Zrušené koncerty a zavřené hospody loni nezkomplikovaly život jen muzikantům, hospodským nebo štamgastům. Méně viditelný byl dopad na umělce, kteří inkasují peníze za užívání své tvorby, tedy skladatele a textaře. Ochranný svaz autorský kvůli několikaměsíčnímu zastavení kulturního a společenského života v prvním roce pandemie vybral o 132 milionů korun méně než o rok dříve.

OSA i další kolektivní správci autorských práv se proto dostali mezi příjemce pomoci. „Deset milionů od státu nám přišlo na účet 31. prosince,“ upřesňuje šéf svazu Roman Strejček. Byla pomoc opravdu potřebná, když svaz i pandemii navzdory vybíral kolem miliardy korun ročně? Strejček tvrdí, že ano a že peníze šly na podporu skladatelů či textařů, kteří během čínské chřipky přišli o většinu příjmů.

Předcovidový rok 2019 byl jedním z nejúspěšnějších. Celkové inkaso bylo ­téměř 1,1 miliardy korun. V roce 2020 se kvůli covidu propadlo o více než 130 milionů.

Nejzásadnější propad zažil segment živé hudby. Na koncertech jsme v roce 2019 vybrali bezmála 200 milionů. V roce 2020 to bylo necelých 95 a loni podle předběžných výsledků ještě skoro o polovinu méně. Když to sečteme, covid za dva roky připravil autory jen v případě koncertní činnosti zhruba o 250 milionů korun.

Co se týče hudební kulisy, byly příjmy v roce 2019 asi 230 milionů korun, v roce 2020 klesly přibližně na polovinu. Loňský rok byl mírně lepší, a to ze dvou důvodů. Jednak díky tomu, že se nám podařilo dohodnout s Asociací hotelů a restaurací na minulosti, konkrétně na vyrovnání za roky 2019 a 2020, které zůstávaly otevřené. Během pandemie samozřejmě nebylo jednoduché to vyřešit, když restaurace nebo hotely neměly peníze. Zároveň jsme to ale řešit museli, protože autoři očekávali tan­tiémy za rok 2019.

Hodně pomohlo, že loni na podzim, na rozdíl od roku 2020, nebyly zavřené restaurace a další provozovny.

Smluvní vztah u restaurací a služeb je nastavený tak, že většinou si provozovatelé vyberou slevu za jednorázovou platbu za celý rok dopředu, a těm jsme vraceli poměrnou část. Kdo platí po měsících, tomu jsme odpouštěli průběžně. Při prvním jarním lockdownu v roce 2020 jsme vraceli i nad rámec toho, kdy měly podniky zákaz otevřít – když bylo zavřeno od poloviny března, odpustili jsme celý měsíc, stejně jako v červnu, kdy se lockdown rušil na začátku měsíce.

Covid přispěl k nárůstu předplatitelů služeb jako Spotify, takže z internetu se v roce 2020 vybralo asi osmdesát milionů, tedy asi o třicet milionů víc. Není to tedy tak velká částka, aby kompenzovala ztráty z koncertů a hudební kulisy.

Tam loni příjmy rostly poměrně výrazně, díky tomu bude podle předběžných čísel dobrý i celý loňský rok, což asi nebude vypadat z pohledu veřejnosti úplně populárně. Není to ale nějakým zdražováním, měli jsme štěstí v neštěstí, že se v letech 2019 a 2020 podařilo vyřešit některé dávné spory.

Vedli jsme s velkými vysílateli a operátory soudní spory o obchodním modelu. Na konci roku 2019 se nám podařilo uzavřít dlouhodobý kontrakt s jedním z nich a v návaznosti na to loni s dalším. S tím jsme se soudili od roku 2013, takže nám doplatil peníze od té doby do roku 2020. A byl tam ještě jeden podobný případ. Jde tedy o jednorázový doplatek, který loni pomohl a nebude se opakovat.

Vy vidíte to číslo, které dráždí politiky i veřejnost, ten miliardový obrat. Ale málokdo vidí do „střev“. Suma 1,1 miliardy vypadá dobře, ale není to jako v běžné firmě, kde máte obrat 1,1 miliardy a vy z toho máte nějaké procento zisku, se kterým můžete nějak nakládat. My jsme sice vybrali 1,1 miliardy, ale ta částka je rozsegmentovaná. Rádia nám platí za skladby, které hrají, televize také. Do těchto médií se dostane jen velmi omezený okruh autorů a drtivá většina, která je závislá na příjmech z koncertů, kvůli lockdownům ostrouhala. Jenže my nemůžeme říct autorům hraným v rádiích – vám se dařilo, takže vám vezmeme část peněz a dáme je těm méně úspěšným.

