Výstavba levných zdrojů obnovitelné energie začíná být v řadě západních zemí stále větší chimérou. Vypadá sice dobře na papíře, ale v praxi poměrně často nefunguje. Vlády proto musejí řadit „zpátečku“ a brát zpět své předchozí zelené sliby.

Před týdnem to potkalo kanadského premiéra Justina Trudeaua, který oznámil, že chce na tři roky pozastavit uhlíkovou daň uvalenou na topný olej pro kanadské domácnosti. Běžným Kanaďanům tím nepochybně uleví, ovšem podle kousavého komentáře deníku The Guardian tím fakticky zpochybnil svou dlouholetou politiku ochrany klimatu.

Trudeaův krok kritizují i premiéři jednotlivých provincií, kteří proti uhlíkové dani dlouhodobě vystupují a chtějí ji kompletně zrušit. Trudeau a jeho liberální strana čelí propadu preferencí, proto se snaží kompenzovat drahé energie pro běžné domácnosti. Zvažují například dotace na pořízení tepelných čerpadel. 

Potíže s prosazováním zelené politiky mají i Spojené státy a Joe Biden. Rozvoj větrné energie v USA nedávno těžce poškodilo rozhodnutí dánské společnost Ørsted, jež plánovala výstavbu dvou mořských větrných parků u pobřeží New Jersey. Kvůli rostoucím nákladům na realizaci projektu ovšem společnost od plánů upustila s tím, že by jí hrozila ztráta ve výši téměř šesti miliard dolarů.

Rok 2030? Moc brzo

Věci se dějí i na druhé – „naší“ – straně Atlantiku. Už v září se o pořádný rozruch postaral britský premiér Rishi Sunak, když oficiálně přiznal, že klimatické závazky, které oznámil jeho předchůdce ve funkci Boris Johnson, jsou až příliš ambiciózní. Konkrétně zpochybnil termín ukončení prodeje osobních aut se spalovacími motory v roce 2030. Termín se má podle něj posunout minimálně o pět let. Také nahrazení plynových kotlů pro vytápění domů nemá být tak rychlé. 

Zmíněná „zpátečka“ v klimatické politice konzervativní strany vyvolala odmítavé reakce nejen u labouristů a neziskového sektoru (obojí se dalo čekat), ale také u části britského byznysu. Slyšet byli zejména podnikatelé spojení s automobilovým a energetickým průmyslem, kteří již do zeleného přechodu s pevně narýsovanými termíny investovali nemalé prostředky. Právě nejistota britských manažerů může mít nakonec největší finanční dopady na britské domácnosti a ostrovní ekonomiku.

Sunak sice nezpochybnil závazek uhlíkové neutrality k roku 2050, ale dodal, že je třeba být v oblasti plnění zelených cílů mnohem „pragmatičtější a realističtější“. Změna politiky však nezůstane bez odezvy. Čeká se, že environmentální skupiny u britských soudů napadnou rozhodnutí o omezení klimatických závazků vlády Jeho Veličenstva. 

Nic strašného se (prý) neděje

Kabinet má totiž povinnost podrobně popsat, jak do roku 2050 dosáhne uhlíkové neutrality v různých sektorech ekonomiky. Sunak se však odvolává na to, že Spojené království má v klimatických opatřeních před ostatními státy náskok, takže se nic tak strašného neděje. 

„Je to akt slabosti od zoufalého premiéra bez cíle,“ nenechal si ujít příležitost ke kritice stínový ministr energetiky Ed Miliband. Sunaka následně přirovnal k expremiérce Liz Trussové, jež v úřadu vydržela pouhých 49 dní. Labouristé už slíbili, že v případě volebního vítězství zelené sliby vrátí do původní podoby. 

Zástupci britského automobilového průmyslu si stěžují především na nepředvídatelné kroky britských vlád. Zoufalost zástupců průmyslu vystihla Lisa Brankinová, šéfka britské pobočky automobilky Ford, která chce podle svých slov po londýnské vládě jen tři věci: ambice, odhodlání a důslednost. Sunak ovšem výše popsanou změnou priorit torpéduje všechny tři její požadavky. 

Uhlí se ještě bude hodit

Přehodnotit klimatickou politiku chce i německý ministr financí Christian Lindner, jenž jako šéf liberálů z FDP platí za byznysu nejvíce nakloněného člena tamní koaliční vlády. Také pro něj je rok 2030 nerealistický a konec používání uhlí v německé energetice předčasný. 

Aby byly ceny energií v největší evropské ekonomice dostupné, je podle něj třeba zajistit dostatek elektřiny, nikoli ji draze dotovat. Německo by proto mělo „ukončit sen“ o uzavření uhelných elektráren do konce dekády, protože se stejně budou ve velkém využívat v sousedním Polsku. 

Lindner tvrdí, že ukončení spalování uhlí se má posunout až k roku 2038, jak s tím počítá platná legislativa. Upozornil i na to, že německá ekonomika nemá v současnosti dostatek dalších zdrojů, jak nahradit výpadky v produkci elektrické energie po odstavení jaderných bloků letos na jaře. Německo by podle šéfa státní kasy mělo uvažovat rovněž o zvýšení vlastní těžby zemního plynu.