Producent Jakub Červenka strávil šestnáct let života prací na loutkových filmech Malý pán a Velký pán. Ten druhý nedávno zamířil do českých kin a vzhledem k válce na Ukrajině je ještě aktuálnější, než byl ve chvíli, kdy se začal připravovat. Záporáci v něm totiž k vlastnímu označení používají písmeno Z, a to podle svého vůdce, jímž je doktor Zetek s hlasem herce Pavla Lišky.

„Když začala ruská agrese na Ukrajině, režisér Radek Beran mi volal, co budeme dělat, že ve filmu všude používáme písmeno Z. Tak jsem odpověděl, že budeme říkat, že nám Putin ukradl scénář, ale nepřečetl si konec,“ směje se producent ze společnosti Bedna Films.

Doktor Zetek

Bontonfilm

Sehnat peníze na loutkové filmy – které se ani u nás, a ani jinde ve světě moc nenatáčejí – podle něj nebylo vůbec jednoduché, a to i přesto, že tvůrci slavili úspěchy už s předešlým Malým pánem.

„Nebýt grantu od Státního fondu kinematografie a podpory České televize, tak by Velký pán nikdy nevznikl,“ říká Červenka, který právě začíná natáčet film o krasobruslaři Ondreji Nepelovi a příští rok na podzim se nejspíše vydá s Martinem Hubou do Benátek, aby tam natočili snímek Vaporetto.

Velký pán je obdivuhodný počin, příprava tohoto loutkového filmu navazujícího na snímek Malý pán ale trvala devět let. Vedla k němu tedy dlouhá cesta, nebo ne?

Shodou okolností jsem měl nedávno přednášku o Velkém pánovi ve škole mého syna, pro třetí a pro čtvrté třídy. Nejstarší tam byly desetileté děti. Tak jsem si tak říkal, že to všechno začalo ještě dávno před tím, než byly na světě, protože jsme s režisérem Radkem Beranem strávili s Malým pánem a Velkým pánem dohromady 16 let.

Právě před 16 lety jsme objevili knihu Lenky Uhlířové Velká cesta Malého pána a napadlo nás, že podle ní natočíme film. Ten první, Malý pán, trval sedm let. Pak nám ale bylo líto se s těmito postavami rozloučit a chtěli jsme se svézt i na úspěchu, který Malý pán měl. Takže jsme si mysleli, že volné pokračování natočíme rychleji než ten první film, ale nakonec to trvalo ještě o dva roky déle.

Na celý tým, který jsme s Radkem vybudovali, jsem ale ohromně hrdý. V obou případech jsme natočili něco, co tu přetrvá do daleké budoucnosti, a to i díky tomu, že se celý svět Malého pána podařilo uchovat v depozitáři ministerstva kultury v chrudimském loutkovém muzeu. I pro další pokolení to tak bude součástí naší loutkové kultury, která je pod ochranou UNESCO. Myslím, že se nám podařilo udělat něco, co dnes ještě ani nedokážeme posoudit.

Velký pán je o manipulaci, o vytváření strachu a nabídce zdánlivě jednoduché ochrany, která ale vede k tyranii. Měli jste k tomu příběhu konkrétní inspiraci?

Tenhle děj jsme rozvíjeli před devíti lety, už tehdy se začaly hojně objevovat fake news a hoaxy. Objevovaly se snahy o manipulaci, lidé si přestávali informace ověřovat a slepě skákali na různé chytáčky. Řekli jsme si, že je to téma, které nás baví, a zároveň máme strach z toho, kam se společnost může dostat. Takže proto jsme příběh takto vystavěli. A když začala ruská agrese na Ukrajině a Radek mi volal, co budeme dělat, že ve filmu všude používáme písmeno Z, tak jsem odpověděl, že budeme říkat, že nám Putin ukradl scénář, ale nepřečetl si konec.

RozhovoryRozhovory

Česká filharmonie zahraje v Carnegie Hall. Proděláme na tom, ale vyplatí se to, říká její šéf Mareček

Jak obtížné bylo na Velkého pána sehnat peníze?

Rozpočet se blížil 13 milionům korun. Klasické animované filmy mají v tomto ohledu snazší pozici pro zahraniční koprodukce, které jsou logickým krokem, když potřebujete sehnat větší peníze. Hodně se pak pracuje na počítačích a je to trochu jiná dovednost.

Malý pán zaznamenal množství úspěchů, třeba v Německu se stal animovaným filmem roku na festivalu Schlingel. Takže jsme si mysleli, že peníze půjde sehnat snadněji. Byla to ale lichá domněnka. Loutka je specifická, a tak jsme se vydali jen českou cestou, a nebýt grantu od Státního fondu kinematografie a podpory České televize, tak by Velký pán nikdy nevznikl.

