Neřešíte data? Jděte se klouzat
Ti s příjmem pětadvacet tisíc čistého ve věku padesát a více let na zelenou rekonstrukci domu určitě nemají našetřeno a hypotéka je pro ně nedostupná, argumentuje Pavel Páral
Hrot 24, vygenerováno v Midjourney
Ekologie
„Brutálně asociální“ část Green Dealu: neúsporný dům nepůjde prodat ani zdědit. Co ale ti, kdo na opravu nemají?
EU tlačí na snížení energetické náročnosti budov. Jde hlavně o ty, které si naši rodiče a prarodiče postavili třeba v osmdesátých letech. Náklady na kompletní rekonstrukci činí odhadem dva a půl milionu korun. A to při současné třetinové poptávce po materiálu a řemeslnících oproti požadovanému stavu, píše v komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Zpráva o nové směrnici EU, která podstatně zpřísní technické parametry kotlů, krbů a kamen na dřevo a štěpku, vyvolala poprask nejen v Česku, ale i v dalších zemích. Úředníci Evropské komise, kteří ji chtěli v několika příštích dnech bez velké diskuse s členskými státy projednat a předat do Evropského parlamentu ke schválení, narazili na odpor a svůj návrh stáhli z jednání k dopracování na neurčito.
Případ velmi názorně demonstruje, jak se rodí evropské regulace a jak malý vliv na ně mají volené reprezentace zemí EU. To se tak partička zelených úředníků v Bruselu shodne na tom, jak zabojuje za další ozelenění planety. A vymyslí nová pravidla, která kromě toho, že zdraží lidem životy a zlikviduje životaschopný byznys, ničemu nepomůže.
Sepíše papír, který předloží – samozřejmě bez vyčíslení dopadů a nákladů na tato opatření – na jednání kompetentních ministrů, kde stačí prostá většina pro schválení. A je to.
Deregulace? Ale nepovídejte...
Takových regulačních směrnic se rodí desítky. Šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza před pár dny upozornil na seznam všech iniciativ Evropské komise, který má být projednán v nejbližších dnech. Přes velké řeči o deregulaci a snižování byrokracie je v něm patnáct stránek.
Omezení pro spalování dřeva podle navržené směrnice by znamenalo, že devadesát procent dnes prodávaných kamen a kotlů se ocitne na smetišti a k dispozici budou jen násobně drahá zařízení s nějakou automatickou regulací spalování a dalšími vymoženostmi, které jsou prostému chalupníkovi úplně k ničemu.
Biomasa, tedy především dřevo, štěpky a pelety, je přitom dlouhodobě považována za obnovitelný zdroj. Protože při jejím spalování se uvolní tolik oxidu uhličitého, kolik ho stromy a křoviny spotřebovaly během svého růstu a který by se uvolnil tak jako tak, kdyby byl materiál ponechán na shnití v lese.
Navíc to byl pro mnohé jediný ekonomicky ještě dostupný zdroj vytápění, protože tepelná čerpadla jsou bez dotací stále velmi drahá jak na pořízení, tak na provoz. A spalování uhlí a plynu v domácnostech by mělo končit někdy za patnáct let.
Zde kupodivu přesný harmonogram není veřejnosti k dispozici, nebo není z politických důvodů komunikován. Jasné ale je, že nové kotle na plyn se mají přestat prodávat už koncem tohoto desetiletí a ve stejnou dobu v Česku patrně zmizí i zatím povolené topení uhlím. Z prostého důvodu, že uhlí už nebude kde koupit.
Zánik uhelných elektráren, který se blíží mnohem rychleji, než odborníci na státní energetickou politiku před pár lety vymudrovali, znamená i uzavírání dolů a rychlé snižování produkce tříděného uhlí, kterým se v domácích kotlech topí.
Mluvil někdo o dostupném bydlení?
Plyn by měl vydržet ještě nějaký čas, ale pokud si chcete v nejbližších letech inovovat vytápění, tak je to pořád hodně nejistá volba, protože tlak na co nejrychlejší odstřihnutí vašich plynových trubek v Evropské komisi poroste.
Nicméně topení je součástí celého obřího zeleného plánu na snížení energetické náročnosti budov. Od roku 2026 mají být už všechny veřejné budovy stavěny jako bezemisní a s fotovoltaickými panely. Od roku 2030 to bude platit pro obytné budovy.
Dosavadní odhady říkají, že se cena takových bytů kvůli zeleným opatřením zvýší minimálně o čtvrtinu. Za této situace hledat nějaké cesty k dostupnějšímu bydlení v Česku vyvolává hodně smutný úsměv.
Rozhodnutí, jak k tomuto stavu u nás v Česku dojdeme, nechala příslušná směrnice na našich domácích politicích. A tak se na ministerstvech sepisují plány, jejichž reálnost se hraničně blíží nule.
Při snižování energetické náročnosti budov přitom nejde jen o nové budovy, ale hlavně o ty, které si naši rodiče a prarodiče postavili třeba v osmdesátých letech. Ty budou muset projít rekonstrukcemi buď postupně zvyšováním svého stupně energetické náročnosti, nebo najednou kompletní rekonstrukcí.
Zdá se, že když je na to pětadvacet let, je to zvládnutelné. Ve skutečnosti i vládní dokumenty ukazují, že by bylo třeba rekonstruovat tyto domy a byty třikrát rychleji, než se děje nyní.
Hledat cesty k dostupnějšímu bydlení v Česku vyvolává hodně smutný úsměv.
Náklad na takovou kompletní opravu, kdy se natáhnou izolace, vymění okna, instalují soláry a tepelné čerpadlo, nebo ten nyní diskutovaný kotel na biomasu, činí odhadem dva a půl milionu korun. A to při současné třetinové poptávce po materiálu a řemeslnících oproti požadovanému stavu.
Celkové náklady jen na první fázi do roku 2030 jsou odhadovány na zhruba bilion korun, z čehož něco přes třetinu mají zaplatit dotace.
Ty ale mají pocházet z výnosů emisních povolenek, které mají být na vytápění a dopravu zavedeny od roku 2027 a zdražit bydlení a jízdu autem zatím těžko odhadnutelným způsobem. Současný premiér Petr Fiala zatím tvrdí, že chce jednat o jejich zrušení, nebo alespoň odložení.
V Bruselu pořád nechápou
Budoucí premiér Andrej Babiš se kasá, že je nezavede, i kdyby za to měly Česku od Bruselu hrozit pokuty. Ale to pak nebudou prachy na ty dotace. Které mimochodem velké části populace, z níž osmdesát procent vlastní nemovitost, budou pendrek platné.
Proč? Protože ti s příjmem pětadvacet tisíc čistého ve věku padesát a více let na to určitě nemají našetřeno a hypotéka je pro ně nedostupná. Jenže neúsporný barák podle prosazovaných pravidel nepůjde prodat, ale ani zdědit.
Ceny bydlení
Proč v Praze levné bydlení nikdy nebude
Že tuto brutálně asociální a v praxi nerealizovatelnou část Evropského Green Dealu je třeba přehodnotit – a nejlépe zcela zrušit – je zjevné. Jenže v seznamu práce Evropské komise nic takového není a z členských zemí o tom hovoří jen Češi a Poláci, což nestačí.
Ostatní zřejmě chtějí čekat na radikalizaci voličů a nástup vlád, které média označují jako extremistické. Kauza zregulovaných kotlů na dřevo jen ukazuje, kterak v Bruselu stále nechápou, co se děje.
