Čeká nás za pár let éra výpadků elektřiny?
Ilustrace: Hrot24, vygenerováno ve Stable Diffusion
Česká energetika míří k průšvihu: uhlí skončí dřív, než bude nové jádro. Hrozí blackouty?
Ukončení výroby elektřiny z uhlí znamená pro českou energetiku velkou výzvu. Nyní totiž pokrývá dvě pětiny vyrobené elektrické energie. I když spotřeba elektřiny v Česku v posledních letech klesá, může mít ekonomika problém tento fosilní zdroj po roce 2033 nahradit.
redaktor
Bude to pro Česko obrovská energetická výzva. Tímto anglicismem se už nyní označuje konec uhelné éry v české ekonomice. Jinými slovy, může jít také o pořádný průšvih, který povede ke zdražování energií, nebo dokonce k výpadkům dodávek elektřiny, pokud nebudou připraveny dostatečné alternativy.
Uhelné zdroje v Česku stále zajišťují 40 procent vyprodukované elektřiny. Plány na jejich úplné odstavení podle vládní energetické koncepce počítají s nejzazším termínem 2033, tedy už za osm let. Společnost ČEPS, jež se stará o elektroenergetickou přenosovou soustavu, varovala, že se bude muset zvýšit dovoz elektřiny z okolních zemí.
Dostavba Dukovan? Kartami může nakonec řádně zamíchat Tykač
Nutností je začít urychleně budovat další energetické zdroje, obnovitelné nebo jaderné. Dostavba reaktorů v Dukovanech je přitom naplánována nejdříve na rok 2036. Je ale pravděpodobné, že se dobudování dvou bloků může ještě výrazně opozdit, protože už nyní klíčové smlouvy s korejskou firmou KHNP nabírají zpoždění.
Spotřeba i výroba elektřiny v Česku vytrvale klesá. Spotřeba loni činila 58 terawatthodin, produkce 74 TWh, což je nejméně od roku 2000, kdy začala vyrábět elektřinu jaderná elektrárna Temelín, uvedla analýza projektu Evropa v datech. Meziročně se nejvíce snížila výroba elektřiny právě v uhelných zdrojích.
Další možností, jak navýšit produkci elektřiny, je výstavba obnovitelných zdrojů. Ale také u tohoto sektoru Česko zaostává za všemi členy unijní sedmadvacítky. Ze zelených zdrojů vyrábí jen 13 procent elektřiny. EU se jako celek ale dostala už na 47 procent.
Stagnuje výstavba nových větrných parků, projekty komplikuje odpor veřejnosti i zdlouhavé byrokratické procesy. „Mezi lety 2015 a 2024 přibýval instalovaný výkon větrných elektráren v Česku velmi pozvolna až na aktuálních 351 MW. V některých letech nebyla postavena žádná nová turbína,“ vysvětlila analytička portálu Evropa v datech Kateřina Novotná.
Kabinet Petra Fialy slibuje, že výstavbu zelených zdrojů urychlí. Ministerstvo životního prostředí pracuje na seznamu akceleračních oblastí, kde se mají začít stavět větrné a solární parky rychleji a jednodušeji. Schvalovací řízení nemá přesáhnout dobu jednoho roku, slibuje resort.
Česko ale není jedinou zemí, která ve velké míře stále musí spoléhat na spalování uhlí. Je to také Německo, Polsko nebo Bulharsko.
Společnost ČEPS ve svém hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040 předpokládá, že se z Česka stane místo čistého vývozce elektřiny čistý dovozce.
K útlumu uhelných elektráren má docházet už okolo roku 2030, protože poroste cena emisních povolenek a výroba energie z uhlí se přestane vyplácet. Konec éry uhlí bude mít navíc zásadní dopad i na sektor výroby tepla.
Odborníci i politici připouštějí, že po přechodné období bude muset Česko stavět nové paroplynové zdroje. Pomoci české elektroenergetické soustavě má i vyšší míra flexibility při využívání energetických zdrojů a bateriová úložiště.
Také v těchto segmentech ale Česku oproti zbytku Evropy ujíždí pomyslný vlak. Podpořit je má nový energetický zákon LEX OZE III, který čeká na podpis prezidenta.
