To nejsou investice do tanků nebo nějakých střel, které nás někam posunou. My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru. Těmito slovy v podcastu Čestmíra Strakatého se na začátku týdne zase jednou dostala do středu pozornosti poslankyně opozičního hnutí ANO Alena Schillerová.

Otevřeně se jimi přihlásila do boje o hlasy „chcimírů“, tedy lidí odmítajících zbrojení v naivní představě, že pacifismus může odradit agresora, případně o hlasy otevřených kolaborantů s Ruskem.

U Schillerové to není první případ, kdy na oltář politického prospěchu Andreje Babiše položila bezpečnostní zájmy Česka. Už na konci roku 2020, tehdy ještě jako ministryně financí, kývla na podmínku komunistů. Ti požadovali za hlasy pro schválení státního rozpočtu seškrtat kapitolu ministerstva obrany o deset miliard.

V tehdejší době to snad ještě bylo možné pochopit. Konflikt na Ukrajině nebyl v horké fázi; doutnal „jen“ na východě země, kde ruští okupanti přestrojení za místní domobranu bojovali za připojení k matičce Rusi.

Volat po omezení prostředků na zbrojení a chtít, aby se miliardy korun přesměrovaly do investic na dopravní infrastrukturu, dnes – v době, kdy na Kyjev, Charkov a další ukrajinská města míří desítky raket denně – je však naprostá nehoráznost.

Právě sami Ukrajinci by mohli nejlépe vyprávět, kam vede důvěra v ochranitelské garance spojenců a podcenění imperiálních choutek diktátorů. Také oni doufali v mír, podcenili investice do vlastní obranyschopnosti a dnes za to platí krvavou cenu.

Alena Schillerová by měla okamžitě vzít svá slova zpátky a uvést vše na pravou míru, nejlépe pak rezignovat a vrátit se k praxi úřednice na berňáku.

Je totiž prakticky jisté, že si sama moc dobře uvědomuje, jak hloupé a nebezpečné její prohlášení bylo: snad má dostatek znalostí světových dějin, aby věděla o mnoha příkladech mírumilovných národů rezignujících na vlastní obranu, které rozvrátili méně idealističtí sousedé. O to je její cynismus při lovu voličů odpornější.

A pokud je snad doopravdy tak málo inteligentní a nevzdělaná, že si to neuvědomuje, můžeme jí jen připomenout známé latinské přísloví „Si vis pacem, para bellum“. Tedy „Chceš-li mír, připravuj se na válku“. Ničemu jinému než síle totiž agresoři nikdy v historii nerozuměli.