Pavla Fučíková působí ve vedení Exekutorské komory ČR
koláž Hrot24 / Canva
Zákony ve prospěch dlužníků
Rozhovor
Milujte svého exekutora, zastaví vám exekuci, i když neplatíte. Stát učí lidi nezodpovědnosti, říká Pavla Fučíková
Být v exekuci už mnozí dlužníci nepovažují za ostudné. Systém jim nahrává, zákony jsou nastavené spíše v jejich prospěch a mohou využívat tolika úlev, že stačí jen „šikovně“ obstruovat a k věřitelům se jejich peníze nikdy nedostanou. Za lajdáctví neplatičů ale platíme prostřednictvím státního rozpočtu nebo navyšování cen služeb my všichni, upozorňuje pro Hrot24 Pavla Fučíková, dřívější prezidentka Exekutorské komory ČR a současná členka jejího prezidia. Stát se navíc aktuálně snaží přenést část dosavadní agendy soudních exekutorů na celní správu. Pro dlužníky to sice má být levnější, podle propočtu exekutorů to ale státní rozpočet vyjde na dalších 500 milionů korun.
redaktor
„Svůj úřad nenazývám exekutorským úřadem, ale zastavárnou, říká jeden můj kolega. A je to přesné, protože v posledních letech hlavně zastavujeme exekuce,“ otevírá rozhovor pro Hrot24 ostravská exekutorka Pavla Fučíková, která zároveň dlouhodobě působí ve vedení Exekutorské komory ČR. „Ne však proto, že by dlužníci splatili své dluhy. Ale proto, že jim je stát z větší části odpouští,“ dodává.
„Zastavování exekucí je významným podílem práce soudních exekutorů. Dlužníci by dnes měli mít exekutory rádi. Zbavujeme je exekučních řízení. Tím, že exekuci zastavíme, protože ji zastavit musíme,“ konstatuje.
Exekuce ale zastavujete na základě pravidel, která schválil stát. Proč jsou současné zákony tak výrazně na straně dlužníků?
Tuhle otázku si klademe dnes a denně. Je to hodně filozofická otázka, souvisí s tím, kam se posunula společnost a kam se posunuly hodnoty. Dlouhodobě se řeší otázka, kdo je tou slabší stranou. Jestli to je věřitel, nebo dlužník. A jelikož se začalo ulevovat dlužníkům, odpověď známe.
Velkou roli v tom sehrály i neziskové organizace. Na ministerstvu spravedlnosti se účastní každého jednání, i těch, na kterých řešíme, jak má vypadat exekuční řád a jak má vypadat odměňování exekutorů.
Nechápu, proč bychom se měli domlouvat s neziskovým sektorem, a ne s naším resortním ministrem. Na tomto poli je myslím význam neziskových organizací přeceňován, protože zastupují jen minimální zlomek dlužníků. Ty, které si najdou, nebo ty, kteří se na ně obrátí. Ale ti neilustrují fungování celého systému.
K zásadním změnám došlo za ministrování Roberta Pelikána, jehož politické směřování můžeme označit za spíše levicové. Pokračovaly za Marie Benešové. V současnosti ale drží ministerstvo spravedlnosti pravice, ODS a Pavel Blažek…
ODS už nevnímám jako silnou pravicovou stranu, myslím, že účast v koalici ji oslabuje. I když jako exekutoři přinášíme argumenty, proč bychom měli posílit pozici věřitele, politici nám odpovídají, že musíme brát ohledy na dlužníka.
Dlužníci jsou voliči a čím více jich je, tím je silnější i jejich pozice a moc. Neustále tak vidím tendenci jednotlivých stran a jednotlivých politiků vymýšlet taková řešení, která budou dlužníkům ulevovat.
Myslím ale, že je to krátkozraké. Zodpovědní, kteří si dluhy nedělají nebo je zodpovědně platí, jsou ale také voliči, a to by si politická reprezentace měla rychle uvědomit.
Jaká je dnes realita dlužnického života?
Dříve bylo být v exekuci něco nepřístojného. Něco, co nechci, čeho se chci zbavit a nechci s tím žít. A abych se toho zbavil, tak své dluhy splácím, nebo se alespoň snažím vzniklou situaci řešit, jednoduše, komunikuji.
