Oceňuje i štědrost Čechů, kteří UNICEF jen loni poslali zhruba sto milionů korun, a to bez ohledu na aktuální ekonomické problémy i inflaci. „Největší vliv na dárcovství nemá bezprostřední ekonomická situace, ale spíše očekávání do budoucna,“ vysvětluje totiž v našem rozhovoru Pavla Gomba a odhaluje i to, jaký by mohl být – soudě rovněž z unikátního projektu UNICEF – svět v roce 2050. Možná ne tak hrozný, jak automaticky čekáme.

Jak jsou aktuálně Češi štědří? Jak třeba loni podporovali UNICEF?

Za loňský rok se co do příspěvků v České republice opět přiblížíme k částce 100 milionů korun, což je krásný výsledek. Rok 2024 byl ale oproti těm předchozím, kdy Češi neustále překonávali své rekordy v dobročinnosti vzhledem ke covidu, válce na Ukrajině nebo tornádu na Moravě, hodně odlišný.

Neuspořádali jsme sbírku na moravské povodně, od kolegů jsme ale dostávali zprávy, že lidé přispívají méně, než tomu bylo třeba o dva roky dříve právě v souvislosti s tornádem. My jsme ale žádnou velkou změnu nezaznamenali. Ti lidé, kteří dávají, dávají stejně, nebo i více. Náš fundraising je totiž založený spíše na drobném dárcovství než na velkých firemních darech. Neboli podporuje nás spíše velké množství relativně méně movitých lidí.

Což je pěkná zpráva, že i vzhledem k inflaci a složité ekonomické situaci lidé dětem stále pomáhají stejně.

Viděli jsme to i dříve, největší vliv na dárcovství nemá bezprostřední ekonomická situace, ale spíše očekávání do budoucna. A empatie, což je i důvodem, proč v České republice dávají více lidé ze sociálně slabších poměrů.

Pravidelně realizujete průzkum Mladé hlasy. Jaké jsou z vašeho pohledu a s určitým odstupem hlavní závěry z roku 2024?

Více než polovina dětí řekla, že jsou šťastné skoro pořád. U bohatších rodin je to dokonce 70 procent. Štěstí dětí v Česku je ta nejtrvalejší kategorie, kterou v tomto průzkumu za více než 20 let vidíme. Pro mě je to velmi pozitivní zpráva, protože se často mluví o dětských depresích, jejich sebepoškozování a dalších negativních jevech. Tohle je ale také důležité sdělení.

Odboráři před Evropskou komisíOdboráři před Evropskou komisí

Nejsme proruští aktivisté. Green Deal jde ale proti lidem i českému ocelářství, říká před velkou bruselskou demonstrací Ďurčo

V průzkumu se ovšem objevily i věci, které nám dělají už menší radost. Snižuje se počet dětí, které chtějí žít v České republice, až dospějí. Vidíme i určité problémy ve škole, dvě třetiny dětí chodí do školy rády, třetina ne. Většinou to jsou samozřejmě ti, kteří mají ve škole problémy, třeba s učiteli, nebo nejsou v ideálních kolektivech.

Třetina dětí pak řekla, že by ve svých rodinách nechtěla nic změnit. Ti, kteří by něco změnit chtěli, mluví většinou o větší pohodě nebo o větším porozumění s rodiči.

Jak tyto odpovědi odrážejí to, jak vy a UNICEF vnímáte postavení dětí v České republice?

O dětech v Česku existuje spousta statistik a údajů. Je ale otázka, jak moc vypovídají o tom, jaký život tyto děti žijí a co si myslí. I proto se jich na tyto věci v našem průzkumu ptáme. Zjišťujeme, že stále vysoké procento dětí se setkává i v nízkém věku s návykovými látkami, s cigaretami nebo alkoholem. Polovina dětí uvedla, že má kamarády, kteří zkusili alkohol, 17 procent, že konopí.

Jen osm procent dětí pak sdělilo, že má možnost konzultovat větší problémy s poradcem, se školním psychologem. Školy přitom bývají ta první záchranná síť, když se děje třeba něco špatného v rodinách. Právě tuto oblast bychom rádi posílili a upozornili na ni.

