Reakce vlády Petra Fialy na energetickou krizi, kterou vyvolala ruská invaze na Ukrajinu, jistě mají daleko k dokonalosti. Zejména v létě, kdy české domácnosti i firmy s obavami sledovaly růst cen elektřiny a plynu utržený ze řetězu, kabinet reagoval laxně, pomalu a opožděně. Jistě lze také diskutovat o tom, zda nebylo možné zvolit jiná řešení než zastropování cen energií.

Nic divného není ostatně ani na tom, že tápání ministrů pětikoalice využívá opozice a ostřeluje vládní politiky ze všech stran.

Problém ale nastává v momentě, kdy nevládní strany při tepání Fialova kabinetu používají bohapusté lži a nabízejí jednoduché, ale o to nebezpečnější recepty na řešení krize.

Vezměte si příklad…

Primát v takové kritice suverénně drží hnutí ANO. Andrej Babiš, Karel Havlíček nebo Alena Schillerová od února prakticky nonstop poučují vládu: tu o tom, že nic nedělá, tu o tom, že když už něco dělá, dělá to pozdě a že to každopádně dělá špatně. „Kdybyste nás poslouchali, mohli jsme problémy vyřešit už dávno,“ opakuje neustále samozvaný předseda opozice a jeho nohsledové.

O to zajímavější je podívat se na některé „dobré“ rady Babišovy suity zpětně. Například na jaře, kdy vystřelily do nevídaných výšin ceny pohonných hmot, politici ANO bombardovali vládu dotazy, proč ceny benzinu a nafty pro naše lidi nezastropují.

„Vezměte si příklad z Maďarska,“ zněl jejich argument. A realita? Ano, populista Viktor Orbán skutečně stanovil maximální částky, které si smějí pumpaři účtovat. Ekonomická realita jej ale dohnala velmi rychle. Výsledkem cenových stropů byl nedostatek pohonných hmot a denní limity objemu, který si smějí zákazníci koupit. Fialův kabinet naštěstí Babišovým atakům odolal – a benzin dnes stojí i přesto méně než před válkou.

Ještě křiklavější ukázkou demagogie a lhaní byl návod, který nabízeli politici ANO ke zkrocení cen energií. „Kdybyste nás poslouchali, už v únoru byste vyhlásili strop, jako to udělali Slováci,“ rozčiloval se v televizní debatě bývalý dvojministr Karel Havlíček.

Jak se opět rychle ukázalo, slovenská realita je úplně jiná. Dokonce i Babišův server iDnes svého majitele poopravil: Slováci ve skutečnosti žádný strop uzákoněný nemají. A dokonce se naopak chtějí inspirovat řešením, které vymyslela naše vláda.

Dvanáct opatření vedoucích k bankrotu

Doslova jako výsměch pak působilo Babišových 12 opatření proti drahotě. Jedno vedle druhého totiž nejsou ničím jiným než prachsprostým a nerealistickým populismem. Když se novináři šéfa ANO zeptali, kolik by vlastně navrhovaná pomoc našim lidem stála, Babiš bezelstně odpověděl, že se ani nepokoušel náklady spočítat. Jisté ale je, že by šlo řádově o stovky miliard.

Přes veškeré výtky k výkonům dnešní vlády si tak můžeme gratulovat, že ve Strakově akademii nezasedají Babiš, Schillerová, oba Havlíčkové a další opoziční hvězdy. Všichni ještě máme v živé paměti chaos, který zmatený expremiér vyvolal během pandemie. A ani tentokrát by to nedopadlo jinak.

Posádka obytňáku by sice možná krátkodobě lidem skutečně ulevila, natropila by ale přitom takové škody a nasekala takové dluhy, že by státní finance nedal do pořádku ani nenáviděný zastánce tupých škrtů Miroslav Kalousek.