Na ekonomické šoky federální vláda USA logicky reaguje rychleji než Evropa a ony také dříve odeznívají. Ekonomicky je EU sice téměř srovnatelně velká, ale z hlediska byznysu s vyššími transakčními a regulatorními náklady je poznamenaná podstatně jinou investorskou mentalitou, co se týká ochoty riskovat. EU a její „movers and shakers“ jsou schopni se vmanévrovat do nevýhodné pozice sami, aniž by uměli svoje pozice mimo EU podepřít adekvátní silou.

To, že zdražíte fosilní paliva emisními poplatky, které jsou násobně vyšší, než jaké mají vaši konkurenti (USA je na federální úrovni nemají), aniž byste je dokázali obchodními či politickými prostředky přinutit ke srovnání laťky, je pozoruhodnou směsicí idealismu, přesvědčení o své vlastní superioritě a nedostatku smyslu pro realitu. Ruský vpád na Ukrajinu znásobil nákladové výhody, které energeticky soběstačné Spojené státy mají, a vše je nyní umocněno štědrými investičními pobídkami federální vlády.

Nešťastník mdlého rozumu?

Po tomto srovnání musíte nevyhnutelně dospět k závěru, že kdo kdy zainvestoval do evropských akcií, je nešťastník mdlého rozumu, jemuž není pomoci. A hleďme: dva hlavní americké akciové indexy, tedy S&P 500 (+2,9 procenta) a Nasdaq Composite (+8,7 procenta), to od začátku letošního roku „projíždějí“ s evropskými indexy na celé čáře. Euro Stoxx 50 udělal za dva měsíce 11,1 procenta, francouzský CAC 11,7 procenta, německý DAX 9,9 procenta a italský FTSE MIB velmi pěkných 15,2 procenta.

Jeden z důvodů je trochu paradoxní: vzhledem k malé váze technologických akcií, které Americe z hlediska tržní kapitalizace dominují a které jsou citlivé na vzestup úrokových sazeb, se Evropa s jinou odvětvovou strukturou vlastně svezla na své technoskleróze. To je nadsázka, ale vyšší váha oborů, kterým tato fáze ekonomického cyklu zase tolik nevadí nebo jim vzestup úrokových sazeb vyloženě svědčí, je fakt.

Co je ještě podstatnější – nenajdete jediný obor, jehož akcie by byly v Evropě dražší než ve Spojených státech, měřeno vpřed hledícími ukazateli ziskovosti na akcii. Nejmenší je rozdíl u těch krizi odolných, které profitují z nepříznivého demografického vývoje, namátkou zdravotnictví. Ale třeba ve finančním sektoru byl velký, a tak se nedivte, že některé italské banky vydělaly investorům na kurzovním vzestupu krásné peníze.

Čtyři faktory

Jak to bude dál, bude záviset na plejádě globálních faktorů, z nichž podstatné jsou čtyři: Co udělá Fed s úrokovými sazbami v USA (vyšší než očekávané budou tlačit ceny akcií dolů, dolar nahoru a zároveň potenciálně povedou k odlivu peněz z rizikovějších aktiv a teritorií). Jak na to bude reagovat ECB (měla by zvednout sazby sama o sobě, jádrová inflace neklesá, ale roste). Co se stane na ukrajinském válčišti a zda bude čínské pocovidové oživení natolik silné, aby zahýbalo cenami komodit. Třeba zvýšená čínská poptávka po LNG evropskému makru obecně nepomůže.

Mezitím se můžete zasnít, kam až by se mohly vyšplhat akcie ČEZ nebo „našich“ bankovních domů, kdyby toho windfallu nebylo.