Odboráři chtějí evropské politiky vyzvat hlavně k tomu, aby je přizvali k souvisejícímu jednání. „Míjejí nás i v sociálním dialogu, i když to není tak hrozné jako v České republice,“ konstatuje rovněž Roman Ďurčo v našem rozhovoru.

Kritizuje některé body aktuální důchodové reformy, stejně jako zamýšlené změny zákoníku práce, které by mohly vyústit i v zavedení výpovědi bez udání důvodu. „Firmy by to určitě zneužívaly. Není to ani jinde v Evropě,“ kroutí hlavou Ďurčo.

Na 5. února plánujete velkou demonstraci v Bruselu. O co půjde a jak to celé bude vypadat?

Skutečně to tak je a je to zejména kvůli situaci v průmyslu. Jsme největším průmyslovým svazem v České republice a s kolegy působícími v rámci organizace IndustriAll Europe, v níž se sdružuje zhruba 50 odborových svazů napříč Evropskou unií a samozřejmě také kolegové z Ukrajiny, se už nemůžeme dívat na to, co se odehrává v automobilovém průmyslu nebo konkrétně v České republice v ocelářském průmyslu.

Výroba spadla na polovinu, nepokrýváme už ani spotřebu České republiky, situace ohledně energií je pro naše podniky velmi těžká. Když jsou u nás energie jedny z nejdražších v Evropské unii, ztrácíme konkurenceschopnost.

Nebavíme se o kupní síle občanů, ale o tom, kolik musí za energie vydávat reálně firmy a jak mohou konkurovat výrobě ze zemí, jako jsou Čína, Turecko nebo Indie.

Za humny máme válku a nevyrábět si vlastní ocel, není rozumné. Udržet některé průmyslové segmenty je totiž důležité i vzhledem k naší bezpečnosti.

Celé Evropské unii také ujel vlak, pokud jde o elektromobilitu. Ta auta se neprodávají a lidé na ně ani nemají. Podívejte se, co se za poslední tři roky stalo vzhledem k inflaci s reálnými mzdami. Prošvihli jsme v tomto kolektivní vyjednávání a budeme to muset dohánět.

Na druhou stranu chci říci, že nejsme proti Green Dealu. Odborový svaz KOVO rozhodně podporuje to, aby naše děti měly zdravé životní prostředí a aby se na naší planetě žilo lépe. Parametry Green Dealu je ale potřeba rozhodně změnit.

Myšlenka spočívající třeba i v dekarbonizaci ocelářství nebo automobilového průmyslu špatná nebyla, její provedení ale mělo mít delší časový horizont. Je potřeba, aby Evropa svou ekonomiku připravila na takovéto změny daleko lépe.

Náš automobilový průmysl je mimo Škody Auto z velké části založen na subdodávkách. A tam už vidíme, že firmy zaostávají a začínají propouštět.

Inovace v ČeskuInovace v Česku

Více peněz, méně byrokracie. Nový zákon pomůže české vědě do první ligy, slibuje ministr Ženíšek

Evropští politici nás míjejí i v sociálním dialogu, i když to není tak hrozné jako v České republice, tam to vidím jako větší problém. Jak já říkám, dobro pro lidi se tu dlouhodobě nedaří prosadit.

Ať už se to týká důchodové reformy, nebo zákoníku práce. Nejsou to věci, které zrovna rozpohybují naši ekonomiku, lidé ale kvůli nim ztrácejí sociální jistotu, kterou by ztrácet neměli.

Pokud současná vláda říká, že nechce, aby ji nahradili populisté, měla by se ještě více zasadit o to, aby udržela sociální smír. Což se teď nedaří ani v Evropské unii, ani v České republice.

K tomu se ještě určitě dostaneme. Ale pokud jde ještě o vaši bruselskou demonstraci, jakou na ní očekáváte účast?

Z České republiky a Slovenska pojede do Bruselu velká delegace, přes tisíc lidí. Podobně to bude i z dalších zemí, sejdou se tisíce odborářů. Pokud se k tomu postaví všechny evropské odbory stejně jako my, demonstrace bude mít opravdu hojnou účast. Plánujeme společný pochod k sídlu Evropské komise.

