Kdybych v Rusku během stávky v NHL nedostal žloutenku, možná bych se nestal ani vyslancem dobré vůle UNICEF, naznačuje v rozhovoru pro Hrot24 dnes už legendární hokejista Patrik Eliáš, který hrál přes 20 let za klub New Jersey Devils. Charitě by se ale věnoval zcela jistě. Pro hráče nejrespektovanější hokejové soutěže na světě je to totiž vlastně povinnost.

„Třikrát, čtyřikrát do roka jsme měli vysloveně charitativní program. Navštěvovali jsme nemocnice, chodili jsme pomáhat mezi bezdomovce,“ vzpomíná v rozhovoru Eliáš. „Kluby hráčům vštěpují, jak je důležité vracet společnosti něco zpátky. A pomáhají jim uvědomovat si štěstí, které měli oni: když se mohou živit tím, co je baví, a ještě za to být velmi dobře placeni.“

Co vás přivedlo k práci pro Dětský fond OSN, tedy UNICEF?

K tomuto spojení došlo vlastně mým osobním neštěstím. V roce 2004 probíhala v NHL stávka a já jsem na dva měsíce přijal angažmá v KHL. Tam jsem ale onemocněl, chytl jsem žloutenku. Projevila se jako závažná nemoc, zkombinoval se mi typ A a B, k tomu se navíc přidal nějaký vir. Deset dní jsem strávil po ruských nemocnicích.

Pak jsem z Magnitogorsku odletěl privátním letadlem do Prahy, kde už se o mě naštěstí dobře postarali. I tak jsem ale v nemocnici na Bulovce ležel skoro měsíc. A moje tehdejší přítelkyně, dnes manželka, moderovala pořad v České televizi Sama doma, kam jako host přišla ředitelka českého UNICEF Pavla Gomba. A tím, že jsem tu svou nemoc už nějakou dobu řešil a pátral po tom, jak se jí dalo předejít, tohle téma mě hodně zaujalo.

Litovat jste, že jste nebyl proti žloutence očkovaný?

Já jsem si to nejprve ani neuvědomoval. Že kdybych byl očkovaný, nemusel jsem něčím tak hrozným projít. Ale paní Gomba v tom rozhovoru vyprávěla o očkování proti šesti smrtelným nemocem, z nichž jednou byla právě žloutenka. Pak jsme se o tom bavili ještě s manželkou. Celé jsem to pochopil jako signál, že bych se měl do činnosti UNICEF zapojit a pomoci třeba právě s osvětou spojenou s očkováním.

Nejprve jsem se tak začal věnovat tomuto projektu. Asi po dvou letech jsem se stal vyslancem dobré vůle UNICEF. Je to pro mě obrovská čest. Vnímám to celé jako povinnost. Ne ale ve smyslu, že musím pomáhat. Ale že opravdu chci pomáhat a podílet se na takových projektech. A to jak u nás, tak v zahraničí.

Neřešíte data? Jděte se klouzatNeřešíte data? Jděte se klouzat

Kdo si od něj nedá poradit, zválcuje ho konkurence. Hrával s Jágrem, teď šéfuje českému datovému obrovi na miliardovém trhu

Pro hráče NHL je zapojení se do charitativní činnosti vlastně takovým nepsaným pravidlem. Jak k tomu jednotlivé kluby hokejisty motivují?

NHL je fantastická a obrovská organizace. Opravdu je to jedna velká rodina, která dbá o spoustu věcí. Nejenom o to, aby hráči předváděli show a zábavu pro diváky. Ale rovněž o to, aby se zapojovali do života komunit ve městech, v nichž hrají. A také jinde, a to i jinde ve světě. Třikrát, čtyřikrát do roka jsme měli vysloveně charitativní program. Navštěvovali jsme nemocnice, chodili jsme pomáhat mezi bezdomovce.

Kluby hráčům vštěpují, jak je důležité společnosti vracet něco zpátky. A pomáhají jim uvědomovat si štěstí, které měli: když se mohou živit tím, co je baví, a ještě za to být velmi dobře placeni. Je potřeba myslet i na tu druhou stranu mince, která je rovněž realitou. Je to celé fantastické. V NHL se vás nejen snaží naučit hrát hokej, ale dělají z vás i dobré lidi. V tomhle je celá ta velká rodina výjimečná.

Která z témat UNICEF jsou pro vás aktuálně nejdůležitější?

UNICEF pomáhá tam, kde je to nejvíc potřeba. Ať už na územích, kde probíhají války, jako jsou Ukrajina nebo Gaza, nebo tam, kde čelí přírodním katastrofám. Připravuje ale i tematické projekty, například k nedávnému Světovému dni vody. Bez lidí, kteří v UNICEF pracují a dávají tomu opravdu všechno, by ale nic z toho nešlo. V České republice máme výhodu právě v paní ředitelce Pavle Gombě, která je své práci naprosto odevzdaná. A je s ní radost se na všech těch věcech podílet. Ona i její tým odvádějí skvělou práci.

