Po dlouhých a rekordních třinácti letech ve funkci premiéra odejde z nizozemské politiky Mark Rutte z pravicově liberální VVD. Letní pád jeho kabinetu a následná volební kampaň k předčasným volbám, které se konají ve středu 22. listopadu, se odehrávají na pozadí hned několika domácích politických problémů, které hrozí přerůst do vleklejších krizí. 

Ačkoli země stále patří k nejbohatším a pro život nejlepším na světě, domácí i zahraniční komentátoři upozorňují na několik základních problémů, které tíží a sužují její občany. 

Bydlení, ceny, zdravotnictví

Jedno z předních míst nepochybně zaujímá bytová tíseň. Cena průměrného domu se vyšplhala nad 400 tisíc eur a jen tak neklesne, neboť poptávka převyšuje nabídku asi devětkrát. Státem dotované sociální bydlení je nedostatkovým zbožím, navíc deformuje trh a otevírá cestu pro korupci. Velká potíž je to pro studenty, kteří patří mezi nejvíce namíchnuté části společnosti. 

Ale není to jen bydlení, co přidělává vrásky stále větší části středních vrstev. Rostou ceny v obchodech a za energie se platí stále víc. Podle střízlivých odhadů už hodně přes 800 tisíc lidí, tedy více než pět procent populace, žije pod hranicí chudoby. 

Stále více Nizozemců se navíc potýká s upadajícím zdravotnictvím. Náklady na zdravotní a sociální péči rostou a přes tři pětiny obyvatel se obávají, že si ji brzy nebudou moci dovolit. Mnozí z nich vidí jediné východisko v opětovném znárodnění zdravotnictví a sociálních služeb.

Konfliktní témata: imigrace a klima

Téměř dvě třetiny Nizozemců také žádají podstatnou změnu imigrační politiky. Momentálně jde především o podstatné snížení počtu kladně vyřízených žádostí o azyl. Ostatně právě kvůli neshodám, jak změnit azylovou politiku, padla Rutteho poslední koaliční vláda. 

Pro značnou část voličů je ale klíčovým tématem těchto voleb klimatická krize. Zatímco mladí voliči burcují politiky, aby v boji proti ní ještě přitvrdili a zrychlili, velká část starších ročníků vnímá klimatickou politiku jako hrozbu pro svou ekonomickou a sociální situaci a jako důkaz odtrženosti politické elity od zájmu mas. Těm druhým se asi nejvíce zajídá plán na rychlý přechod k bezuhlíkovému zemědělství, který by v praxi znamenal vybití početných stád krav a konec mnoha rodinných farem s dlouhou historií.

Ve světle toho všeho není překvapením, že nadcházející volby nemají jasného favorita. A stát se v nich a po nich může leccos. Vítězství na dosah mají celkem tři formace. Ještě složitější je otázka, jaká koalice bude zemi vládnout, kdo ji povede jako premiér a co bude prosazovat doma, v Bruselu i jinde ve světě. 

Nová společenská smlouva

Prvním ze spolufavoritů je úplně nová politická strana jménem Nová společenská smlouva (NSC). Tu sotva před třemi měsíci založil a vede Pieter Omtzigt. Tento bývalý křesťanský demokrat se stal mimořádně populárním poté, co před několika lety pomáhal odhalit skandál se sociálními dávkami, jenž zahýbal celou politickou scénou. 

V rámci vyšetřování tehdy vyšlo najevo, že nizozemské úřady odepřely přídavky na děti více než dvaceti tisícům rodin, které byly navíc veřejně označeny za podvodníky. 

Předseda „vlády odborníků“

Právě NSC vedla ještě před několika týdny v průzkumech. Jenže pak se Omtzigt dal opakovaně slyšet, že se mu líbí parlamentní život a že se na premiéra necítí. Ačkoli tato vyjádření následně zmírnil, když připustil, že se nebrání být předsedou „vlády odborníků“, těsně před volbami podpora NSC mírně klesá. Co se bude dít, když NSC skutečně zvítězí, tedy není úplně jasné.

Každopádně je to právě Omtzigt, kdo nejvíce určuje agendu kampaně. Jeho hlavními tématy jsou změna politického stylu, respektive řízení politiky a zlepšení sociálních jistot nizozemských domácností s důrazem na slovo „nizozemských“. 

Umně takto míchá koktejl pro velkou část nespokojených voličů. Jestliže NSC opravdu získá přes dvacet mandátů, bude ve stopadesátičlenné dolní komoře parlamentu klíčovým prvkem každého povolebního uspořádání. A tedy i obletovanou nevěstou, jejíž cena bude velmi vysoká.

První žena premiérka?

Druhým ze spolufavoritů voleb jsou Rutteho liberálové, kteří by v případě vítězství prodloužili dlouhou sérii po sobě jdoucích triumfů už na pět. Stranu VVD nyní vede Dilan Yeşilgözová, která přišla do Nizozemska coby sedmiletá turecko-kurdská uprchlice. Jako ministryně spravedlnosti však zaujala tvrdý postoj k imigraci, pro který si vysloužila přezdívku „pitbul na podpatcích“. 

