda, než je Česko na Německu, pak Mexiko a Kanada tenhle parametr splňují s více jak dvojnásobnou rezervou. Spojené státy odebírají 84 procent mexického a 74,5 procenta kanadského vývozu, což je oproti 30 procentům českého vývozu do Německa opravdu rozdíl.
Samozřejmě, že reakce na sebe nedala dlouho čekat – zatímco reakce kanadského premiéra Justina Trudeaua byla taková, že se nejdříve poradil s premiéry kanadských provincií, a pak odletěl na večeři s Trumpem na Floridu, nová mexická prezidentka Claudia Scheinbaumová byla o poznání odbojnější. Kanaďané jsou uraženi, že je vůbec někdo klade v těchto dvou oblastech na roveň Mexika. A právem, protože američtí celníci loni zadrželi na kanadské hranici nějakých dvacet kilo fentanylu, zatímco na mexické deset tun (dva miligramy fentanylu jsou smrtelná dávka).
Podobný nepoměr platí pro ilegální imigranty zadržené při pokusu o překročení americké hranice s Kanadou, kde za 12 měsíců do letošního září jich bylo 23 721, zatímco s Mexikem jich bylo 56 530 jen za samotný říjen. Mexiko má zjevně máslo na hlavě, i když Scheinbaumová má nesporně pravdu v tom, že Trump nemá míchat obchod a migraci dohromady. Fyzická schůzka neproběhla a telefonické konverzace k odstranění letité pifky, kterou Trump na všechno mexické má, asi stačit nebudou.
Mexiko, Kanada a pak teprve Čína
Snaha pohrůžkami omezením obchodu dotlačit partnery tam, kde je chce Trump mít, je jedna věc. Ovšem přejít od hrozeb k akci a skutečně uvalit clo na dva nejdůležitější obchodní partnery, kteří nota bene odebírají víc jak třetinu amerického vývozu? U nás to je málo známá informace, ale největším obchodním partnerem Spojených států je právě Mexiko, které za devět měsíců tohohle roku vyvezlo do USA zboží za 380 miliard dolarů a dovezlo ho za víc jako čtvrt bilionu. Kanada je pak dvojkou, pokud jde o obrat, ale jedničkou na seznamu odběratelů.
Objemy dodávek v řádech stovek miliard dolarů zatížené 25procentním clem by nejen zabily zónu volného obchodu USMCA, ale zasadily by úder i samotné americké ekonomice. Položek, u kterých se nedá předpokládat jakkoli rychlá „tuzemská“ náhrada, je obrovské množství – od aut, dodávek, autodílů přes elektromotory a elektronické součástky až po ledničky, televize, ale i mexickou zeleninu a ovoce, kanadskou ropu, kritické minerály a bůhvíco ještě.
Dolar jako rezervní měna „z musu“
A teď to sobotní varování zemím BRICS+ (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika plus nově přijatý Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty), aby si ponechaly dolar jako rezervní měnu a nehledaly žádné náhražky ani „bypassy“, pokud se nechtějí dožít 100procentních cel. Opravdu by mě zajímalo, zda je to Trumpův vlastní nápad z nějakého méně bystrého jitra, nebo mu to někdo poradil.
Dolar ještě pořád představuje skoro 60 procent světových rezerv, mnohem víc, než činí podíl USA na globálním obchodu nebo HDP, na druhém místě je euro se zhruba 20 procenty, japonský jen se šesti a britská libra se zhruba pětiprocentním podílem. Jestli má nějaká měna v rezervách ale opravdu velkou „podváhu“, tak je to čínské renminbi s nějakými dvěma procenty, ačkoli Čína je světová ekonomická dvojka a seskupení BRICS jasně dominuje. Ve světových rezervách tak má větší zastoupení i kanadský nebo australský dolar, jak vyplývá z posledních statistik Mezinárodního měnového fondu.
Za normálních okolností by už pár let fungovala „renminbi zóna“, tak jako kdysi v Evropě řada zemí v obchodních vztazích používala západoněmeckou marku včetně plné rezervní funkce, čemuž by odpovídalo, když ne o řád, tak rozhodně několikanásobně větší zastoupení renminbi v globálních rezervách.
Vytvoření nějaké „BRICS měny“ také není na pořadu dne (to konstatoval i její zastánce Vladimir Putin) a Čína nemá ani chuť, ani ambici udělat z renminbi rezervní měnu konkurující dolaru. Musela by totiž přejít na plnou konvertibilitu i pro kapitálové transakce a také upustit od svého merkantilismu a akceptovat, že rezervní měnu vaši partneři hromadí, a to zpravidla tak, že mají obchodní přebytek. Zatím je vidět, jak Čína zápasí se změnou svého ekonomického modelu, aby domácí spotřeba byla jeho alfou a omegou. Současný převis domácí nabídky nad domácí poptávkou řeší vývozem.
Používat vlastní měny ve vzájemných obchodních vztazích je jistě možné už dnes, ale v čem chce Čína držet výsledek svého kladného obchodního salda – v rublech, rupiích nebo snad etiopských birrech či egyptských librách? Nejlepší odpovědí na zbožná přání a politické chiméry je pouliční praxe. Jako když pořadatelé říjnového summitu BRICS v ruské Kazani doporučili účastníkům, aby se před cestou vybavili dostatečnou dolarovou nebo eurovou hotovostí, neboť Visou a Mastercardem v Rusku od invaze na Ukrajinu v roce 2022 nezaplatíte a čínské platební karty Union Pay tam berou jen omezeně.
Tuhle pro Trumpa a dolar velmi povzbudivou zprávu jeho přijímač zřejmě nezachytil, ale to se čas od času stává. Tak uvidíme.