Loutky z filmu Velký pán

Bontonfilm

A to předpokládám, že v té částce vlastně není úplně všechno. Protože vzhledem k tomu, jak Velký pán vypadá, musel by stát výrazně více než 13 milionů, kdyby na něm všichni pracovali za plné a komerční honoráře…

Honoráře pro mnohé ze zapojených profesích rozhodně neodrážejí roky strávené s projektem, jinak by skutečně nevznikl. Na druhou stranu, měli jsme zkušenost s Malým pánem a nastavili jsme si určité mantinely, věděli jsme, co je jak možné, co se dá obejít a co je jak náročné.

Klasický loutkový film u nás před Malým pánem nevznikl 30 nebo 40 let. Třeba Kuky se vrací je přece jen jiným typem filmu, jsou tam i hrané pasáže. Zkušenost s loutkovou tvorbou ve filmu tak vymizela. My jsme ji ale na Malém pánovi opět nabrali a mohli jsme ji zhodnotit při natáčení Velkého pána. Při něm jsme tak měli i polovinu natáčecích dní oproti Malému pánovi. Zvládli jsme to asi za 24 natáčecích dnů, oproti 45 u Malého pána.

Jak zásadní pro tento typ filmu jsou hlasy, jimiž loutky promlouvají? Malého pána mluví Saša Rašilov, Majolenku Bára Poláková, záporák doktor Zetek promlouvá hlasem Pavla Lišky. Další postavy namluvili třeba Miroslav Krobot, Miroslav Táborský nebo David Novotný… Můžou přitáhnout diváky?

Může se to stát, ale spíš si myslím, že to tak úplně neplatí. Nejsme v Americe, tam to tak spíš funguje. Ale casting jsme vystavěli už na Malém pánovi a teď jsme ho vlastně jen dostavěli. Bára Poláková řekla v Malém pánovi jednu větu na konci filmu, teď dostala hlavní ženskou hrdinku.

Tvůrci filmu Velký pán: zleva producent Jakub Červenka, režisér Radek Beran a kameraman Jan Baset Střítežský

Bontonfilm

Velký pán nebude hned komerčně masově úspěšný, ale diváky si bude nacházet postupně. Počítáte s tím?

Určitě, je to maratonec, stejně jako Malý pán. Toho už vidělo několik ročníků dětí, dnes jsou z nich teenageři. A opakovat se to bude také u Velkého pána.

Jak důležitý je pro vás v tomto ohledu festivalový trh? A třeba i příjmy, které mohou za promítání na festivalu přijít?

Rozhodně je to dobré v možnosti ukázat film venku, zvláště když tam jsou diváci z té byznysové části filmového průmyslu, ne z té umělecké. U tohoto typu filmu to opět ale naráží na jeho specifičnost. Loutkových filmů v kinokvalitě vzniklo ve světě tak kolem 20 za posledních 30 let. A z toho jsou dva tihle „páni“.

A co právě vás motivovalo k tomu, hned dva takovéto filmy natočit a věnovat jim takovou část svého života?

Opravdu jsme si k těm našim postavám vybudovali vztah, a když se člověk naučí mít něco rád, nerad se toho vzdává. A za druhé jsme věřili jako děti, že to bude dobré. U každého filmu a díla, kterému se věnuji, je pro mě nejzásadnější proces jeho vzniku, to je to, co si člověk pamatuje do budoucna.

Samozřejmě jsme chtěli udělat něco, co má hlavu a patu a může to něco předat dál. U všech svých filmů se totiž snažím o to, aby byly udržitelné, aby měly trvalou hodnotu. Což myslím skvěle naplnily třeba i Hovory s TGM.

Saša Rašilov je už podruhé hlasem Malého pána

Bontonfilm

Nechci, abyste mluvil za Radka Berana, ale u něj se to teď zajímavě sešlo. Prakticky během měsíce uvedl do kin dva filmy, Velkého pána a na začátku listopadu animovanou Pyšnou princeznu. Předpokládám, že to je náhoda, na které se dobře ukazuje, jak je vývoj těchto filmů časově náročný…

Je to úplná náhoda. Pyšná princezna ale není Radkovým autorským projektem, byl na něj najat vzhledem k jeho zkušenostem. Jsou to ale dva úplně rozdílné filmy, Pyšná princezna je na rozdíl od Velkého pána totální mainstream.

Vidíte teď boom filmové tvorby pro děti? Že těchto filmů vzniká i u nás víc?

Je to zapříčiněné i změnou podmínek pro udělování grantů ze Státního fondu kinematografie. Na animované filmy jde více peněz. A je to vidět třeba i na Anifilmu v Liberci, že tato komunita roste a pohybuje se v ní mnoho šikovných lidí. Takže to určitě do budoucna bude plodit jen výsledky.

Podobně jako český dokument má i česká animace skvěle našlápnuto. Vždy ale všechno začíná u financí a na animované filmy a jejich vývoj se podařilo vybojovat více peněz. Navíc, jak už jsem o tom mluvil, v animaci se často hledají mezinárodní koprodukce, na které se dají čerpat i evropské granty.