Také neplatí, že by děti žily jen v nějaké šťastné bublině, vnímají rozevírající se sociální nůžky. Příjmový stav je největším determinátorem štěstí u dětí. Samozřejmě vždy byly a budou bohatší a chudší rodiny, apelujeme ale na to, aby se to tolik neprojevovalo na životní zkušenosti dětí. A aby i děti z chudých rodin měly možnost navštěvovat kroužky a měly také své vyžití.

Upozorňujete rovněž na krize ve světě, o kterých se tolik nemluví. Jaká krizová místa teď unikají naší pozornosti?

Existují oblasti, kde jsou problémy tak chronické, že se o nich už nemluví, protože jsou z nich všichni unavení. Nebo to jsou problémy, které jsou příliš daleko a v Česku už je tak nevnímáme jako relevantní. Příkladem toho je třeba obrovský sesuv půdy koncem roku na Papui-Nové Guineji.

Naše rozsáhlé povodně zastínily jiné přírodní katastrofy, třeba rovněž obrovský tajfun v jihovýchodní Asii. Loni byl také znovu vyhlášený hladomor v některých částech Súdánu. Pro lidstvo je to velmi špatná zpráva, tento problém nepatří do 21. století. Nebo Myanmar či Haiti, kde dochází k nepokojům a nestabilitě, což dopadá nejvíce na ty, kteří to nezpůsobily, tedy na děti.

Peníze do těchto oblastí tedy putují prostřednictvím vašich obecnějších programů?

Jako UNICEF máme dva systémy mezinárodní solidarity. Jednak vybíráme prostředky přímo na danou zemi, třeba na Ukrajinu, Sýrii či na Bhútán, nebo na určité téma. Pak máme celosvětový fond solidarity, který se rozděluje na základě dětské úmrtnosti a chudoby měřeno HDP na obyvatele.

A tento systém zaručuje, že i v oblastech, o nichž se moc nemluví, nebo které třeba v důsledku politických aspektů nejsou tak populární, může UNICEF dělat to, co děti potřebují.

SpolečnostSpolečnost

Putin nám ukradl scénář, ale nepřečetl si konec, říká o loutkovém filmu Velký pán producent Jakub Červenka

Kromě věcí, o nichž jsme už mluvili, co plánujete pro letošní rok?

UNICEF brzy oslaví 80 let své existence, ale současná situace je výjimečná v tom, kolik krizí a válečných konfliktů je nyní na světě současně. To nebývalo. A konfliktů spíše přibývá, než aby jich ubývalo. Jedeme tak na doraz, abychom své poslání zvládli maximálně naplnit. V České republice ale chystáme i několik věcí, které nám dělají radost.

Připravujeme retrospektivní výstavu Česko v UNICEF – UNICEF v Česku. První pohlednice UNICEF totiž celosvětově pocházela od dívky z jižních Čech. Stejně tak chceme upozornit na pracovníky v terénu, jeden Čech teď třeba pracuje v Togu, nebo na program dobrovolníků v OSN.

A zdůrazníme rovněž umělce, kteří se s námi spojili, například Břetislav Pojar vytvořil pro UNICEF úžasný animovaný film. Máme na co být hrdí. Chceme ukázat, že stejně jako UNICEF a UNRRA kdysi pomáhaly nám, jsme teď my schopni pomáhat jinde.

Výstavu bychom rádi otevřeli 1. června, na Den dětí, v Praze a poté ji ukázali i v New Yorku, i když o tom jsem ještě neměla možnost jednat. Vyhlásíme také první české Město přátelské k dětem, kandiduje na něj Český Krumlov. A chystáme rovněž výzkum na téma dary ze závěti, což je trochu opomíjené téma, ale pro nás zásadní.

V čem spočívá titul Město přátelské k dětem?

