Když vlivný německý deník napíše o Česku, že je nemocným mužem Evropy, je to nepochybně pravda. Zároveň je na to ale třeba hledět jako na žádost otcovraha o snížení trestu, protože je sirotek. Německo i Česko jsou nemocné, mají stejnou diagnózu a pomůže jim velmi podobná terapie. Ovšem kde ji hledat, když dluhy rostou, obyvatelstvo i byznys zažívají hlubokou depresi a důvěra v politiku je blízko historických minim? 

Fakt, že se stávkuje proti vládnímu konsolidačnímu balíčku, je nepřekvapivý. Zhruba stejně jako veletucet návrhů opozice, jejichž jediným výsledkem by byl vyšší deficit. Vláda nic takového nemůže přijmout, pročež všichni jsou zatrpklí a zima přichází.

Zase na druhou stranu to nějak moc prožíváme a bylo by dobré si připomenout, že se dá oklepat i po mimořádně hlubokém propadu. Zároveň budiž důrazně řečeno, že dobře spravované země se od těch špatně spravovaných liší tím, že se jízdě do apokalypsy dokážou vyhnout.

Od ultralevice k rozumu

O tom, že i po bankrotu existuje život, se nejlépe přesvědčíte v Řecku, jehož veřejné finance vedli svého času exoti typu Janise Varufakise a v němž se vláda ultralevicové Syrizy rozhodla hned po nástupu podepřít svůj mandát vypsáním „dluhového“ referenda. Psal se červenec 2015 a referendum dopadlo jako každé, v němž se ptáte, jestli se lidi chtějí mít blbě kvůli tomu, aby země byla schopna splácet zahraničním věřitelům dluhy. 

Jaké překvapení, že to Řekové výraznou většinou odmítli. Varufakis to tenkrát nazval „jedinečným okamžikem, kdy malý evropský národ povstal proti dluhovému otroctví“, a odstoupil, aby dal průchod – dohodě s věřiteli. 

Řekové posléze přepřáhli od ultralevičáků ke středopravé Nové demokracii, jejíž lídr sice pocházel ze staré dynastie (premiéra už dělal jeho otec a v politice byli aktivní děda, praděda a prastrýc), ale šel na to jinak. Nepotřeboval radit, jak přivést zemi k růstu a nezadlužovat ji. Kyriakos Mitsotakis s červenými diplomy z Harvardu a Stanfordu nabídl ve volbách 2019 radikální zeštíhlení veřejného sektoru, privatizaci, vytvoření vhodného prostředí pro podnikání a snížení výdajů i daní. 

Dluh klesl z 212 procent HDP na 166

Krátce po volbách přišel covid, ale Řecko se s ním dokázalo vypořádat. Nebylo to lehké, vždyť pandemie srazila v roce 2020 HDP o devět procent. Ale už následující rok se – i díky oživení cestovního ruchu – podařilo skoro celý výpadek „zalátat“ osmiprocentním růstem a loni řecká ekonomika přidala dalších šest procent. (Pro Česko, jehož úroveň reálného HDP stále nedosáhla předcovidového roku 2019, je to krajně nelichotivé srovnání.)

Miroslav Zámečník

Podstatné ovšem bylo, že zároveň začal klesat řecký dluh: z 212 procent HDP v roce 2020 na 166 procent v roce 2023.

Čemu vděčíme za ten oddlužovací zázrak? Jak se stalo, že Řecko, před deseti lety největší prů*erář Evropy, jehož ekonomika spadla v letech 2008 až 2016 o pětinu a kterého sužovala dvacetiprocentní nezaměstnanost (dnes 10,9 procenta), dokázalo do roku 2018 úspěšně ukončit záchranné programy (tedy splnit požadavky „trojky“ věřitelů – MMF, ECB a Komise EU)?

Předčasná splátka

Před deseti lety opravdu nikdo nečekal, že si Řecko zase bude půjčovat na trhu, a dokonce začne předčasně splácet oněch 260 miliard eur, které v rámci záchranných operací načerpalo. V rámci prvního záchranného balíku si Řecko od eurozóny půjčilo 53 miliard eur a dnes bude mít – včetně ohlášené předčasné prosincové splátky ve výši 5,3 miliardy eur – vráceno dohromady třináct miliard. Už loni řecká vláda splatila všechno, co si nabrala od MMF (28 miliard z let 2010–2014).

Jak již bylo řečeno, od ukončení posledního záchranného programu v roce 2018 si už Řecko obstarává půjčky na dluhopisovém trhu; v příštím roce si chce půjčit asi sedm miliard eur. Důležitá otázka zní, za kolik si půjčuje? 

Řecko se financuje téměř za stejné peníze jako Slovensko, levněji než Itálie, a opustíme-li eurozónu, Česko platí v korunách vyšší úrok, stejně jako Spojené státy v dolarech. Nedávné přiznání investičního ratingu je pro druhou Mitsotakisovu vládu dobrou vizitkou a úroky budou dál klesat. 

Poučení z řeckého vývoje

Z dluhu se dá vyrůst, když ekonomika funguje, „byznysy“ vidí dobrý příběh a investují do nabízených příležitostí, rozpočet je pod kontrolou. Potřebujete kromě toho přesvědčit investory, kteří chtějí vidět zlepšující se mezinárodní rating, což vám umožní drahý dluh (s vysokým úrokem) předčasně splatit a refinancovat levnějšími penězi.

Řecko si v rámci záchranných balíků od Evropského stabilizačního mechanismu půjčovalo extrémně levně. Jinak řečeno, rychlý nominální růst HDP podstatně převyšoval úrokovou míru a vzhledem k rozpočtové disciplíně, kdy nebylo potřeba financovat rostoucí schodky, objem dluhu k HDP klesal. To je také část řeckého zázraku.

Jinak řečeno, Řecko je studna poznání v obou směrech: jak se dostat do průšvihu i jak z něj vylézt. Českou ambicí by mělo být se těmto manévrům úplně vyhnout a do skutečných problémů se nikdy nedostat. Když ale posloucháte opozici a odborářské předáky, není snadné věřit, že na to máme.