Podle statistik OECD záleží schopnost práce ve vyšším věku na kvalitě zdravotní péče, životním stylu a druhu vykonávané práce (ilustrační foto)
Shutterstock.com
Spokojené stáří
Do důchodu v 67 letech? Citlivé téma, ale můžeme už teď pracovat na tom, abychom to zvládli
Jsou země, kde se pracuje i po sedmdesátce. Jak si zachovat mentální i fyzickou kondici, abychom nejen stačili tempu i ve vyšším věku, ale ještě – jen tak bokem – získali i plnější a spokojenější život?
Josef Podlipný
Věk odchodu do důchodu se v mnoha zemích zvyšuje, což vyvolává řadu otázek o udržitelnosti nejen ekonomických systémů, ale i kvality života jednotlivců. A také o tom, jestli v takto vysokém věku ještě vůbec zaměstnanci budou mít mentální i fyzickou kapacitu na to, aby tempu práce stačili.
Také v Česku vláda hovoří o potřebě zastropovat odchody do penze až na 67 letech života, podle ministra práce Mariana Jurečky je to nevyhnutelné. Prvních lidí by se tato povinnost měla dotknout někdy okolo roku 2050 a později.
Jako investor, správce rodinného bohatství a zástupce čtvrté generace správců majetku s mezinárodními zkušenostmi přistupuji k této problematice nejen z pohledu jednotlivce, ale i rodiny, komunity a společnosti.
Na světě existují země, kde se pracuje a žije déle než u nás
Podle statistik OECD záleží schopnost práce ve vyšším věku na kvalitě zdravotní péče, životním stylu a druhu vykonávané práce. Například v Japonsku, kde je průměrný věk dožití jeden z nejvyšších na světě, zůstává mnoho pracovníků aktivních i po dosažení 70 let.
K zemi vycházejícího slunce se ještě vrátím. Ve srovnání s ní lidé v České republice trpí horším zdravím ve vyšším věku. Podle studie STEM se 60 procent dotázaných obává, že jejich fyzická a mentální kondice nebude v 67 letech dostatečná pro pokračování v práci.
Japonci jsou známí tím, že mají dobře nastavený systém preventivních lékařských prohlídek. Jejich kuchyně, bohatá na zeleninu, ryby a fermentované potraviny, je považována za jeden z nejzdravějších způsobů stravování. Aktivní styl života, včetně denní chůze, jógy či lehkého cvičení, pomáhá udržet fyzickou i psychickou kondici.
Inspirací nám může být japonský koncept ikigai – smysl života (nebo důvod, proč ráno vstát z postele). Koncept spojuje čtyři klíčové oblasti: co milujete, v čem jste dobří, co svět potřebuje a za co můžete být odměněni.
Pokud se tyto oblasti překrývají, najdete své ikigai – stav, který přináší radost, naplnění a motivaci. Japonci často nacházejí ikigai v komunitních aktivitách nebo v péči o rodinu.
Co je tedy třeba k tomu, aby změna věku odchodu do důchodu byla přijatelná a dlouhodobě udržitelná?
Jako klíčové faktory vidím:
Zdraví: Podle WHO je prevence chronických onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby, cukrovka nebo deprese, rozhodující. Investice do prevence může zlepšit kvalitu života o pět až deset let. A možná i více.
Druh práce: Fyzicky náročná povolání, jako jsou stavebnictví nebo zdravotnictví, kladou na těla pracovníků větší nároky než kancelářské profese. Podle dat Eurostatu je průměrný věk odchodu do důchodu v zemích EU o minimálně dva roky nižší u manuálních profesí.
Technologické dovednosti: Rychlý vývoj technologií klade vysoké nároky na schopnost rekvalifikace. Podle McKinsey Global Institute se bude do roku 2030 muset rekvalifikovat až 40 procent pracovníků.
Podpora rodiny a komunity jako opora pro déle pracující generace
Rodina a komunita hrají klíčovou roli v podpoře jednotlivce, zejména ve vyšším věku. V zemích, jako je Dánsko nebo Nizozemsko, kde je společenská soudržnost silnější, zůstávají lidé na pracovním trhu déle a cítí se spokojenější.
