Občané mohou diskutovat ve velkém počtu, zároveň na sebe nevidí, takže odpadají různé předsudky. Konečně se proto může projevit síla rozumu a lepšího argumentu – demokracie vzkvétá.

Později jsem dopady internetu na společnost začal spíš zpochybňovat. Nechtěl jsem totiž podporovat nový dominantní výklad: za zvolení Trumpa či Zemana může internet a tamní dezinformace. To je naivní. Říkal jsem proto, hej, neřešme tolik Facebook, berme víc v potaz vliv různých sociálních a kulturních fenoménů. Pořád přitom soudím, že internet přináší epochální změnu. Co s tím?

Moje teze: dosavadní příběhy o spáse či zkáze nejsou ve skutečnosti tolik o internetu. V jejich středu stojí mnohem starší technologie: psaní. Někdejší optimisté i pozdější pesimisté pocházejí ze světa akademie a tradičních médií, kde text zůstává grálem. Hodnocení dopadů internetu proto závisí na tom, jestli si člověk textu myslí, že internet podpoří demokracii diskusními fóry, nebo ji rozkládá řetězovými e-maily.

Internet ale není text. Éru psaní spíš ukončil. Hodnoty spojené se strukturovaným textem, jako jsou věcnost a racionální argumentace, na něm očividně neprosperují. Přenosu informací dnes mnohem víc svědčí různé memy, které kombinují slova, zvuky a obrazy. Jejich nosiče, Instagram či TikTok, totiž miliardám svých uživatelů vyhovují mnohem víc než psaní.

Tvrdí to politolog a datový analytik Kevin Munger, podle kterého se lidé chtějí hlavně socializovat. Víc lidí podle něj přitom dokáže natočit slušné video na TikTok než napsat dobrý tweet. To lidé, kteří se psaním živí, často podceňují. Na psaní ale není nic intuitivního a nástup videa spíš přinese svět, ve kterém komponování textů bude technologickou výsadou informačních elit. Netuším, co z toho vzejde a jaký dopad to bude mít na demokracii. 

Autor píše pro Médiář (www.mediar.cz)