Koncem července se ve Washingtonu odehrála schůzka s historií. Na jedné její straně sedělo patnáct kongresmanů zběhlých v antimonopolní legislativě, na druhé obrazovka, kde se míhalo přes pět bilionů dolarů (tržní kapitalizace Amazonu, Applu, Facebooku a Googlu) v podobě obličejů jejich šéfů. Řeč byla o tom, jestli ona velká čtyřka je příliš mocná a jestli toho zneužívá.

Šlo však o víc. V minulosti bývalo zvykem, že když už technologický boss přišel do Kongresu vypovídat, napřed politikům vysvětlil, kde se zapíná počítač a že cookies nesnáší kukačka; pak zamumlal pár nesrozumitelných zkratek a odkráčel domů jako vítěz, zatímco silně analogoví politici si drbali hlavy.

Vzhledem k tomu, co o politicích – i od nich – stále častěji slýcháme, byla na místě obava, že se to bude opakovat. V dramaticky očekávaném souboji all stars týmů by to naznačovalo, že politické špičky nejsou schopny držet krok se současným světem. A protože nemůžete vládnout něčemu, čemu zbla nerozumíte, základní premisa zastupitelské demokracie by byla ohrožena u samého kořene.

Naštěstí vyšlo najevo, že kongresmani se vyznají. Mnoho jejich otázek šlo přímo k jádru věci – jak Amazon dusí partnery, jak Google i Facebook likvidují konkurenty, jak Apple používá svůj AppStore jako bič na zbytek světa. Mogulové zhusta neměli odpovědi, které by je nezdiskreditovaly; lhali tedy, mlžili, viseli v provazech a nechali se zachraňovat gongem.

Slyšení bylo prvním krokem na cestě, která by mohla končit smysluplnou legislativní regulací Divokého e-západu. Ačkoli - na druhý den zveřejnily všechny rečené firmy výsledky za druhý kvartál. Vydělaly celkem přes 28 miliard dolarů; ne zrovna razantní pobídka ke změně modu operandi.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Daniel Deyl