Produkce oceli se od začátku 90. let na našem území dramaticky snížila. Kvůli krachu několika oceláren, ale také vzhledem k rozdělení Československa. „V roce 1990 jsme měli více než 10 vysokých pecí a produkovali jsme více než 10 milionů tun oceli ročně,“ připomíná na úvod našeho rozhovoru Roman Heide.

„Patřili jsme mezi průmyslově vyspělé státy. V současné době, po ukončení činnosti společnosti Liberty, jsme jako Třinecké železárny zůstaly na českém území jedinými výrobci oceli z vysoké pece. A ročně vyrábíme kolem 2,5 milionu tun oceli. Ten propad je dramatický,“ konstatuje.

Budoucnost českého ocelářského průmyslu podle něj také nevypadá zrovna růžově, aktuálně z důvodu Green Dealu. Problém to může znamenat třeba i kvůli hrozícímu válečnému nebezpečí.

Jak vypadá současná realita Třineckých železáren?

Stále tavíme rudnou cestou, nejtradičnějším postupem, který existuje a zajišťuje výrobu toho nejkvalitnějšího vstupu do výroby ocele. Tedy čistého železa, do něhož se přidávají další prvky a také 20 až 30 procent šrotu, čímž vzniká ocel.

Tíží nás ale náklady, které jsou s výrobou spojené. Ať již jde o vysokou cenu elektřiny, která je zatížena ještě poplatky za přenosovou zelenou energii, nebo dramaticky rostoucí ceny zemního plynu.

Jsou to klíčové komodity, které nemůže žádný průmysl nahradit. Náročné jsou pro nás také ekologické investice, které se pojí s naší výrobou.

Zkostnatělý státZkostnatělý stát

Každý třetí startup uteče za hranice. Zdejší podmínky mladým podnikatelům nedávají smysl, říká Barbora Werdmölder

Souhlasíte se současnými plány Evropské unie na zelenější budoucnost, zjednodušeně řekněme s Green Dealem a souvisejícími aktivitami?

Naši planetu musíme ozelenit, zároveň se ale musíme chovat racionálně. Největším problémem jsou prachové částice ve vzduchu, ty lidem škodí nejvíce. Green Deal však jde cestou snižování emisí oxidu uhličitého, kterého je v atmosféře 0,04 procenta. Evropa navíc planetu v tomto smyslu zatěžuje jen ze sedmi procent.

Nežijeme ale v uzavřeném hermetickém skleníku, a tak to nebude fungovat tak, že když vzduch vyčistíme my, nikdy už sem oxid uhličitý nepřijde. Přesto se z Green Dealu stalo dogma. Nová pravidla se musí nastavit všude a za každou cenu.

Myslíte to tak, že v ocelářství by bylo vhodnější postupovat ve snaze být ekologičtější jinou cestou než tou, kterou si vytkla Evropská unie?

Současný plán znamená, že po staletí fungující metodu výroby oceli násilně změníme. A to i přesto, že jako lidstvo víme, že výroba oceli z železné rudy je absolutní základ a jinde ve světě se minimálně v tomto století ocel z železné rudy stejně vyrábět bude. Je k tomu totiž dostatek zdrojů a existuje pro to vhodná technologie.

Změnit třeba v Třineckých železárnách technologii výroby a začít používat elektrickou obloukovou pec tak není rozumné. Tento způsob výroby oceli známe jen zhruba 50 let, navíc elektřiny není v Evropě zrovna mnoho. A přechod na nový postup pro nás znamená investice ve výši jedné miliardy eur.

Unesou Třinecké železárny takovouto investici ve výši zhruba 25 miliard korun ?

Ta investice nás vlastně nikam byznysově neposouvá a pro rozpočet Třineckých železáren je vyčerpávající. Očekáváme pomoc od Evropské unie i od České republiky, protože závazek ke snižování emisí oxidu uhličitého vzešel z těchto dvou center.

My samozřejmě souhlasíme s tím, že je třeba výrobu ekologizovat. I proto činíme související kroky, které mají za poslední desetiletí hodnotu více než 11 miliard korun. Soustředíme se ale na klíčové ukazatele.

Výrazně jsme snížili prašnost, snižujeme ale rovněž produkci oxidu uhličitého, třeba díky inovaci briketační linky. Celkem hrdě tak můžeme říct, že k roku 2030 se významně přiblížíme k závazku České republiky ohledně snížení produkce emisí oxidu uhličitého o 55 procent oproti roku 1990.

Je už jisté, že Třinecké železárny přejdou na jiný způsob výroby? Nebo je možné tento krok zvrátit, pokud bude dostatečně jasné, že jste schopni se k zelenější oceli dostat i jinými kroky?

Je to naše velké přání. Snažíme se přesvědčit okolí, abychom vzali rozum do hrsti a nedělali jsme ukvapené kroky, které povedou k destrukci. Cesta by mohla být spíše v ukončení spekulací s emisními povolenkami tak, abychom je vrátili opět k jejich původnímu účelu.

Měly by fungovat spíše jako jasně daná daň, kterou stát zatíží vysoké emitenty. Pokud ale klíčoví hráči budou pracovat na tom, aby emise snižovali, a na jejich nových technologiích bude vidět, že to dělají, stát by to měl zohlednit. Příjem z této daně by pak mohl mířit do zvláštních fondů, které by opět směřovaly k ekologickým inovacím.

