Ekonomové běžně definují hospodářskou recesi jako „dvě po sobě jdoucí čtvrtletí záporného růstu hrubého domácího produktu“. Smůla je, že poznatek o takovém stavu věcí přichází až drahně poté, co se ekonomika v krizi ocitla. O moc lepší by bylo vědět, kam směřujeme, a ne kde jsme byli. To platí zejména ve chvíli, kdy ekonomové předpovídají recesi v naději, že z nich povstanou noví Roubiniové. Od momentu, kdy americký Fed začal v první polovině roku 2022 zvyšovat úrokové sazby, se s autory takových pesimistických předpovědí dveře netrhnou.

Proto jsou tady i další ukazatele, neoficiální a mírně výstřední, které se snaží z každodenních trendů s předstihem vyčíst, kam se ekonomika ubírá. Americký časopis Barron’s prozkoumal historické výsledky šesti takových ukazatelů (týkají se americké ekonomiky, ale jako vzorek snad mohou posloužit i ve starém světě), aby posoudil, jak přesné byly a co nám říkají nyní. Ať už skutečně pomáhají, nebo ne, mají tu nespornou výhodu, že jsou zábavnější než, řekněme, výkyvy indexu cen výrobců.

Kouzelné bublinky

Když se daří, šampaňské teče proudem, kdežto v časech hubenějších ho logicky teče mnohem méně. Když v letech 2007–2008 vypukla světová finanční krize, američtí spotřebitelé spotřebu bublinek výrazně omezili. V roce 2009 dosáhly dodávky od USA minima 12,6 milionu lahví, zatímco v roce 2006 o krizi věděl pouze již zmiňovaný Nouriel Roubini a kromě něho málokdo další – není divu, když Američané vypili hned 23,2 milionu dovezených lahví.

V nedávné době dovoz šampaňského prudce vzrostl spolu s akciovým trhem v roce 2020 poté, co administrativa prezidenta Joea Bidena uvolnila stimulační výdaje, jako by dávala přednost kocovině tradiční před tou ekonomickou, postpandemickou. V roce 2021 dovoz do USA překročil 34 milionů lahví, ale v loňském roce se mírně snížil na 33,7 milionu lahví. Je to znamení, že se spotřebitelé stahují? Nikdy nevíte, ale vzhledem k historickému srovnání zde naděje rozhodně žije.

Kde dneska večeříme?

Výmluvným, ačkoli ošemetným měřítkem ekonomické prosperity mohou být stravovací zvyky. V minulosti chodilo do restaurací (v evropském slova smyslu, tedy nikoli do podniků rychlých občerstvení) během recese méně lidí – když chcete ušetřit, raději si vaříte doma sami. Potvrdil to i index výkonnosti restaurací zámořské Národní asociace restaurací, který měří zdraví amerického restauračního průmyslu. 

Hudson Riehle, senior viceprezident NAR pro výzkum, však říká, že trendy ve stravování v restauracích nemusí do budoucna zpomalení ekonomiky signalizovat stejně přesně jako v minulosti. V současné době je stravování mimo domov nebo pořizování jídla s sebou „pro životní styl Američanů zásadnější než před deseti lety“, cituje Barron’s Riehleho. Podle této školy myšlení bude restaurační branže v budoucích ekonomických recesích odolnější. 

Index výkonnosti restaurací vykazuje za rok 2021 dramatické zotavení z pandemických výpadků, ale také následný propad. Letos v květnu index klesl meziměsíčně o 1,3 procenta na nejnižší úroveň od února 2021. Přesto index zůstává nad hodnotou 100, což naznačuje expanzi.

Zadarmo, zadarmo

V těžkých časech využívá více lidí bezplatné služby – a to se týká i knihoven. To dalo vzniknout takzvanému knihovnickému axiomu: když se ekonomice nedaří, mají knihovny napilno. Jasná korelace mezi využíváním knihoven a recesí však přes popularitu řečeného axiomu schází, píše Barron’s.

To může mít dobrý praktický důvod. Podle výzkumu časopisu Public Library Quarterly chodilo během finanční krize a následné recese do knihoven více lidí. Během pandemických lockdownů však měla většina knihoven zavřeno, takže během recese v roce 2020 prudce poklesl i počet jejich návštěvníků. Dnes (přinejmenším v New Yorku podle údajů kanceláře tamního starosty) cirkulace knih i návštěvnost knihoven opět stoupají – oba ukazatele však zůstávají hluboko pod úrovní z dob pandemie. Je to dobrá zpráva, alespoň viděno optikou čtvrtletních ekonomických statistik.

Levný zdroj radosti

Také prodej rtěnek v minulosti během recese vzkvétal, patrně proto, že rtěnka je relativně levný zdroj radosti. Například firma Estée Lauder zaznamenala prudký nárůst prodeje rtěnek během hospodářského poklesu, který následoval po teroristických útocích 11. září 2001, a to navzdory tomu, že spotřebitelské výdaje celkově zaznamenaly pokles.

Ani index rtěnek však nebyl v poslední době docela přesným barometrem ekonomických podmínek. Podle zprávy Kline Cosmetics and Toiletries USA Report klesl prodej v letech 2008–2009 téměř o šest procent a během pandemie hned o 22 procent.

V letošním roce je make-up jednou z mála maloobchodních kategorií, které rostou (měřeno finančním i jednotkový objemem prodeje), říká Larissa Jensenová, poradkyně přes kosmetiku z analytické firmy Circana. To platí jak pro běžné levné značky, které dostanete v drogeriích, tak pro výrobky vyšší třídy prodávané v obchodních domech a specializovaných prodejnách, jako je Sephora. Řečenému trendu patrně pomáhá hromadný postpandemický návrat do kanceláří. „Rozhodně teď kosmetika zažívá svůj okamžik,“ říká Jensenová.

Greenspan a prádlo

Objem prodeje pánského spodního prádla jako ukazatel recese je méně tradiční a spískal jej osobně někdejší předseda Fedu Alan Greenspan. Jeho teorie tvrdí, že když ekonomika zpomaluje, muži kupují méně spodního prádla, protože proč utrácet za něco, co není vidět? 

Podle údajů společnosti Euromonitor se prodej pánského spodního prádla snížil během finanční krize a výrazně poklesl i v roce 2020. Dolarové prodeje pánského spodního prádla zůstaly v letech 2021 až 2022 relativně stabilní, ale počet prodaných párů se meziročně snížil o dvanáct procent. Domácnosti vydělávající méně než 50 tisíc dolarů utratily loni za pánské spodní prádlo výrazně méně než v roce 2021, uvádí Circana. 

O tom, jestli přijde recese, sice díky tomu všemu nevíme o mnoho více, než jsme věděli, ale zase tušíme, že v restauracích nosíme obvykle novější prádlo než v knihovnách. A pak že ekonomie je nudná věda.