Ministři financí nepatří nikdy a nikde mezi nejpopulárnější členy vlády. Zbyněk Stanjura v tomto směru určitě nevybočuje z řady a v žaludku leží i mnohým svým vládním kolegům.

Když před časem na tiskovce konstatoval, že nějaké reformy a legislativní smrště už nelze vzhledem k volebnímu cyklu čekat a voliči o ně ani nestojí, jali se ho ostatní ministři kritizovat. Oni přece rozhodně nepřestávají pracovat a reformy pro blaho národa chtějí připravovat až do konce volebního období, a to do roztrhání těla.

Pracovitost je jistě bohulibá vlastnost, nicméně když se podíváme, na čem ministři pracují, možná trochu zaváháme. Například ministr práce Jurečka, který dosud nepochopil, že prachy došly, chystá valorizaci nejvíce zneužívané sociální dávky: příspěvku na péči o nemohoucí spoluobčany, který v mnoha rodinách končí úplně jinde, než by měl. A jde o více než pár miliard.

Ministr pro místní rozvoj a staronový šéf Pirátů Ivan Bartoš nám zase řeší nájemní bydlení. Daňoví poplatníci mají dostat možnost složit se a přispět svým méně přizpůsobivým spoluobčanům. Garantovat jim nájem pro případ, že se jim nebude chtít ho platit, a zaplatit škody na nemovitostech, které způsobí při oblíbených veselicích v pronajatých prostorech.

Rozhodně je to vítaná podpora nájemního bydlení v situaci, kdy se těch bytů moc nestaví. I díky blížícímu se krachu nového stavebního zákona, pro jehož implementaci se Bartošovu ministerstvu nějak nedaří dát do kupy informační systém – a to ani s pomocí kovaných ajťáckých expertů z Pirátské strany.

Nicméně naděje umírá poslední. Snad už se podařilo stvořit nějaké zadání pro dodavatele, a když to má běžet od července, tak to je – na dodávku systému, jeho odzkoušení, odladění a vyškolení zaměstnanců stavebních úřadů a osvětu mezi stavebníky – nejspíš určitě ještě dost času. Nakonec hypotéky jsou pořád drahé a podnikatelé, kteří při čím dál více váznoucích stavebních řízeních přicházejí o peníze, jich mají přece dost.

Jen ministr průmyslu Jozef Síkela už dlouho zbytečně nekoupil pro stát žádný strategický podnik za dvojnásobek toho, co nabízel soukromý investor. Ale asi na něčem usilovně pracuje, když pořád nedodělal tu novou energetickou politiku, která měla být hotová už na podzim a pak do konce roku. Je pravda, že se nikdo neptal jakého. Prý to určitě bude dříve, než se budeme muset zase naučit, jak fungují odběrové regulační stupně.

Také jeho stranický šéf Vít Rakušan na vnitru nezahálí. Dře jako mezek, aby z našich daní vymáčkl další tři miliardy pro policisty.

A to nemluvíme o skvělém přístupu ke snižování administrativy. Ministerstvo vnitra už připravilo metodiku a nyní jen zbývá, aby úředníci na všech resortech rozhodli, kolik a jaké agendy dělají zbytečně. Pak se nepochybně – masově a zcela nekompromisně – propustí ze služebního poměru. Fenomenální úspěch zaručen.

Nějakou reformu bychom nakonec za této situace měli doporučit i ministru financí Stanjurovi. Možná by mohl z rozpočtové reformy zaplatit ministrům a jejich manželkám (zákonitým i vypůjčeným) před volbami rok pobytu v luxusním resortu na Maledivách.

Fiskální efekt by se nepochybně dostavil. Úspora na nevynaložených výdajích by činila minimálně nižší desítky miliard korun a ministrova obliba u jeho kolegů by se také výrazně zvýšila.