Železo vyrobené s nižší produkcí oxidu uhličitého bude dražší než to stávající (ilustrační obrázek)
Shutterstock.com
Dekarbonizace
Chceme hutě bez kouře, ale bude to stát neskutečná kvanta elektřiny. A co to asi udělá s její cenou?
Odhady přestavby celého evropského hutnictví hovoří o potřebě dalších 165 terawatthodin elektřiny, což je trojnásobek roční spotřeby celého Česka nebo roční výroba deseti temelínských jaderných elektráren, píše Pavel Páral ve svém komentáři.
hlavní komentátor
Dekarbonizační smršť pokračuje a miliardy tečou proudem. Nyní došlo na velké energeticky náročné podniky, které mají snížit svou produkci oxidu uhličitého a stát se zelenějšími. Dosud dostávaly část emisních povolenek zdarma, ale ty časy končí. Pokud chtějí přežít, nezbývá jim než investovat ohromné částky – a ještě k nim inkasovat další miliardové dotace.
Jednu takovou akci popsal pro Seznam Zprávy Petr Popelář, předseda představenstva Moravia Steel, která ovládá Třinecké železárny, poslední funkční huť v Česku. V Třinci chtějí do tří let snížit emise oxidu uhličitého, aby vyhověli požadavkům EU. Investiční program podle nich není srovnatelný s ničím, co se v českém ocelářství odehrálo od 80. let.
Složitý úkol
Dekarbonizovat výrobu ocele není vůbec technologicky jednoduché, pokud chcete produkovat i primární ocel z železné rudy a nejen přetavovat šrot v elektrické obloukové peci.
A trh primární ocel potřebuje, protože je odolnější a pevnější. Je vhodná třeba k výrobě stožárů pro větrné elektrárny, ale i pro mnoho dalších namáhaných produktů. Obvykle primární železo získáte tak, že železnou rudu tavíte ve vysoké peci s koksem, což bezesporu vede ke spoustě vznikajícího oxidu uhličitého.
Alternativní bezemisní, ale energeticky extrémně náročná, je technologie zaměřená na přímou redukci železné rudy pomocí vodíku, která vytváří takzvané houbovité železo v briketách. To se už dá v elektrických obloukových pecích zpracovat.
V Třinci chtějí takovou briketovací linku, mimochodem vyvinutou v USA, postavit. A k tomu ještě předělat jednu vysokou pec na elektrickou. K provozu ale budou potřebovat hodně elektřiny, a tak se začíná stavbou paroplynové elektrárny a budováním další přípojky velmi vysokého napětí.
Dohromady má celá technologie stát miliardu eur (asi 25 miliard korun), z čehož polovinu mají třinečtí přislíbenou jako dotaci od státu. Hotovo má být do konce desetiletí.
Především se však přechodem na novou technologii zvedne spotřeba elektřiny. Odhady nějaké podobné přestavby celého evropského hutnictví hovoří o potřebě dalších 165 terawatthodin elektřiny, což je trojnásobek roční spotřeby celého Česka nebo roční výroba deseti temelínských jaderných elektráren.
Dekarbonizovat výrobu ocele není vůbec technologicky jednoduché.
V zemi, kde momentálně umírají uhelné elektrárny, bude velmi obtížné sehnat dostatek energetických zdrojů i pouze pro zmíněný třinecký projekt. Jakákoli další spotřeba proto zákonitě směřuje k dalšímu zdražování elektřiny v naší kotlině.
Železo, které z toho vyleze, bude pochopitelně dražší než dosud a před zahraniční konkurencí ho bude chránit uhlíkové clo. Každopádně už teď můžeme říct, že vše ze železa bude dražší.
A to je hutnictví alespoň technologicky řešitelné. Protože třeba taková výroba cementu se bez kysličníku uhličitého neobejde, protože ten vzniká automaticky při chemické reakci a je úplně jedno, čím se při tom topí.
Podobně je to u čpavku, který je základem dusíkatých hnojiv. Zatím zcela dekarbonizovat nelze, protože ho neumíme vyrábět bez zemního plynu. V těchto případech je jedinou možností zachytávání oxidu uhličitého a jeho ukládání technologií CCS. Jde o postup, který umožňuje tento nežádoucí plyn uložit a zabránit tím jeho vypuštění do atmosféry.
To ovšem představuje investice v desítkách miliard korun na jeden závod a zdvojnásobení spotřeby elektřiny. A to třeba těch cementáren jsou v Evropě zhruba dvě stovky. Vše bude samozřejmě opět doprovázeno zdražením.
Zeptejte se AI
K tomu chceme budovat energeticky nesmírně náročné továrny na baterie do aut nebo datová centra pro umělou inteligenci. Asi by se té AI někdo měl zeptat, co si o této politice myslí.
Po nějaké sebereflexi a zpomalení dekarbonizace, dokud nebudou k dispozici nové efektivní technologie, však v Bruselu není ani stopy. Naopak se zrychluje a slibují se další dotace.
Nyní nám Evropská komise předloží k diskusi nový dokument nazvaný Clean Industry Deal, kde se dočteme, kterak zdražováním všeho zvedneme konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Řada politiků, kteří se projednávání dokumentu účastní, si už sice uvědomuje problémy, do nichž nás nerealistický Green Deal přivedl, ale na odmítnutí nových naivních představ o boji s oxidem uhličitým dostatek spojenců ještě nenajdou.
