Evropská energetika za rok 2020 ohlásila přelomovou skutečnost, že objem elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů vůbec poprvé překonal množství elektřiny z fosilních elektráren. Česká republika si však nepřipsala úplně lichotivý výsledek, protože v EU dosáhla vůbec nejmenšího podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů (12 procent). Dokonce i tradičně uhelné Polsko loni vyprodukovalo 17 procent zelené energie. Pro úplnost, v „elitní“ společnosti států se zelenou výrobou pod 20 procent se za námi umístilo už jen Maďarsko a Bulharsko. Vyplývá to z analýzy poradenské společnosti Ember.

Příležitosti v zahraničí

Co děláme pro to, abychom se dostali mezi vyspělé země v energetice? Z regulatorního pohledu a podnikatelského rámce v podstatě nic. Svědčí o tom data ze solární energetiky, která je na úrovni celé EU právě tím rozhodujícím faktorem, jenž vytáhl obnovitelnou energetiku nad zdroje fosilní. Zatímco loni v Česku vzrostl instalovaný výkon fotovoltaiky o zanedbatelných 50 MW, v Maďarsku to bylo o 600 MW a v Polsku o 2200 MW.

Jak už víme, tyto propastné rozdíly způsobuje diskriminace takzvaných velkých fotovoltaik, tedy jiných než střešních řešení, oproti ostatním zdrojům, které mají v energetickém mixu svou podporu. Nemožnost účastnit se aukcí je toho smutným příkladem.

Zatímco politici nad neutěšenou situací jen krčí rameny, protože se domnívají, že tuzemskou veřejnost ekologické otázky zas tak netrápí, trh si svou cestu stejně najde. Lidé, kteří se chtějí podílet na smysluplných projektech, jež pomohou ovzduší a zároveň poskytnou slušnou návratnost, vyhledávají příležitosti v zahraničí. Nutno dodat, že je nacházejí úspěšně. Vždyť jen v rámci naší skupiny Solek stávající a připravované projekty představují pro české investory příležitosti v řádech jednotek miliard korun.

Uhlí a bezpečnost

Vývoz kapitálu do bezpečných destinací je v pořádku, výnosy se dostanou zpět k investorům. Co by se však změnilo, kdyby tyto investice směřovaly do české energetiky? Pokud pominu ekonomické přínosy, ještě dvě věci by byly podstatně jiné.

Jednak by se česká města neumisťovala mezi těmi nejznečištěnějšími v Evropě a s nejvyšším podílem úmrtí na respirační choroby. Za to, jak dobře víme, nese odpovědnost stále ještě vysoký podíl uhelných zdrojů na energetickém mixu a pochopitelně i množství domácích topenišť na tuhá paliva.

Druhou pozitivní externalitou domácího investování do obnovitelných zdrojů by paradoxně byla tolik vzývaná energetická bezpečnost. Diverzifikací s řadou menších zdrojů zásobujících odběratele v místě výroby totiž děláte energetickou síť bezpečnější, nezávislejší a stabilnější. Bateriová úložiště a domácí, komunální nebo firemní ostrovní systémy v kombinaci se smart grids jsou budoucností, která se však ne každému zamlouvá. Odsouvá totiž poněkud stranou tradiční energetické monopoly. Ty jednak argumentují nutností posilovat investice do sítí, jednak nevhodností našich přírodních podmínek pro výraznější podíl obnovitelných zdrojů. Druhý důvod pomalu, ale jistě padá s rostoucí efektivitou zelené energetiky, kterou kromě samotných čísel o účinnosti dokládají právě i data z evropské energetiky, včetně energetik středoevropských států (se zmiňovanou výjimkou České republiky).

Investice do sítí jsou nutností moderní energetiky tak jako tak, už kvůli nezadržitelně přicházející éře elektromobility. Ačkoli již nyní jsou distribuční a přenosové soustavy v Česku na špičkové úrovni, srovnatelné například i s Německem. Mimochodem, i takové investice jsou stále jen zlomkem velmi střízlivě odhadovaných 150 miliard, které má stát jeden nový blok v Dukovanech.

Autor je zakladatel, majoritní vlastník a CEO skupiny Solek.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.