Když totiž o něco jde a obyvatelé jsou přesvědčeni o tom, že jejich vlast „stojí na křižovatce“, do volebních místností dorazí v hojném počtu. A dokonce jsou ochotni před urnou vystát dlouhou frontu. Není to jen proto, že se je do volebních místností snaží přilákat politici. Lidé sami vycítí, že právě teď je důležitý každý odevzdaný hlas.

Posledním důkazem jsou právě sečtené volby v Polsku, kde sice zvítězilo vládnoucí národně konzervativní Právo a spravedlnost (PiS), ovšem blíže k sestavení většinového kabinetu má druhý na pásce: proevropská Občanská koalice. 

A že Poláci považovali právě toto volební klání za důležité, dokládá volební účast. Odevzdat svůj hlas některému z kandidátů na nového poslance a senátora dorazilo bezmála 74 procent oprávněných voličů, což je nejvíce od roku 1989.

Vraťme se o pár týdnů nazpátek a zavítejme na Slovensko, kde se na konci září konaly předčasné parlamentní volby. Zvítězil Směr–SD bývalého premiéra Roberta Fica, který se také stane novým slovenským ministerským předsedou. Koalici uzavřel se Hlasem–SD a nacionalistickou Slovenskou národní stranou.

K volbám sice nedorazilo tolik obyvatel jako v Polsku, ale i tak byla volební účast nejvyšší od roku 2002: k urnám přišlo více než 68 procent oprávněných voličů. A opět platí, že by tito lidé nedorazili, pokud by volby nepokládali za opravdu důležité.

Jako dobrý příklad poslouží rovněž poslední volba českého prezidenta. Mezi hlavní favority patřili Petr Pavel a Andrej Babiš (ANO). Už v prvním kole dorazilo více než 68 procent voličů, což byl historický rekord. Ve finálovém kole se rekord dokonce ještě o něco zvýšil – volební účast se přehoupla přes sedmdesát procent. 

Takže ještě jednou: když má veřejnost pocit, že teď o něco skutečně jde, když mají jakékoli volby alespoň jedno výrazné, podstatné, zřetelné téma, volebním místnostem se rozhodně nevyhne.