Chceme začít řešit, zda byl přechod na bezuhlíkaté provozy všech evropských podniků úspěšný. Evropskou komisi chceme zejména vyzvat k tomu, aby nás přizvala k jednání v rámci celoevropských odborů a aby na něm zazněl náš názor. Naší prioritou je ochránit v Evropě pracovní místa i evropský trh.

Pokud budeme daleko zelenější než ti ostatní, budeme na to vynakládat obrovské prostředky a ztratíme pracovní místa, nebudeme už schopni vrátit se zpět. A v České republice jsou subdodavatelské firmy daleko více ohroženy než ty, které v jiných zemích dodávají přímo finální produkty.

Evropské komisi je třeba říci, že takhle už to dál nejde. Nejsme žádní proruští aktivisté, hájíme zájmy našich lidí. A chceme dát najevo, že s tím, co se odehrává, nesouhlasíme.

Mluvil jste o tom, že vláda odborům v České republice nenaslouchá. Jaká témata chcete otevírat při jednáních s českými politiky v roce 2025?

Že sociální dialog nefunguje tak, jak má, říkám dlouhodobě. Jednáme v rámci tripartity, druhou věcí ale je, jakou odezvu naše návrhy mají. V České republice je nejnižší poměr sektorových kolektivních smluv vyššího stupně. S tím nejsme spokojeni dlouhodobě.

Stejně tak s důchodovou reformou, v roce 2025 bychom měli dospět k tomu, že je ji nutné přepracovat. Nesouhlasíme s v ní obsaženými kategoriemi rizik u namáhavých prací, u nichž se rovněž zvedá důchodový věk. Žádné doplňkové penzijní pojištění tomu nepomůže.

Navíc se k nám už dostávají informace, že příspěvek ze strany zaměstnavatelů nebude tak jasný, jak se dosud tvrdilo. To, co nám vláda v čele s ministrem Marianem Jurečkou slibovala, shodila v druhém čtení deset minut před koncem a já jsem to stále ještě nerozdýchal. Nedodržet slib je špatným signálem směrem k občanům.

Mnoho našich lidí už si totiž vypočítávalo, kdy by mohli do důchodu odejít. Dělat oceláře nebo jeřábníka ve 30 metrech a vozit 250 tun žhavé oceli v 67 letech je nepředstavitelné.

Lidé se dnes v této profesi nedožívají ani současných 65 let, kdy se odchází do řádného důchodu. Jdou do předčasného nebo do invalidního důchodu či využívají podporu v nezaměstnanosti.

Je tu třeba velké revize. Nechci tím říct, že celá důchodová reforma je špatná, bavím se o těch náročných kategoriích. V tom nám dalo za pravdu i ministerstvo zdravotnictví, které by rovněž nechalo odchod do důchodu z těžkých profesích na 65 letech s možností odejít i dříve.

ByznysByznys

Postavme české Silicon Valley. Musíme být rychlejší a dravější, nabádá Zajíček z Hospodářské komory

Co ale říkáte na argument, že lidé pracující v těžkých profesích by ve vyšším věku mohli dělat ne tak fyzicky náročnou práci?

Je jednoduché říkat, že člověk by na takovém místě neměl pracovat tak dlouho a že by svou profesi měl měnit dvakrát až třikrát za život. Ale než naučíte válcíře tavit, trvá to deset let. A když se to naučí, měl by přesměrovat do jiného oboru?

Také byste tím lidem ubírali jejich sociální status. Protože ocelář si vydělá 50 tisíc, jako pracovník v automotivu by ale bral 25 tisíc korun.

Lidi je potřeba v průmyslu udržet a právě možnost předčasného důchodu by mohla být i pro mladé lidi motivací. Protože mladé lidi v tomto průmyslu potřebujeme, současný věkový průměr je kolem 50 let.

Je tohle jedna z cest, jak přilákat mladé lidi do těžkého průmyslu? Nabídnout jim dřívější odchod do důchodu a větší péči o ně?

Je to jedna z mnoha cest. Výdělky jsou tam větší, i když ty rozdíly už také nejsou tak markantní, jako byly kdysi. Ocelařina může být atraktivní, a koho chytí za srdce, může u ní vydržet celý pracovní život.

Ale i současní pracovníci, když vidí, jak jsou biti na důchodech, říkají svým dětem, aby do průmyslu nechodili, protože to tam budou mít těžké.

