Canberra napřed schválila zákon, jenž ukládal Facebooku a Googlu dělit se s vydavateli o příjmy z reklamy. Když platforma přiblíží uživateli článek a vedle něj umístí reklamu, veškerý příjem z této reklamy jde dnes jí. Zákon chtěl toto příkoří narovnat.

Obě firmy, jimž to kazí kšeft, oponovaly, že jestli se to vydavateli nelíbí, prosím, stačí říct, my na jeho články nebudeme své uživatele upozorňovat. Pro vydatele by však takový osamocený souboj byl sebevraždou. Jediná šance pro vydavatele je spojit se a najít proti reklamním dravcům společnou ochranu. Zhruba takovou, jakou australský zákon naznačoval.

Facebook zareagoval bojkotem veškerého zpravodajství pro australské publikum. Byl to risk: za pár dnů by nechyběl ani uživatelům, ani inzerentům. Australská vláda však poklekla, rozepjala Facebooku poklopec a začala rytmicky zákon předělávat.

Výsledkem je, že Google a Facebook smějí zákon ignorovat, pokud si koupí u velkých vydavatelů odpustek. Jeho výše bude individuálně sjednávaná; znamená to, že i velcí vydavatelé budou mít horší pozici, než by měli společně, a že malí vydavatelé se mohou jít klouzat. Silní budou ještě silnější a slabí ještě slabší, což je proti smyslu legislativy již od dob Chammurapiho.

A kolik že chtějí platformy platit? Pro ilustraci, Google přislíbil věnovat během následujících tří let na globální rozvoj žurnalistiky miliardu dolarů. V posledním loňském kvartálu utržil 54 miliard. Už je jasněji?

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.