Nebývá zvykem, že by Národní rozpočtová rada (NRR) rozcupovala připravovaný státní rozpočet tak příkře jako letos. „Návrh rozpočtu nerespektuje v některých položkách principy reálnosti a úplnosti. To má negativní dopady na kvalitu rozpočtového procesu, transparentnost a srozumitelnost veřejných financí a zejména pak na pravděpodobnost dodržení zákonem stanoveného limitu strukturálního salda, který je ze Zákona hlavním indikátorem zdraví veřejných financí,“ říká rada. To je vyjádření skoro na „popravu“ ministra financí.
Pro start do volebního roku to je něco, co žádná vláda nechce slyšet. Obzvláště, když se tváří jako ta, která konsoliduje veřejné finance.
Ono odhadnout na rok dopředu příjmy a výdaje státu není vůbec jednoduché, je to střelba na pohyblivý terč. Především příjmy do značné míry závisí na hospodářském růstu, který vláda ovlivní jen minimálně. Letos jsme toho svědky. Loni touto dobou se všechny instituce včetně ministerstva financí shodovaly na tom, že ekonomika poroste o necelá 2,5 procenta, v rozpočtu se pak počítalo pro jistotu jen s 2,3 procenty.
Ve skutečnosti bude realita, pokud to dobře dopadne, možná poloviční. Při daňové kvótě kolem 33 procent to znamená výpadek daňových příjmů o nějakých 27 miliard. Přesto se zdá, že letos, když si odmyslíme lepení škod po povodních, rozpočet dopadne dobře. Někde se něco nevyčerpá, něco škrtne, někde přiteče více, než se čekalo, a je to doma.
Má tedy smysl se zabývat takovými horoskopy? Zcela nepochybně má. Zvláště v situaci, kdy různá nadsazení příjmů jsou zjevně viditelná a obnáší desítky miliard, tak jak na to rozpočtová rada upozorňuje. Obzvláště, když jde o opakování loňské zkušenosti, kdy Zbyněk Stanjura posekal platby na podporované zdroje energie a tvrdil, že jejich příjemci, známí solární baroni, mají prostě smůlu, protože se změní zákony. Smůlu neměli. Tu měli spotřebitelé, především domácnosti, které to zaplatily v účtech za elektřinu.
A letos je to tu znova. Ministerstvo financí počítá s 8,5 miliardami, zatímco letos to bude stát asi 25 miliard, které už nejde rozpočítat domácnostem, protože ty jsou na zákonném stropu pět stovek za megawatthodinu. A opět se mluví o osekání dotací. Jenže jednak to není legislativně příliš průchodné a hlavně to není schváleno – rozpočet může počítat jen s reálnou a platnou legislativou.
Trochu jiná je situace s nadsazenými příjmy z emisních povolenek, kde rozpočet počítá s 30 miliardami, ačkoli reálný předpoklad je o deset miliard korun nižší. Tady se také opakuje loňská zkušenost. V letošním rozpočtu se počítalo se 40 miliardami, o něž byla velká rvačka, ale nakonec poslední slovo měla Evropská komise, která pravila, že tyto peníze lze použít jen pro účely Green Dealu. Skutečný výnos bude tak minimálně o třetinu nižší. Takže musí být méně zelených dotací. Takto lze řešit i chybějících deset miliard na příští rok. Ale to si musí ještě před schválením rozpočtu okrájet ministerstvo životního prostředí.
Co je naopak zcela nepochopitelným kiksem, jsou špatně spočítané důchody. NRR spočítala, že navrhované navýšení prostředků na penze o 11,2 miliardy s bídou pokrývá již schválenou valorizaci, ale už nepočítá s tím, že nám nad očekávání narostl o pět miliard letošní základ, z něhož se navýšení počítá, takže na penze momentálně v rozpočtu chybí pět až sedm miliard korun.
A to ještě nevíme, kolik výdajů navíc si vyžádá dohoda vlády s odbory o navýšení platů státních zaměstnanců, kde byl premiér Fiala až překvapivě štědrý.
Je fakt, že mnohé se dá pořešit v průběhu roku na úsporách či odkládání plateb na další rok. Nicméně s tímhle vysvědčením jít do Sněmovny a nechat si to loajálními poslanci odhlasovat je prostě ostuda.
