Zhruba před týdnem vyvolal poprask v karanténě prezident stomatologické komory Roman Šmucler, který jako člen Ústředního krizového štábu oznámil, že na pravidelné jednání panovala shoda nad tím, že povinné nošení roušek na ulicích má skončit k 17. květnu. To vyvolalo velmi prudkou reakci dalších důležitých aktérů od šéfa ÚKŠ Hamáčka přes ministra Vojtěcha až pro jeho epidemiologického náměstka Prymulu.

Slyšeli jsme, jak to není pravda a že nic takového schváleno nebylo, což Šmucler ani netvrdil. I to, že roušky odložíme nejdříve v půlce června (Vojtěch), nebo někdy v letních měsících a jen částečně (Prymula). O tom, nakolik jsou za současné situace roušky navlečené všude a za všech okolností účinné, ani slovo, jakkoli významná část lékařů si o dlouhodobém nošení roušek myslí své. 

Jenže lidé si také myslí své a na ulicích to bylo o uplynulém víkendu dost dobře vidět. Roušky stažené pod bradu se staly zcela běžnými, nařízení ministra navzdory. Nakonec je poměrně absurdní, že na té silnici může bez roušky funět kolem sebe aerosoly cyklista, zatímco pomalu kráčející maminka s kočárkem musí být zavinutá jak saúdská princezna.

Rozumí tomu samozřejmě každý absolvent základní vojenské služby v československé lidové armádě, kde o tom, co si voják obleče, tedy o výstroji nikdy nerozhodovalo počasí. Podle Zákl-Ř-1 (možná Zákl-Ř-2, plukovník Prymula si to bude pamatovat lépe) nošení letní, či zimní výstroje nařizoval rozkazem velitel útvaru. Když zapomněl, tak se holt v lehkých bundoškách nastupovalo na apelplac třeba za desetistupňového mrazu.

A je jasné, že Šmucler, při veškeré úctě, není velitel útvaru.

O tom, kdo je velitel útvaru, vypovídá zcela jasně to, že vláda na dnešním zasedání bude řešit odrouškování od 17. května.

Je vidět, že velitel drží prst na tepu doby a ví, co lid na počátku léta trápí.