Dnes je to ale tak, že mnoha dlužníkům je úplně jedno, jak se na ně pohlíží. Smysl pro plnění povinností nahradila potřeba dlužníků nárokovat si ochranu, která ze strany státu zesiluje. Dnes už nemusíte mít v evidenci obyvatel ani žádnou adresu, trvalého pobytu či doručovací, takže když budete chtít, aby vás nikdo nenašel, tak vás nikdo nenajde.
Navíc je dnes využíváno elektronického doručování listin do datových schránek, které je z mnoha důvodů praktické, ale zcela neosobní. To je hodně volnomyšlenkářské. Také výše částek, které musí dlužníkům zůstat, tedy tzv. nezabavitelná částka, postupně významně narostly.
Na druhou stranu, naštěstí je stále dost lidí, kteří se chovají poctivě a chtějí své závazky vyřešit. Je ale také masa dlužníků, kteří se umí v tom systému schovat a nic neřeší.
Na druhou stranu, nebyla dřívější pravidla vůči dlužníkům až moc přísná?
Možná byla přísnější, ale rozhodně byla přehlednější. Exekuční řád se za dobu své účinnosti hodně změnil. Pro dlužníky jsou některá pravidla volnější, pro exekutory daleko přísnější, řekla bych, že to je skoro na úkor rychlosti a efektivnosti exekučního řízení. Celkem 52 exekučních novel, to už je hezká dávka regulí, i přesto je ale exekuční řízení stále nejúspěšnější v porovnání s jinými vymáhacími řízeními.
Často mluvíme o solidaritě, ale myslím si, že s dlužníky jsme solidární až nad míru. Mnohdy za ně my všichni jako občané platíme třeba sociální a zdravotní pojištění. Nemají žádné příjmy, ale zdravotní péči stejně dostanou. A ti, kdo kverulují, využívají obstrukční prostředky a jen prodlužují řízení, nás všechny stojí další peníze.
Prohřešky některých soudních exekutorů už jsou podle vás minulostí?
Pokud k pochybení dochází, tak to jsou zcela ojedinělé a individuální excesy. Tak je to ale v každém povolání, proto není třeba zavádět kolektivní vinu. Systém exekučního vymáhání funguje, pravidla jsou nastavená, pokud jde o pozici exekutora, správně a více zpřísňovat snad už ani nejdou.
Určitě jsme transparentnější a z chyb jsme se poučili. Mnozí z nás pochopili, že dodržovat pravidla je ku prospěchu celého stavu. Uvědomme si, že probíhá 3,5 milionu exekučních řízení. A pokud se v nich objeví třeba deset excesů, je to myslím zcela zanedbatelné číslo.
Mají zájem o vstup mezi soudní exekutory noví lidé?
Nemají. V poslední době svou činnost ukončilo několik dalších kolegů. Od 1. ledna 2025 máme 147 soudních exekutorů, ale máme také mnoho úřadů, které soudního exekutora nemají a které se opakovaně nedaří obsadit. Tohle je také novum.
Být soudním exekutorem vyžaduje odbornou i manažerskou zdatnost a provoz celého úřadu musíte sám ufinancovat, což je stále obtížnější. Náš tarif se déle než 20 let nezměnil, respektive změnil se, ale jen v náš neprospěch. Přitom všechny náklady výrazně narostly.
Došlo k inflaci, zvýšilo se poštovné, rostou platby za energie a platíme licence, které jsme dříve mít nemuseli. Elektronizace je pro naši práci nezbytná, ale neuvěřitelně náročná. A i když v digitalizaci řízení patříme k lídrům mezi právnickými profesemi, žádnou pochvalu nesklízíme.
Tenhle trend není ve prospěch nikoho. Umím si představit, že neziskový sektor by mohl zajásat. V praxi to však znamená, že věřitelé ani příslušné soudy nebudou mít třeba možnost obrátit se na právnickou profesi, která umí efektivně vymáhat pohledávky.
I představitelé Soudcovské unie upozorňují na to, že nedostatečné pokrytí exekutorskými úřady by znamenalo zpomalení soudního řízení a oslabení výkonu soudního rozhodnutí. A to všechno by v konečném důsledku mohlo mít negativní dopady na dlužníky. A to by nemělo být cílem nikoho, ani zákonodárců, ani neziskového sektoru. A není to zájmem ani nás, exekutorů.