Jak aktuálně vypadá vaše osobní zapojení do projektů UNICEF?

I my vyslanci dobré vůle, tedy společně s Jitkou Čvančarovou a Václavem Marhoulem, se stále snažíme vymýšlet něco nového a projekty UNICEF propagovat a posouvat. Týká se to třeba i aukce panenek, která probíhá už přes 20 let. Stále ji ale potřebujeme směřovat někam dál, aby lidi bavila a měli z ní dobrý pocit. Také zvažujeme, kdy se opět vypravíme do terénu. Podobně jako jsem byl třeba já naposledy ve Rwandě.

Společenská odpovědnostSpolečenská odpovědnost

Většina dětí je v Česku šťastná. Jako dospělí tu ale často nechtějí žít, říká šéfka českého UNICEF Pavla Gomba

Zmínili jsme Světový den vody. Jak velký je teď ve světě problém s čistou vodou?

Vodu všichni bereme jako samozřejmost. Je pro nás automatické, že kdekoliv pustíme kohoutek a začne téct čistá a pitná voda. Bereme to jako běžnost, ale tak to ve světě není. Viděl jsem to právě ve Rwandě, tam žijí v úplně jiných podmínkách. Pokud dostanou čističky vody, znamená to pro ně obrovský rozdíl. Změní se jim tím celý život. Na to je třeba poukazovat. Voda je pro nás přirozená věc, klidně pustíme kohoutek a necháme ho téct. Je to ale výjimečné a je to třeba všem připomínat.

A stejně jako pro nás je voda běžná, v zemích, kde je potřeba pomáhat, je to naprosto stěžejní věc, kterou je třeba vylepšit. A to často i tam, kde bychom to vůbec nečekali. Třeba teď se UNICEF soustředí na výstavbu čističek vody v Bhútánu. Tam by nás přitom ani nenapadlo, že mohou mít s vodou problém.

Panenky UNICEF jsou velmi známé a oblíbené. Kam se budou dál ubírat?

Dál je budou vytvářet známé osobnosti. Během covidu probíhala jejich aukce online, to se některým lidem líbilo, jiným moc ne, preferovali fyzickou aukci. A tak se teď oba způsoby kombinují. Chceme, aby celý ten projekt byl ještě prestižnější. A aby autoři panenek byli ještě zajímavější a zájemci o ně mohli brát nákup i jako investici. Protože nejde jen o klasické panenky, ale třeba i o drahé sklo.

Nenapadlo vás obléknout některé panenky třeba do vašeho hokejového dresu? Nebo do dresů vašich slavných kolegů?

Chceme hlavně vygenerovat co největší sumu pro UNICEF a pro děti, které podporuje. A zcela na rovinu – za panenku s dresem Patrika Eliáše dostanete určitě méně než za unikátní vázu ve tvaru panenky od našich nejlepších sklářů. Pak to moc nedává smysl. I já bych si raději koupil tu panenku od sklářů. Takže asi tak.

Jak v současnosti vypadá váš hokejový život?

Hokej mám pořád moc rád, hodně dlouho byl mým životem a pořád jím je a zůstává. Po ukončení hráčské kariéry jsem se zapojil do činnosti národního týmu do 20 let. Dva roky jsem byl v takové trenérské fázi života a hodně mě to bavilo. Pak jsem si dal na chvíli pauzu a teď už se druhým rokem angažuji v hokejové Slavii, s níž hrajeme druhou ligu.

Vzestup českého gastraVzestup českého gastra

Je to úplně jiné než u Pohlreicha, říká Marek Holer, který zachraňuje byznys hotelům a restauracím a ani jim při tom nenadává

Aktuálně působíte jako její sportovní poradce. Co tato funkce vlastně znamená?

Jsem takovým konzultantem. Letos ale má role už trochu narůstá, částečně se zapojuji do managementu. Moje úloha se vyvíjí. Příští rok budu v hokejové Slavii určitě pokračovat dál a uvidíme, kam se ty mé kroky a má vytíženost vyvinou.

Patrik Eliáš (48)

• legendární hokejista, přes 20 let hrál v NHL za New Jersey Devils

• po Jaromírovi Jágrovi nasbíral v nejprestižnější hokejové lize světa nejvíce bodů

• dvakrát vyhrál Stanley Cup

• má bronzovou medaili z olympiády v Turíně a dvě bronzové medaile z mistrovství světa

• v současnosti je sportovním poradcem HC Slavia Praha

• působí rovněž jako vyslanec dobré vůle UNICEF