Stávající (a zdánlivě) ostrá roztržka prezidenta a premiéra kvůli sledování Zemanova okolí ze strany BIS zakrývá pravou podstatu. V jejím pozadí je souboj o klíčové bezpečnostní posty a strategická rozhodnutí. Ten se vede ve dvou liniích. První je vládně-opoziční spor o směřování země, druhou právě rozstřel o budoucí vliv premiéra a Hradu.

Připomeňme, že prezident premiéra obvinil z toho, že ví o odposlouchávání lidí v jeho okolí ze strany BIS. A navrch přidal, že mu Babiš slíbil, že zařídí, aby toho zpravodajci nechali. Premiér to promptně odmítl s poukazem na vymezení kompetencí, které mu nedává možnost takovou věc nařídit ani zrušit, neboť to přísluší jedině soudu.

Mění se situace?

Až dosud platilo, že ti dva si byli souzeni. Jeden druhého potřeboval. Zeman Babiše, aby zajistil, nebo spíše pojistil, jeho znovuzvolení. Babiš Zemana, aby mu kryl záda i v nejvíce ošemetných situacích, počínaje trestním stíháním a cukáním se části ČSSD vstoupit do koalice a konče všemi covidovými vládními selháními.

Prezident je teď rozezlený, že premiér nedokázal zajistit realizaci klíčového projektu, jímž ho nepřímo pověřil - dostavby Dukovan se zapojením ruských firem. Podle Zemanových představ se patřičně nezhostil ani jmenování nového šéfa BIS. Neprojevil dostatek vděku za to, že se prezident otevřeně vyslovil pro ANO a deklaroval, že sestavením vlády pověří stranu, která bude po volbách nejsilnější.

A tak dává šéfovi ANO jasný vzkaz, že na Hradě na něj po volbách nečeká žádný kamarád. Vysílá signál, že to pro Babiše ani v případě jasného vítězství nebude vůbec žádná selanka. A že ho čeká hráč, který je stále ve velmi dobré politické kondici. Zhruba takto interpretuje aktuální dění řada médií. Je však velkou otázkou, jestli to není celé jen naoko.

Nemění!

Namodelujme si nyní možné povolební situace a role těch dvou. Samozřejmě záleží na tom, zda ve Sněmovně získají alespoň „101“ opoziční koalice PirSTAN a Spolu. Pokud ano, prezidentovi a premiérovi nezbude než maximálně hrát o čas. Společným zájmem bude co nejdéle udržet současnou garnituru, ať už formou pokračování stávajícího kabinetu, nebo jmenováním nějakého nového.

Babiš i Zeman budou zároveň všemi prostředky zkoušet soudržnost obou koalic. Pokud všech pět stran odolá, prezident a premiér nakonec budou muset po čase kapitulovat. Ten čas ale může být velmi dlouhý - třeba až do příštích prezidentských voleb! A v jeho rámci bude možné rychle realizovat, co se dosud nepodařilo (Dukovany, BIS, pacifikace veřejnoprávních médií, kšefty a dotace). Brzdit nebo akcelerovat je budou případné Babišovy prezidentské ambice.

Jestliže však opoziční koalice většinu nezískají, což nastane v případě, že se vzpamatují sociální demokraté a/nebo komunisté, bude prezidentova pozice mnohem silnější. Bude to on, kdo bude formovat novou vládu. Jeho úkolem bude přitáhnout k podpoře Okamurovu SPD i jednu či obě levicové strany. Nebo triumfálně přivést podporu někoho, od koho se to nečeká. Kromě výše zmíněných strategických bodů za to bude chtít především vliv na obsazení a řízení silových ministerstev, zpravodajských služeb a dalších bezpečnostních struktur. Bez Babiše se ale ani tak neobejde.

Hlavním prezidentovým povolebním cílem bude zajištění doživotní beztrestnosti a klidu pro sebe i své okolí. A v možné míře samozřejmě i dostatečný prostor pro kšefty svých podřízených. A přesně to jsou ony společné zájmy, které jej významně spojují s premiérem Babišem! Proto je stávající roztržka jen epizodou, která rozhodně neskončí rozkolem. Ti dva se i nadále budou potřebovat.

Na celé věci je však tristní ještě jiný bod. Prezident a premiér mají v rukou bezpečnostní perspektivy celé země ve všech myslitelných podobách. Právě ony jsou a měly by být klíčovým tématem říjnových voleb. Měly, ale nebudou. Toto téma je totiž stejně tak nejzásadnější jako nejméně reálně sdělitelné voličům. A proto se o něm ve volbách bude rozhodovat jen v omezené míře.