Ani makroekonomická čísla po první vlně v mezinárodním srovnání nevypadala špatně, vše nasvědčovalo tomu, že země bude schopna si vybrat dividendu v podobě rychlého oživení. 

Teď nám pomalu začíná docházet, že za všechno se platí, i za nedostatek obezřetnosti, jehož vinou přišla druhá vlna. Na vedlejší efekt v podobě ztráty reputace a komparativní výhody jako „bezpečné země“ upozornil šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Pozitivní image v evropských zemích, odkud bylo možné počítat s návratem turistů nejdříve, je fuč, a Německo, nejvydatnější zdroj kupní síly v blízkém okolí, je pro české hoteliéry a restauratéry v podstatě ztraceno.

Přitom v případě Prahy, kde je závislost na zahraničních návštěvnících největší, se počítá s poklesem tržeb o 70 procent. Svépomocí, tedy lákáním turistů z ostatních českých regionů, výpadek nejde nahradit. Stejně tak je jasné, že vládou v létě schválených 330 korun za každé prázdné lůžko po dobu nouzového stavu (72 dnů) by možná stačilo k přežití těch, kteří měli rezervy, ale druhá vlna bude pro celý sektor drtivá.

To bude platit i v případě, že ji Česko epidemiologicky zvládne a křivky se řečeno s novopečeným ministrem Prymulou zase „oploští“. Doufejme, že při použití šetrnějších metod než na jaře. Jak dlouho bude trvat, než se zahraniční turisté zase při plánování cest osmělí a opět přijedou? Nebyl bych tak pesimistický, pokud jde o jejich návrat, ale popravdě řečeno, kdo má přesnější představu o tom, kolik zdejších podnikatelů v cestovním ruchu se toho dožije? Za pár týdnů skončí moratorium na splácení půjček, a přijde listopad. Nebude to jenom listí, co poputuje k zemi.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Miroslav Zámečník