Jaké tedy je být v současnosti soudním exekutorem?
Mnoho mých kolegů – a vlastně i já – si klade otázku, zdali vůbec pokračovat a zdali nám to ekonomicky vychází, zdali nás ta práce uspokojuje. Máme nad sebou čtyři dozorové orgány, všechno je daleko pomalejší a přísnější. Legislativa je tak složitá, že mnohdy ani přesně nevíme, co máme dělat.
Exekuční soudy rozhodují rozdílně, o soudech odvolacích ani nemluvě. A k Nejvyššímu soudu, který má rozhodnutí sjednocovat, se otázky, které potřebujeme rozhodovat v denní praxi, dostávají s velkým časovým odstupem, pokud vůbec.
Ale nechci znít skepticky! Práce je to stále zajímavá a lze najít i nové zdroje energie. A to je dnes například umělá inteligence a její implementace do našich procesů.
Je z toho všeho cesta ven? Mohou se věřitelé opět dostat do lepší situace?
Bylo by skvělé, kdyby se k nám věřitelé právě v té snaze napsat kvalitnější a lepší legislativu přidali. Ti nejsilnější ale řeší své problémy jinak, třeba tím, že zvednou poplatky nebo sanují své ztráty někde jinde. Většinou to znamená, že to zaplatí ti zodpovědní, ale není to nikde přímo vidět.
Hlas věřitelů v téhle debatě moc chybí. Pak to vypadá, že soudním exekutorům jde hlavně o byznys. Samozřejmě, že je to náš chleba, nakonec nás do této kategorie zařadil i Ústavní soud, i když já se tak úplně necítím.
Jde nám ale hlavně o to, aby pravidla byla nastavena vyváženě a spravedlivě. Dlužník má platit své závazky a nevím, proč bychom my, ostatní občané, měli prostřednictvím státního rozpočtu platit něčí lajdáctví.
To se ostatně týká i aktuálně chystané legislativní změny daňového a správního řádu, která má přenést vymáhání některých pohledávek na celní správu. Přitom soudní exekutoři jsou na to zavedení, umíme to a určitě jsme efektivnější, než bude celní správa. Tuhle změnu ve finále zaplatíme my všichni jako občané.
Jak to?
Stát mimo jiné argumentuje tím, že nový systém vymáhání celní správou svěřených pohledávek bude levnější než u soudních exekutorů. Ale jen pro dlužníky. U soudních exekutorů nesou náklady na vymáhání převážně samotní dlužníci, řídíme se principem zavinění. Náklady jsou vždy zcela transparentně vyčísleny.
V případě daňových exekucí u celní správy nese většinu nákladů státní rozpočet, tedy platí je všichni daňoví poplatníci. Navíc jsou náklady zcela netransparentní, rozplynou se v celkových výdajích celní správy.
Podle našich propočtů vyjde nové fungování celní správy na 500 milionů korun ročně. Stát se tak navíc vrací oklikou k tomu, že některé pohledávky bude vymáhat sám. Tak to bylo už v 90. letech a nefungovalo to.
Takže teď jde hlavně o to, abychom si řekli, podle kterých hodnot chceme žít? A o to, zda my všichni, kdo v exekuci nejsme, chceme prostřednictvím daní a odvodů doplácet na ty, kteří neplní své závazky tak, jak by měli?
Ano, to je ta otázka. Dlužníci mají mít šanci dluh zaplatit, nemá je to zničit. Ale pokud si promítneme celý proces vzniku a vymáhání dluhu, dostávají tolik šancí, že by to měli být právě oni, kdo nesou následky svého počínání.
Neměli by to být věřitelé, stát a už vůbec ne ostatní daňoví poplatníci. Zejména, když se mezi jinými jedná i o pohledávky související s trestnou činností či s nezaplacenými pokutami. Tak proč?! Stát svým současným přístupem učí lidi nezodpovědnosti.
Pavla Fučíková
Prezidentka Exekutorské komory ČR v letech 2015 až 2018
Členka prezidia Exekutorské komory ČR od roku 2018
Soudní exekutorka v Ostravě
Působila rovněž v advokacii
Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovu univerzity