Hlasem Pavla Lišky promlouvá hlavní záporák

Bontonfilm

Rozpočtově byl vaším největším filmem Princ Mamánek od Jana Budaře. Jaká to byla zkušenost?

S Honzou jsme se seznámili při natáčení Hovorů s TGM, vyprávěl mi o pohádce, kterou má v šuplíku. A já jsem našel takovou mentorskou chuť s tímhle projektem pomoci. Na každém filmu se snažím dávat šanci debutantovi a bral jsem to tak i tady, protože to byla Honzova první režie. První šance je vždycky důležitá. První scénář, který Honza napsal, je ale o Leopoldu Bumbácovi, což však musí být velký film za hodně peněz. Takže jsem mu říkal, aby se nejprve vydal cestou něčeho menšího, což byl právě Mamánek, a až pak dělal něco takhle velkého.

Princ Mamánek a Velký pán pro mě byly dva projekty, u nichž jsem si řekl, že na nich budu pracovat zároveň a dokončím je s jinými tvůrci, než jsem já sám. A tím s producentstvím pro jiné tvůrce skončím, protože už mě to přestalo naplňovat. A osobně jako producent, tím ale nemyslím naši producentskou firmu, už chci tuto svou zkušenost využívat jen pro sebe a pro svou vlastní tvorbu. Jiné projekty, které bych sám vedl, teď zatím neplánuji.

Co tedy sám chystáte?

Začínáme natáčet můj druhý režijní film, bude o československém krasobruslařovi Ondreji Nepelovi, hvězdě 60. a 70. let. Na tomhle projektu pracuji od roku 2019 a letos tedy začínáme natáčet, pokračovat budeme až do dubna příštího roku.

Jak Nepelův příběh pojmete?

Půjde o třicet zásadních hodin v jeho životě. Film začíná den před jeho volnou jízdou, která mu, když vyhraje, umožní opustit Československo a žít na Západě. Zaměřil jsem se na takovouto zkratku z jeho života, podobně jako v Hovorech s TGM. Nechtěl jsem vyprávět faktograficky, od dětství až po dospělost. Ale vybral jsem si nějaký kritický bod v jeho životě.

Ten jsem našel v dni mistrovství v Bratislavě v roce 1973, kdy si musel vyjet zlatou medaili. Byl to už druhý slib, který mu komunisti dali, první se týkal o rok dříve výhry olympiády a mistrovství světa v roce 1972, ten ale nedodrželi. Půjde o česko-slovenskou koprodukci. Trenérku Hildu bude hrát Jana Nagyová, dřívější Arabela. A Ondreje Nepelu Adam Kubala.

RozhovoryRozhovory

Filmový byznys je velký gambling a ruleta, říká producent filmů s Langmajerem Petr Erben

Do kin půjde Nepela v roce 2026?

Zatím plánujeme, že bychom premiéru spojili se zimními olympijskými hrami v Turíně. Protože i dubléra hlavního herce bude dělat Adam Hagara, což je v současnosti jeden z nejtalentovanějších slovenských krasobruslařů. Chtěli bychom tak odkaz Nepely, olympiády a tohoto talentovaného krasobruslaře i nějak komunikačně propojit.

Předpokládám, že ani sportovní film z krasobruslařského prostředí není úplně jednoduché ufinancovat, nebo se pletu?

Je to snadnější než u loutkového filmu. Rozpočet sice bude vyšší než u Velkého pána, ale Nepela je na Slovensku něco jako Zátopek u nás, sportovec století. I když se ho režim snažil po roce 1973 a po jeho odchodu na Západ vymazat, povědomí o něm stále je. Takže se do rozpočtu dají více zapojit soukromé peníze investorů nebo sponzorů a partnerů.

A víte už, co bude po Nepelovi?

Příští rok na podzim budu točit takový malý film, Vaporetto. Je pro tři herce, budou tam dědeček, syn a vnuk. A jestli všechno dobře dopadne, dědečka bude hrát Martin Huba a za kamerou bude stát Jan Malíř. To je zase takové napojení na Hovory s TGM. Dlouho jsme se o tom s Martinem bavili a vypadá to, že se to teď podaří.

Celé se to bude natáčet v Benátkách. Natáčet tam je ještě složitější než třeba v Praze, ale už jsme od tamější filmové kanceláře dostali zelenou.

Jakub Červenka

• Filmový producent a režisér

• V říjnu do kin uvedl loutkový film Velký pán, jde o pokračování Malého pána z roku 2015

• Jako režisér debutoval v roce 2018 filmem Hovory s TGM

• Nyní režíruje svůj druhý film Nepela o legendárním krasobruslaři Ondrejovi Nepelovi

• Produkoval rovněž pohádku Jana Budaře Princ Mamánek nebo dokument Olgy Malířové Špátové o Petru Jandovi Django

• Dříve se věnoval i produkci videoklipů, třeba pro kapelu Chinaski nebo pro Lucii Bílou, stejně jako reklamám a dalším formátům