S nejnovějšími zajímavostmi přišli odborář Bohumír Dufek a prezident lékařské komory Milan Kubek a vzbudili tím velký ohlas. Podobné hlasy by ale okamžitě zapadly, pokud by v Česku fungovala silná vláda, která by jasně a srozumitelně lidem řekla, co se bude v příštích dnech dít.

Česko je v bezbřehém stavu. Není jasné, kdy půjdou děti do škol, dokdy potrvá nouzový stav, kdy se otevřou obchody, kdy se sundají roušky. Je zřejmé, že vláda o tom sama nic netuší. Neexistuje jízdní řád pro vývoj situace. Není proto divu, že se držitelé pomýlených názorů hlásí o slovo a věří, že to budou oni, kdo zapálí louč, jejíž světlo nás vyvede z temnoty. A také není divu, že je lidé poslouchají, protože jiné jasné vize chybějí. 

Pánové Dufek a Kubek jsou, i přes svou chvályhodnou snahu něco říci, trochu mimo realitu. Prvně jmenovaný předseda Asociace samostatných odborů prohlásil, že není třeba, aby v Česku bylo až 40 tisíc restaurací, polovina prý může zkrachovat. Naopak je podle něj dobré, aby se lidé právě z oblasti služeb rekvalifikovali na jinou práci, třeba jako svářeči. Pravda, byla by to excelentní práce s kádry, ale doba, kdy si člověk nemohl svobodně vybrat, co bude v životě dělat, je díkybohu pryč.

Prezident lékařské komory Kubek má v podstatě stejný cíl, jen na to jde rafinovaněji. I přes klesající počet nakažených chce vyhlásit tvrdý lockdown. Těžce zkoušení lidé ve službách by si pak už ze zoufalství svářečské brýle asi pořídili dobrovolně.

Nemá cenu se těmi názory kdovíjak zabývat. Jsou stejně cenné, jako když se na ně zeptáte chlápka na ulici, který se zrovna přeškolil z experta na americké volby na epidemiologa, a to celé jen proto, že se teď dlouho nehrál fotbal. Ptejme se vlády, co bude s naším osudem dál. A pokud to neví, zvolme vládu jinou.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.