V nynější kampani míří lídryně VVD i na umírněnější voliče, a tak se prezentuje o poznání smířlivěji. Nicméně jako jediná nevyloučila spolupráci s populistickým lídrem Wildersem, jakkoli jedním dechem zdůraznila „obrovskou rozdílnost“ jejich názorů na Rusko, islám i odchod z EU.

Pokud by se Yeşilgözová opravdu stala premiérkou, byla by nejen vůbec první ženou v této pozici, nýbrž i prvním ministerským předsedou nenizozemského původu. Stála by také před velkým dilematem, zda se pustit do koalice se stranami, které chtějí opravdu velké reformy, nebo vsadit na jistotu spojenectví s tradičními stranami včetně levicových. 

Zeleno-rudý věrozvěst? 

Trojici favoritů uzavírá právě levicové uskupení. Aby kdysi vůbec nejsilnější sociálnědemokratická Strana práce (PvdA) byla konkurenceschopná vůči již zmíněným NSC a VVD, musela uzavřít volební koalici se Zelenou levicí (GL). Do čela kandidátky obě strany postavily opravdu těžkou váhu evropské politiky a jednoho z věrozvěstů Green Dealu – Franse Timmermanse (PvdA), který se kvůli kandidatuře vzdal pozice eurokomisaře pro klima a místopředsedy Evropské komise. 

Akcie řečené volební aliance šly rychle nahoru, na Omtzigta a liberály však stále ztrácí. Nejvíce příznivců má mezi mladými lidmi do 34 let. 

Pokud by tato Timmermansova levicová aliance opravdu zvítězila, byla by koaliční situace ještě zamotanější. Nestor nizozemské politiky by se zjevně musel dohodnout s Omtzigtem nebo s Yeşilgözovou, případně s oběma.

Parlamentní babylon

O složení nové vlády a budoucnosti země však nerozhodnou jen tyto tři formace. Jak už jsme psali dříve, Nizozemci volí v jediném celostátním obvodě a nemají žádnou uzavírací klauzuli. Znamená to, že do nového parlamentu vstoupí mnoho dalších stran. 

Dokonce možná padne rekord dosažený v minulých volbách, po kterých získalo zastoupení hned sedmnáct politických uskupení včetně formací zastupujících penzisty, turecké imigranty či přistěhovalce z Karibiku. V parlamentních lavicích ovšem kromě toho zasedali poslanci ultrazelené Strany pro zvířata, několika religiózně podbarvených stran či zástupci různých odstínů populismu. 

Wilders by rád do vlády

Mezi pretendenty na účast ve vládě je třeba určitě vypíchnout již zmíněného Geerta Wilderse a jeho PVV, jež již dlouho volá po zákazu mešit, Koránu, islámských škol a horuje pro opuštění EU. V posledních měsících výrazně posiluje a míří na čtvrtou pozici v dlouhém pelotonu stran. 

A adekvátně tomu Wilders poněkud mírní svůj slovník, což naznačuje, že by rád získal roli ve vládě. S dvaceti (možná i méně) mandáty by tedy i PVV mohla zásadně zasáhnout do povolebního mariáše. 

Farmáři v útlumu, ale nikoli bez šance

Na rozdíl od Wildersovy PVV se nyní příliš nedaří Hnutí farmářů a občanů (BBB), které na jaře způsobilo šok celému Nizozemsku vítězstvím v regionálních volbách. Po ohlášení předčasných voleb uskupení, které vyrostlo především na odporu proti opouštění tradičního zemědělství, ještě chvíli rostlo. 

Od léta ale zaznamenalo prudký sešup, který souvisí se vznikem protestně laděného NSC, vzestupem Wildersovy PVV, ale i s tím, že se liberálové vzpamatovali a do svého čela postavili právě Yeşilgözovou, jež zpochybnila plány na rychlou bezuhlíkovou revoluci. Přes tento pokles patří BBB ke kandidátům na vládnutí a dost možná se může stát pověstným jazýčkem na vahách. 

Další stranou, která má velkou šanci i přes zásadní pokles vstoupit do nové vlády (ať už ji bude formovat Yeşilgözová, Omtzigt, nebo Timmermans), jsou tradiční křesťanští demokraté z CDA. Menší šanci pak mají jejich protestantští souputníci z centristicko-konzervativní Křesťanské unie a levicově liberální Demokraté ’66. Všechny tyto tři strany působily v obou posledních Rutteho vládách. 

Šance pro Česko

V Nizozemsku se opravdu schyluje k velké změně, i když si zatím neumíme představit, jak bude konkrétně vypadat. Politické kyvadlo míří každopádně výrazně doprava a s tím přijde i pootočení mezinárodního a evropského kurzu. 

Pro Českou republiku by mohlo být zajímavé, že výsledkem budou opatrnější postoje vůči imigraci, boji proti klimatické změně a federalizačním snahám v rámci Unie. Nová vláda bude také zřejmě více nakloněna výstavbě nových jaderných elektráren a prohloubení spolupráce se Spojeným královstvím a Spojenými státy. 

Země kromě toho tradičně podporuje volný mezinárodní obchod a posilování čtyř svobod v rámci EU. Česku se tak rýsuje významný – a dost možná dokonce strategický – spojenec.