Proto už delší čas doporučuji pozornost soustředit na:
Mezigenerační dialog: Rodiny by měly vytvářet prostor pro sdílení zkušeností a podporovat mladší členy v jejich kariérním rozvoji. To posiluje soudržnost i společné hodnoty.
Smysluplné projekty: Zapojení starší generace do filantropických nebo komunitních projektů může přinést nejen pocit naplnění, ale i možnost využít zkušenosti a kontakty.
Jazykové znalosti: Jazyková vybavenost otevírá možnosti práce na mezinárodní úrovni i v pozdějším věku, hlavně ale přináší přístup ke vzdělání i inspiraci ze zahraničí.
Finanční příprava na důchod
Dlouhověkost vyžaduje odpovědné finanční plánování. Například v USA je koncept tzv. „FIRE movement“ (Financial Independence, Retire Early) populární mezi lidmi, kteří si chtějí zajistit finanční nezávislost ještě před důchodem.
Přitom tato strategie není žádná raketová věda, protože stačí
Diverzifikace aktiv: Kombinace nemovitostí, akcií, dluhopisů a alternativních investic minimalizuje rizika.
Plánování nástupnictví /dědictví: Kvalitní rodinná komunikace, správné nastavení majetkové struktury a jmenování správce pozůstalosti či opatrovníků pomáhá spravovat i předávat majetek efektivně a udržovat rodinné hodnoty po mnoho generací.
Podpora vzdělání: Investice do vlastního rozvoje i vzdělání dětí zajistí dlouhodobou udržitelnost rodinného bohatství.
Při budování a správě majetku je důležitá disciplína a dlouhodobé plánování. Pak je možné využít systematický přístup u malých částek i u miliardového majetku.
Každá generace nemusí začínat od nuly. Spousta lidí na konci svého života vybuduje významné bohatství, ale neumí se o něj podělit se svými dětmi.
Například metoda „dollar-cost averaging“ při pravidelném investování 50 tisíc korun a jednorázovém vkladu pět milionů korun snižuje riziko špatného načasování a zvyšuje po 15 letech při 5,2-11,8 % p.a. výnosu pravděpodobnost naspoření 24 až 50 milionů korun v reálné výši (po započtení inflace).
Základem je však aktivní zájem o majetek. Někomu může dávat smysl zapojení rodiny nebo spolupráce s odbornými poradci.
Zachování rodinných hodnot při předávání majetku
Každá generace nemusí začínat od nuly. Spousta lidí na konci svého života vybuduje významné bohatství, ale neumí se o něj podělit se svými dětmi. U nás v České republice bohužel není přirozené se bavit o penězích a majetku. Nicméně nástupnictví není jen o samotném majetku, ale hlavně o zachování hodnot a předání zkušeností, které předchozí generace nabyla.
Mezi klíčové prvky k mezigeneračnímu zachování a růstu majetku určitě patří:
Rodinná rada: Pravidelné schůzky členů rodiny zaměřené na probírání majetkových otázek, sdílení představ a diskutování strategií pro budoucnost.
Rodinná ústava / hodnotový kodex: Dokument shrnující klíčové principy rodiny, které slouží jako průvodce pro rozhodování.
Smysluplné projekty: Společné aktivity, jako je podpora vzdělávání nebo zdravého životního stylu a bydlení, ochrana zájmů a životních podmínek komunity, ale i řada dalších, pomáhají budovat zkušenosti a rodinnou sounáležitost.
Jsem přesvědčen, že práce do 67 let může být reálná a přínosná pro jedince i pro jeho okolí. Jen je potřeba se zaměřit také na zdraví, vzdělání, podporu komunity a odpovědné finanční plánování. Klíčem je dle mého aktivní přístup k životu a odpovědnost za kvalitu nejen vlastního života, ale i životů těch, kteří přijdou po nás.
Autor je specialista na wealth management a partner společnosti Fichtner Wealth Managers
