Neziskovka Hlídač státu, která sleduje nejrůznější smlouvy, veřejné zakázky nebo dotace veřejného sektoru, před několika dny získala a zveřejnila kompletní data o programech covidové pomoci ministerstva průmyslu. Stovky záznamů o příjemcích tisíců až milionů korun jsou zajímavé čtení.

Databáze obsahuje třeba údaje o pomoci hospodským nebo prodejnám. Můžete si počíst, kolik milionů dostal který sportovní klub. Anebo se taky probírat jmennými seznamy umělců a pohoršovat se nad šedesátitisícovými příspěvky třeba pro Felixe Slováčka nebo Zdeňka Izera.

Za pozornost ale rozhodně stojí i poněkud kuriózní obsah skrytý pod záložkou s těžko zapamatovatelným názvem „COVID – KULTURA, Výzva č. 3.3B – Podpora pro ticketingové společnosti a kolektivní správce“. Až při jeho procházení člověku dojde, jak daleko sahaly škody způsobené covidem.

Lidé během pandemie museli oželet kulturu a často dobrovolně podporovali strádající umělce, kteří měli zakázáno vystupovat. Chodili si pro jídlo s sebou do oblíbené restaurace, aby hospodský během suchých měsíců nezkrachoval. Nikdo si ale asi nevzpomněl na spolky, které jsou na celý kulturní i gastronomický sektor přisáté a životně na něm závisí: kolektivní správce autorských práv.

Jejich nejznámějším zástupcem je Ochranný svaz autorský, organizace nechvalně proslulá nekompromisním vybíráním a vymáháním poplatků za hudební prdukce, ať už jde o diskotéku, koncert, či vysílání v rádiu, anebo taky o televizi puštěnou v zaplivané hospodě nebo vesnickou tancovačku, kde místní kapela potěšila opilce neobratně zahranými populárními fláky.

S trochou zlomyslnosti by se daly dopady pandemie na autorské svazy přirovnat k situaci, kdy parazitovi umře jeho hostitel. Prakticky všechny zdroje, z nichž vybíraly poplatky, agenturám OSA, DILIA a Integram kvůli lockdownům vyschly. Právě díky výše zmíněnému programu pro kolektivní správce, který vláda vypsala loni na začátku léta, ale nakonec OSA, DILIA i Integram přežily. Dostaly po deseti milionech korun.

Pandemie byla jedinečnou šancí autorské svazy vyhladovět a říznout do jejich fungování. Systém vybírání výpalného za jakoukoli hudební produkci, ale taky třeba za prodané flashdisky nebo kopírky a následného rozdělování peněz podle neprůhledného klíče vybraným českým umělcům je vysloveně absurdní a zaslouží si pořádnou revizi. Bohužel tato šance zůstala nevyužitá.