Společnou evropskou měnu podpořil ve svém novoročním projevu i prezident Petr Pavel (ilustrační foto)
Shutterstock.com
Společná měna
Bující obsese eurem je úplně zbytečná
Česko by bylo schopno s eurem fungovat, ale žádné plus vidět není. A to se ještě nedíváme na rostoucí politickou a dluhovou nestabilitu klíčových zemí eurozóny, píše Pavel Páral, hlavní komentátor Hrotu.
hlavní komentátor
Posedlost společnou evropskou měnou je u řady politiků i aktivistů a lobbistů u nás mimořádná, ačkoli o euru se vážně nyní jednat nedá a nejspíše v dohledné době na takovou diskusi nepřijde čas. Je tak trochu zvláštní, že se k této partě aktivistů řadí i prezident Petr Pavel, který si ani v novoročním projevu neodpustil zajet jedovatě do vlády.
„I kdybychom ještě za několik let neměli stejné platy jako v Německu, jistě by naši budoucí prosperitu podpořilo i to, kdyby byly stejně jako v Německu vypláceny v evropské měně,“ řekl prezident. Patrně v pokušení trumfnout hloupost premiéra Petra Fialy s německými platy.
Tak ještě jednou. Euro žádnou prosperitu nepřináší. Před pár týdny vláda projednala dokument svého poradního orgánu NERV, který si objednala a v němž experti zopakovali obecně v odborné veřejnosti sdílený názor, že přechod na euro je politickou a nikoli ekonomickou záležitostí. A opět popsali všechny argumenty pro a proti.
Že by takový krok pomohl zvyšování mezd v Česku, je teze v praxi mnohokrát vyvrácená. Nejbližší srovnání se Slovenskem jasně dokazuje, že se rozdíl za dobu od roku 2008 výrazně zvětšil ve prospěch českých mezd. A to ať to počítáme v našich korunách, nebo v eurech.
Přepočteno na koruny brali podle ekonoma Petra Bartoně ze společnosti Datarun Slováci v roce 2009 o 2770 korun měsíčně méně. V roce 2023 po přepočtu na naši měnu to bylo už 9664 korun. Do vstupu do eurozóny Slováci statečně drželi krok a vývoj kurzu jim přinesl v roce 2000 o patnáct stovek průměrné výdělky vyšší, než brali Češi.
Zpevňování měny je velmi významnou částí naší ekonomické konvergence k vyspělejším ekonomikám. Právě tahle konvergence měla být vedle zrychlení růstu celé eurozóny hlavním důvodem spuštění celého europrojektu. V reálu se stal pravý opak a má to své teoreticky podložené argumenty vycházející z teorie optimálních měnových zón, kterou Evropa nebyla, není a nejspíše nikdy ani nebude.
Silnější koruna zvedá kupní sílu české výplaty a najednou je zboží za hranicí levnější.
Ano, Česko by bylo schopno s eurem fungovat, ale žádné plus vidět není, a to se ještě nedíváme na rostoucí politickou a dluhovou nestabilitu klíčových zemí eurozóny. Podobný vztah k euru mají mimochodem i v poslední době obdivovaní a ekonomicky úspěšní Poláci.
Určité skupiny mají na zavedení či nezavedení eura své zájmy. Dožadují se ho především ti, jimž dlouhodobý trend postupného zpevňování naší měny nevyhovuje. Jde o exportéry, kteří mají většinu tržeb v eurech, ale náklady v korunách.
Silnější koruna jim náklady prodražuje, včetně těch na mzdy. A snižuje jim zisk. Platit lidi v eurech by jim opravdu silně vyhovovalo. Ale i někteří dovozci by euro uvítali. Silnější koruna zvedá kupní sílu české výplaty a najednou je zboží za hranicí levnější.
Rozdíl v krizové ceně másla mezi dvěma eury v Německu a 75 korunami v Praze byl o Vánocích dost vidět. A pohyblivý kurz se na přeshraničních nákupech významně projevuje. To láká k příhraničním nákupním výjezdům, kde tuzemští obchodníci prostě tratí.
Celkem se nelze divit, že už zhruba patnáct let odmítají společnou měnu dvě třetiny populace. V současných preferencích mají strany podporující euro asi dvacet procent hlasů dohromady a je dost málo pravděpodobné, že na podzim dopadnou lépe.
Euro v Česku do konce desetiletí prostě neprojde. A pak? Kdo ví, zda se bude v tom marasmu, do něhož se řítíme všichni na kontinentu společně, ještě o něčem podobném diskutovat. Proč tím tedy nyní ztrácet čas? Aby nebylo vidět, že na řešení skutečných problémů české a evropské ekonomiky prostě dotyční nemají?
Ta euroobsese je prostě podivná.
