Desetiletým působením v prezidentském křesle uzavřel Miloš Zeman svou dlouhou politickou kariéru. Z určitého pohledu může být spokojený. Podařilo se mu z ČSSD ve své době vytvořit nejsilnější politickou sílu v zemi. Byl premiérem i předsedou Poslanecké sněmovny a stal se i prvním přímo zvoleným prezidentem republiky.

Přesto nakonec spadl do kategorie „méně úspěšný člověk“, čučkař. Proč? Jak se ve svém rozlučkovém rozhovoru na TV Prima přiznal, pokusil se během svého hradního kralování nasměrovat republiku více k prezidentskému systému – navzdory tomu, že Česko je parlamentní demokracií a že by se nejprve musela změnit ústava.

Stalo se to v roce 2013, kdy Zeman navzdory námitkám poslanců jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, i když v dolní komoře parlamentu tehdy i po pádu kabinetu Petra Nečase (ODS) existovala většina pro sestavení nové vlády. Rusnokův kabinet ostatně nedostal od poslanců důvěru, ale i tak nakonec vládl rekordně dlouho – až do předčasných voleb. 

Zemanovi se posunout tuzemské politické uspořádání od parlamentní demokracie k prezidentskému systému zcela nepodařilo za celou dobu jeho hradního angažmá. Dosáhl jen dílčích úspěchů, když například mluvil do toho, který z vybraných kandidátů může být ministrem a který ne.

Totální porážku ovšem Zeman musel skousnout ve své zahraniční politice, o níž hovořil jako o ekonomické diplomacii. Z jasně stanoveného západního kurzu se snažil otočit Česko na východ – k Rusku a Číně. Investoval do toho ohromné úsilí. 

Skončilo to ale fiaskem. Slibované čínské miliardy nikdy nedorazily a Česko se ani nezačalo po vzoru říše středu učit, jak „stabilizovat společnost“, o čemž Zeman při návštěvě komunistického Pekingu hovořil. Po ruské agresi na Ukrajině se Zeman zase musel odvrátit od svého dosavadního přítele Vladimira Putina a invazi odsoudit. 

Jeho kremelský názorový obrat mu ovšem sebral nemalou část i jeho dlouhodobých příznivců, takže Miloš Zeman nakonec v prezidentském úřadu skončil jako hlava státu, které lidé v třicetileté historii Česka věřili vůbec nejméně. Inu, čučkař.