Já třeba patřím do třetí generace ocelářů. Tak to bylo vždy. Otec přivedl do oboru své potomky, ty to chytlo a i díky výdělkům a podmínkám odchodu do důchodu tam zůstávali. Byli jsme schopni lidi v průmyslu udržet.

Dnes je to už ale velmi těžké. A když vidíme, co se děje třeba v Liberty, kde přišlo 2600 lidí o práci, má každý strach do takovéhoto odvětví vstoupit. Nejde jen o ocelářství, ale třeba i o sklářství a další obory.

Měl by tedy stát tato odvětví průmyslu více podporovat?

Určitě. Zároveň je potřeba říci, že tyto provozy jsou největšími plátci emisních povolenek. Myslím si, že část těchto peněz by měla směřovat právě do modernizace této části průmyslu. Aby se firmám peníze alespoň částečně prostřednictvím kompenzací vrátily, aby mohly dekarbonizovat.

Dotkli jsme se rovněž zákoníku práce. Jak hodnotíte posuny v pracovním právu v posledních letech?

Máme pravicovou vládu, nemůžeme tedy čekat, že bude zaměstnance nějak více chránit. Na každé tripartitě vidím lobby zaměstnavatelů, ta je obrovská. Zákoník práce jsme měli myslím dlouhodobě postavený velmi dobře a jednotlivá práva vyvažoval. V průmyslu jsme ale přišli o zaručené mzdy.

Kdybychom kolektivně vyjednávali za celé sektory, byli bychom to do jisté míry schopni nahradit. Ale vláda nijak nemotivuje zaměstnavatele kolektivní smlouvy vyššího stupně uzavírat.

Změny, jako je prodloužení zkušební doby, jsme schopni unést. Velkou ztrátu sociální jistoty ale vidíme v případné výpovědi bez udání důvodu, nápadu, který se opakovaně objevuje v ODS nebo TOP 09.

Už v současnosti se může zaměstnavatel se zaměstnancem, který nepracuje, rozloučit poměrně jednoduše. A i odbory v tom poskytují součinnost, pokud tomu tak opravdu je.

Budoucnost byznysuBudoucnost byznysu

Česko hází startupům zbytečné klacky pod nohy. Pojďme to změnit, vyzývá Jakub Císař z Novalie

Nechápu, proč by se něco takového mělo přijímat, nikde jinde to ani nemají. Argumentuje se Dánskem, ale tamější systém je úplně jiný. Zaručuje třeba po dobu dvou let 90 procent průměrné mzdy, kterou zaměstnanec bral. To by vyšlo státní rozpočet na sto miliard, což není reálné.

Pokud by se o tom chtěl někdo bavit, říkáme dobře, ale mějme stejné podmínky jako v Dánsku a dejme zaměstnanci dva roky klidu na to, aby si mohl najít novou práci. Jinak to jsou asociální návrhy.

Vezměte si, jak dlouho dnes rodiny splácejí byty, pokud už si je vůbec mohou dovolit. A pokud si je koupí, uvážou se na 30 let ke splátkám a každý takovýto výpadek příjmu je může vrhnout do finanční nejistoty. A to nemluvím o jejich psychice.

Politici by si měli uvědomit, že jsou zvoleni za české občany, ne proti nim. A že nejsou zvoleni za firmy. Proti takto asociálním návrhům se každopádně budeme stavět.

Co tedy v tomto ohledu očekáváte od volebního roku 2025?

V našem politickém spektru je z čeho vybírat. Věřím, že bude nová vláda, i když nebudu říkat, koho bych v ní chtěl. I když si jako levicově smýšlející člověk myslím, že tady moderní levice chybí.

Ale chtěl bych hlavně, aby lidé k volbám šli a vyjádřili v nich svůj názor a neseděli jen na gaučích a v hospodách. A aby vyjádřili, jestli chtějí změnu, nebo jestli chtějí pokračovat v politice, kterou vede tato vláda.

Přál bych si, ať už bude jakákoliv vláda, aby si to, o čem jsme se teď bavili, vzala za své a aby se nám v České republice všem žilo lépe.

Roman Ďurčo

• Předseda Odborového svazu KOVO

• Patří do třetí generace ocelářů

• V ocelářství pracuje od roku 1995, přes 20 let se věnoval vysloveně ocelářské práci

• Dlouhodobě je spojen s ostravskou společností Vítkovice Steel

• Nyní je předsedou její dozorčí rady