Scrollování sociálními sítěmi na telefonu vás může zavést doprostřed zkázy – a to i té duševní (ilustrační obrázek)
Hrot 24, vygenerováno v Midjourney
Digitální wellbeing
Mozek v rozkladu. Mladí jsou závislí na doomscrollingu, jejich duše trpí čím dál víc
Třetina dospělých Američanů pravidelně konzumuje katastrofický obsah sociálních sítí, u mladých z generace Z je to rovná polovina. Jsme evolučně nastaveni, abychom hledali negativní informace, jenže jejich nadmíra vede k pádu do psychických hlubin. Existuje cesta zpět?
editor
Krátká videa na TikToku, Instagramu či YouTube Shorts se stala neodmyslitelnou součástí života mladé generace. Nekonečné projíždění obsahu sociálních sítí však může mít nepříznivé dopady na soustředění, produktivitu i duševní zdraví mladých lidí.
Devastující může být zejména opakované vyhledávání negativních zpráv – tedy takzvaný doomscrolling. Jde o skutečnou závislost, nebo jen o nový způsob trávení volného času?
Studentka Bournemouth University Greta Gustafssonová přiznává, že ji krátká videa snadno pohltí. „Je těžké rozvrhnout si čas, když se úplně ponoříte do obsahu na sociálních sítích. Při přednáškách ve škole vidím, jak si lidé okolo mě každých pět až deset minut berou do ruky telefon,“ popisuje pro BBC.
Podle doktorky Elviry Bolatové, odbornice na digitální marketing z téže Bournemouth University, je problém v tom, jak náš mozek na krátký obsah reaguje.
„Dochází k uvolňování dopaminu, což je neurotransmiter spojený s odměnou. Mozek si rychle zvykne, že prohlížení krátkého obsahu sítí je příjemné, a tak v něm pokračujeme dál a dál,“ vysvětluje pro BBC.
Pokud se takové činnosti věnujeme dlouhodobě, má to nepopiratelný vliv na naši schopnost soustředit se na delší formáty sdělení, zdůrazňuje vědkyně. Jinými slovy: mozek si zvykne na kratší a lépe stravitelný obsah, s tím náročnějším začne mít postupně problémy.
Podobnou zkušenost má i dívka, která se představila pouze jako Samara. Podle ní nadměrné procházení sociálních sítí zesiluje tlak, jemuž jsou mladí vystaveni. „Chcete dopaminový impuls, ale zároveň vidíte dokonalé životy influencerů a snažíte se jim přiblížit,“ popisuje.
Skluzavka do pekla
V případě různých internetových celebrit je škodlivým faktorem srovnávání. Díváme se, jak se jim (mnohdy zdánlivě) daří, jak žijí ve slávě a luxusu. Máme pak pocit, že jsme sami nedostateční, což nás může deprimovat. Ještě horší je ale dopad nadměrné konzumace katastrofického a děsivého obsahu.
„Studie z roku 2024 zjistila, že přibližně jeden ze tří dospělých Američanů, kteří jsou aktivní na sociálních sítích, přiznává pravidelný doomscrolling. Mezi členy generace Z je to dokonce každý druhý,“ píše americký novinář Danny Pottharst.
A dodává: „Nadměrná konzumace negativního online obsahu včetně zpráv a sociálních médií je nepochybně zakořeněna v našem každodenním životě. Ať se nám to líbí, nebo ne, je neoddělitelná od existence v informační ekonomice 21. století.“
„Lidé jsou celkově citliví vůči negativním informacím,“ přibližuje profesorka psychologie Erika Langleyová. „To, že nás zajímají, je zakořeněno přímo v našem evolučním vývoji a naší potřebě vypořádat se s vážnými hrozbami,“ doplňuje.
Podle ní potřebujeme mít dojem, že máme kontrolu nad vážnými, či přímo ohrožujícími situacemi. Právě proto si tak rádi čteme o katastrofách, drahotě, inflaci, nemocech, smrti, válkách a podobně.
„Doomscrolling může fungovat jako způsob, jak zvládnout svoji úzkost. Vytváří v nás pocit, že jsme připraveni ohrožení čelit,“ vysvětluje Langleyová.
Hranice světla
Jenže lidé, kteří takoví obsah pravidelně konzumují, jsou ve finále mnohem vystrašenější, úzkostnější a depresivnější. Jejich duše to vysává.
„Doomscrolling podporuje nadměrný čas strávený zíráním do smartphonu a ve skutečnosti trénuje algoritmy sociálních sítí, aby poskytovaly více tohoto negativního obsahu,“ říká Lisa Honoldová, zakladatelka Centra pro online bezpečnost, jehož cílem je ochrana dětí a mladistvých před škodlivými dopady pobytu v online prostoru.
U lidí, kteří se už dostali do spirály děsivých informací, se objevuje řada problémů s duševním zdravím: chronický stres, úzkost, přetížení psychiky, panické reakce, deprese i pesimismus.
Co s tím? Odborníci radí nastavit si jasná pravidla pro prohlížení podobného obsahu. Je jasné, že chceme vědět, co se ve světě kolem nás děje, a být připraveni na obtíže, které nás mohou čekat. Je ale zároveň důležité znát míru, abychom nesjeli po skluzavce do temnoty, odkud se jen obtížně dostává zpátky.
Můžeme si nastavit zdravé hranice, získávat informace pouze z důvěryhodných zdrojů, dbát na signály, které nám vysílají naše těla a duše.
Honoldová doporučuje věnovat pozornost svým emocím a odložit telefon, pokud se ocitnete v negativní spirále. Jakmile jste shrbení, máte zrychlený srdeční tep nebo cítíte tlak za očima, je dobré dát si od doomscrollingu pauzu.
„Než jen konzumovat špatné zprávy, které vás paralyzují, si raději vyberte téma, které vás zajímá a můžete ho ovlivnit. Zapojte se smysluplným způsobem do jeho řešení a začnete mít pocit, že můžete něco změnit. To dodává vašemu životu kladnou hodnotu, smysl a inspiruje ostatní, aby dělali totéž,“ nabádá Honoldová.
Pomůže i tak jednoduchá rada, jako je ponechat svůj smartphone v jiné místnosti, když studujete nebo se potřebujete soustředit. Zlepšíte tím efektivitu a nebudete tak unavení.
Vždyť o nic nejde
Ne všichni ale doomscrolling považují za problém. Studentka Hannah Clubleyová pro BBC říká, že ji krátká videa sice občas vezmou více času, než si plánovala, ale její studium tím neutrpí. „Myslím, že pokud je člověk disciplinovaný, dokáže se kontrolovat,“ tvrdí.
Doktorka Karen Mansfieldová z Oxford Internet Institute připouští, že nekonečné sjíždění krátkých videí může být zlozvyk. Zároveň vypichuje, že potřebujeme další výzkum, abychom tenhle stále ještě relativně nový fenoméne řádně popsali a pochopili. „Lidé jsou bytosti, které sázejí na zvyky. Když něco děláme často, máme tendenci v tom pokračovat,“ dodává.
Zároveň ale odmítá tvrzení, že sociální sítě způsobují jev, jemuž se někdy přezdívá „Brain rot“, tedy něco jako shnilý, degradující mozek. „Neexistují žádné důkazy, že by sledování krátkého obsahu mělo negativní dopad na fungování mozku,“ říká Mansfieldová.