Ano. My jsme ale pomáhali sami a hned od začátku pandemie. Dokonce bych řekl, že námi zastupovaní autoři se dočkali první pomoci právě od nás.

V polovině března 2020 začal lockdown, o týden později zasedala dozorčí rada a první pomoc autorům – 4,5 milionu – jsme vyplatili ještě do konce měsíce. Další pomoc následovala v listopadu 2020, celkem 5,2 milionu, a třetí loni v květnu po dlouhém lockdownu, dalších pět milionů. Část z peněz od státu – konkrétně čtyři miliony – dozorčí rada rozhodla vyplatit umělcům za loňský listopad až letošní únor. Lockdowny sice už nejsou, ale většina koncertů a akcí byla stejně odložena, protože lidé nechodili, měli obavy z velkých akcí.

Bylo to okolo tisíce lidí a kompenzace se pohybovaly od pěti do třiceti tisíc korun.

Zbývajících šest milionů se přesune zpět do rezerv, z kterých jsme čerpali prostředky na kompenzace během pandemie. Podporu jsme dostali na účet až loni 31. prosince, takže první programy na kompenzace byly právě z tohoto fondu.

Bylo kolem toho velké dohadování. Tyto programy podpory pro kulturu se vypsaly v březnu 2021, přihlášky se podávaly do konce května. Podmínky jsme splnili, doložili i data za poslední měsíce, kvůli kterým jsme museli udělat zvláštní audit. Pak se ale řešil výkladový problém, tedy jestli se má podpora týkat i kolektivních správců. Bohužel naladění společnosti vůči kolektivním správcům – a ponechávám stranou, nakolik je oprávněné – zkrátka zapříčinilo, že nám podpora byla přiznána až na konci roku.

Byli jsme sice u jednání o pomoci kultuře, ale u tohoto konkrétního ne, to by přece nevypadalo dobře. Ale někteří umělci za kompenzace pro správce autorských práv lobbovali, to přiznávám.

Ano. Už před covidem, na základě hospodářských výsledků roku 2019, totiž dozorčí rada rozhodla, že se sníží režie, kterou si OSA strhává. Konkrétně třeba u koncertů je teď patnáct procent, u hudební kulisy je to dvacet procent – pro představu, je to o osm procentních bodů méně než předtím. Pak přišel covid a s inkasem to vypadalo všelijak, autoři se ale rozhodli režii nechat ve snížené výši.

Jsou v tom samozřejmě osobní náklady, máme tady 150 zaměstnanců. Velkou část představují také náklady a investice do IT. Zpracováváme obrovská kvanta dat, obzvláště třeba od služeb jako Spotify nebo YouTube. Pošlou nám seznam skladeb a počtů přehrání za měsíc, ale kompletně celý. My to musíme porovnat s naší databází, najít „naše“ skladby a to, kolikaprocentní podíl na té skladbě zastupujeme. U rozhlasového nebo televizního vysílání zase zpracováváme všechny znělky, reklamy, hudbu v seriálech nebo zábavních pořadech, řešíme stopáž přesně podle vteřin… Kaž­dý takový detail musí projít naším systémem, někdy nelze všechno spárovat automaticky a musí se to dělat ručně. Na základě těchto dat vyplatíme ročně různé odměny zhruba 200 tisícům autorů, jejichž dílo se užilo. Další položkou nákladů jsou různé služby, právní služby, správa této budovy a podobně.

Jedna věc je vláda, druhá věc složení Poslanecké sněmovny. Protože třeba nejaktivnější byli poslanci SPD, kteří proti nám otevřeně vystupují a chtějí změnit autorský zákon. Proběhlo i něco ze strany Pirátů, ale těm vadily hlavně poplatky za paměťová média. Takže občas se různé poslanecké iniciativy objevují a asi objevovat budou. Snažím se to vysvětlovat, protože si myslím, že míra ochrany duševního vlastnictví v dané zemi je obrazem kulturní vyspělosti národa.

To ne. Nechci tím říct, že bychom byli neoblíbení jenom my. Když jsem mluvil s kolegou z dánské Kody, říkal jsem mu, že se o nás mluví jako o Osa Nostře. On se smál a říkal – nám říkají Koda Nostra. Ale třeba ve Francii vláda vychází správcům autorských práv vstříc a pravidelně s nimi jedná. Podpora politiků je tam úplně jiná. 

Roman Strejček

• V Ochranném svazu autorském působí od roku 2005, kdy nastoupil na pozici vedoucího oddělení vysílání a online médií. V říjnu 2007 se stal předsedou představenstva.

• Před OSA pracoval ve švédské společnosti Plus Licens, která ve střední a východní Evropě a ve Skandinávii zastupovala značky jako Warner Bros., Lucasfilm nebo Universal.