Vzhůru do oblakVzhůru do oblak

Jdou po nich nepřátelé i spekulanti. Český výrobce leteckých motorů dráždí úspěchem, podporou Ukrajiny a továrnou v USA

Kdyby ke změně dojít muselo a Evropská unie ani Česká republika by vám zásadně nepomohly, co by to pro Třinecké železárny znamenalo?

Tam je čisté rovnítko, znamenalo by to konec. Spoléháme ale na to, že by pomoc přišla, podobně jako v jiných státech, kde takovéto změny probíhají. Třeba v případě jedné německé ocelárny činila pomoc 74 procent nutné investice.

Něco takového očekáváme i my. Z Evropské unie ostatně vyšel i související návod, Steel Industry Plan, který umožňuje vládám diskutovat s klíčovými partnery. Musíme si totiž také uvědomit, že tu existuje určitá hrozba, s níž se pojí i další zbrojení.

Tedy že vzhledem k válce na Ukrajině a obavě z další agrese Ruska je potřeba mít silnou českou ocelárnu i ze strategických důvodů?

Nemůžeme zbrojit bez dostupné oceli a zbrojení rovná se ocel. Myšlenka některých analytiků, že bychom mohli ocel dokupovat, je lichá. Všichni její producenti se totiž v případě nebezpečí budou soustředit především na svoji obranu, nikoliv na to, aby pomáhali s dodávkami jiným státům.

Některé výrobky umíme pro zbrojovky dodat i přímo my, a to nejen ve formě polotovarů, ale opravdu hotových věcí. Bez oceli se budeme v budoucnu těžko bránit.

Není to špinavý produkt, ale strategický produkt, na kterém byly společně s uhlím položeny i základy Evropské unie. Třinecké železárny zkrátka představují pro stát pojistku.

Navíc, ocel je, mám pocit, všude kolem nás, bez ohledu na to, jestli potřebujeme, nebo nepotřebujeme zbrojit…

Ráno vstaneme z matrace, kde bývají svinuté dráty, které pocházejí z naší ocelárny. Pokud si pak kávu zamícháte lžičkou a ne bambusem nebo dřívkem, opět používáte ocel. Když do práce jezdíte autobusem, tramvají či vlakem, plnohodnotně používáte ocel.

Jedete-li automobilem, je to to samé, protože 19 procent naší produkce končí v automobilovém průmyslu. Není část dne, která by se obešla bez ocele. V našem životě je ocel nezastupitelná. V 21. století a troufnu si říct i v 22. století ji nic nevytlačí.

Jak se díváte na aktuální uvalení cel na dovoz evropských automobilů do USA?

Produkci automobilového průmyslu to na nějaký čas pravděpodobně zpomalí. Citelně to bude znát i u nás. Zastaví to ale také současný rozvoj souvisejících technologií.

Proti nám navíc stojí asijský automobilový průmysl, který začíná dominovat elektroautomobilům. Do nich přidávají třeba i alternátory na benzín, tedy na fosilní palivo, které nemá funkci pohybovou, ale dobíjecí. Proto deklarují takové dojezdy na jedno dobytí baterie.

A tyto automobily začnou zahlcovat náš trh, který jinak bude stagnovat. Nebude to dobře, opět to nahraje jen rozvoji Asie, nikoliv nám Evropanům.

Co s peněziCo s penězi

Stará se o majetek nejbohatších Čechů a radí: TrumpCoin už nekupujte a neinvestujte jen do nemovitostí

Pojďme se na to všechno podívat ještě vysloveně regionálně. Jak obtížné je shánět pracovníky do Třineckých železáren? Navíc na těžkou práci?

V tomhle jsme se za poslední léta významně posunuli. Už to není tak fyzicky náročná práce, jako byla, i díky automatizaci a robotizaci. Došlo k ohromné změně, která práci usnadnila.

Nedaří se nám ale moc lákat mladou generaci, má problém se směnným systémem, který neodpovídá jejich představě o trávení času. Integrujeme tak do naší výroby ještě více robotů. Letos na podzim to bude pět nových robotů, kteří dokážou jako jediní v Evropě odlít ocel.

A Třinecko jako takové? V jaké je podle vás kondici?

Je to region, který intenzivně žije. Jako Třinecké železárny se do něj snažíme investovat, a tím se opět vracíme k ekologii. Vysazujeme stromy, čistíme řeky, do kterých pouštíme ryby.

Ale stejně tak podporujeme i kulturu, sport nebo školství. Třinecké železárny totiž v současnosti ovlivňují zcela jistě život více než 70 tisíc obyvatel České republiky. A na to je také potřeba pamatovat.

Roman Heide (48)

• Generální ředitel Třineckých železáren

• Předseda dozorčí rady Ocelářské unie

• Pracoval ve vedení společností ŠMT, Pilsen STEEL, Vítkovice Heavy Machinery nebo Sheffield Forgemasters

• Vystudoval Fakultu metalurgie a materiálového inženýrství Vysoké školy báňské –Technické univerzity Ostrava