Města přátelská k dětem je globální projekt, zatím ale žádné takové v České republice není. Věříme, že Český Krumlov se stane tím prvním. A jednáme i s dalšími, třeba s Prahou 7. Všechno ještě ladíme.

Takovéto město má vytvořit pro děti co možná nejlepší podmínky, a to i proto, aby děti ve městě zůstávaly. Nejde jen o hřiště a skluzavky, ale i o vyřešení konkrétních problémů, které ve městě jsou. Vždy se postupuje individuálně formou akčního plánu. V Českém Krumlově jsme tak uskutečnili speciální dotazování všech dětí ve městě. Protože zatímco rodiče chtějí třeba více parkovacích míst, děti chtějí více parků.

Dětem je potřeba naslouchat a vlastně je do rozhodování města i více zapojit. Aby byl jejich hlas více slyšet. Pan starosta Českého Krumlova si tak v měsíci vyčlenil jeden den, kdy za ním mohou děti chodit. A v rámci dětského parlamentu tam vznikla konzultační rada.

Inspiruje nás třeba i Německo, kde děti dostávají svůj malý rozpočet, s nímž hospodaří a musí se na jeho využití dohodnout. Vlastně se tím učí, jak to v životě chodí. A právě v Německu se v jednom městě takto dětská rada rozhodla, že si z tohoto rozpočtu zaplatí pouliční lampu u školy. Byla tam tma, děti se tam bály, ale dospělí si to neuvědomovali a děti měly možnost vyřešit konkrétní problém, jenž je tížil.

Nedávno jste představili rovněž výsledky průzkumu Svět v roce 2050. Jak takto vzdálenou budoucnost vidíte?

Plánujeme dlouhodobě, a tak nás zajímalo, jak za čtvrtstoletí bude vypadat naše práce. Identifikovali jsme pravděpodobné základní velké trendy. Pokud se nic zásadního nezmění, dětská populace bude klesat. Porodnost se snižuje nejen v České republice, ale celosvětově, dokonce i v subsaharské Africe.

Radost nám dělá, že se dlouhodobě zvyšuje počet dětí, které chodí pravidelně do školy. Na začátku milénia to bylo celosvětově 80 procent dětí, v roce 2050 by to mělo být 96 procent. To je skvělé a může to nastartovat mnoho dobrých změn v různých oblastech světa.

S obavami hledíme na klimatické změny. Je to takový šedý nosorožec, všichni ho vidí a všichni ho ignorují. Děti postihnou změny nejvíce, ať již to budou extrémní záplavy, nebo extrémní vedra. Extrémním vedrům může čelit až osmkrát více dětí než v současnosti.

Na technologické změny se pak díváme s optimismem, můžou pomoci se vzděláním, ale UNICEF vyvinul i speciální aplikaci pro hledání dětí oddělených od rodin. Protože v mnoha oblastech světa paradoxně lidé nemají pitnou vodu, ale mají chytrý telefon, čehož využíváme. Stejně jako sociální nůžky se ale rozevírají i ty technologické. Děti, které nemají přístup k technologiím, totiž za svými vrstevníky velmi rychle zaostávají.

Inovace v ČeskuInovace v Česku

Více peněz, méně byrokracie. Nový zákon pomůže české vědě do první ligy, slibuje ministr Ženíšek

S těmito fakty můžeme pracovat a problémy se snažit vyřešit. Je ale skvělé, že některé z vašich závěrů jsou i vysloveně pozitivní…

Děti jsou důvodem pro optimismus. Říká se, že jsou naše budoucnost. A myslím si, že to není fráze.

Pavla Gomba (50)

• Výkonná ředitelka UNICEF Česká republika

• Se začátkem letošního roku oslavila v této funkci čtvrtstoletí, do UNICEF totiž nastoupila v lednu 2000

• Je rovněž členkou Výboru pro legislativu a financování při Radě vlády pro nestátní neziskové organizace

• V minulosti byla rovněž členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

• Vystudovala Vysokou školu ekonomickou

• Při doktorském studiu na Vysoké škole báňské-Technické univerzitě Ostrava se následně věnovala teroristickým rizikům