Svatomartinská sobota roku 2023 se dozajista zapíše do dějin TOP 09. Toho dne byla do funkce předsedkyně potřetí zvolena Markéta Pekarová Adamová. Ale především toho dne zemřel jeden ze dvou hlavních otců zakladatelů a první předseda strany Karel Schwarzenberg.

V jedné – ještě nedávno hojně užívané, dnes už však trochu pozapomenuté (a tváří v tvář uskupením typu Věcí veřejných či ANO asi dokonce neplatné) – definici politické strany stálo, že podmínkou pro to, abychom ji stranou mohli nazývat, je schopnost přežít politický odchod svého prvního lídra. Takovou zkouškou procházely všechny strany, které vznikly nebo se obnovily po listopadu 1989. Zdaleka ne všechny uspěly. 

Přežít prvního lídra

Hlubokým krizím kvůli tomu, co si počít s odchodem prvního lídra a jak se s ním vyrovnat, se nevyhnuly ODS ani ČSSD, která na to doplácí dodnes. Přímo v propadlišti dějin skončily třeba Unie svobody a Občanská demokratická aliance. 

Především se dvěma posledně jmenovanými má TOP 09 spoustu společného. Hlavně proto, že se také profilovala jako středopravicová konkurence ODS. Tak ji alespoň vymyslel Miroslav Kalousek. Měl však intuici a věděl, že to sám nedá. K jejímu zrodu proto přizval „knížete“, který nové straně umožnil oslovit i jiné než tradiční voliče pravice. 

Vtiskl jí specifický étos, který sám hezky shrnul v kandidátském projevu na ustavujícím sněmu nové strany. Tehdy pravil: „Prosím vás, abyste si navzájem důvěřovali, abychom zanechali intriky a podezřívání a pomlouvání, což je zvykem tak často v české politice. Vezměme jako základ naší strany vzájemnou důvěru.“ Famózně tehdy trefil duch doby prosáklé blbou náladou a nedůvěrou v politiky a politické strany. Mimochodem náladou, která se pořád vrací, jelikož se vlastně tak úplně nikdy neztratila. 

Skutečná konkurence ODS

A věc se podařila. Nejenže TOP 09 dokázala opravdu tít do odéesáckého živého, když Topolánkově a později Nečasově straně sebrala velkou část „měkkého obalu“ a k tomu značný díl „tvrdého jádra“. Navíc přivábila mnohé dosavadní voliče Zelených, ty, kteří neměli koho volit, a především spoustu mladých lidí, pro něž byl kníže s čírem zjevením z jiného světa. Světa, kterému byli ochotni naslouchat. A důvěřovat. 

Úspěch strany dal paradoxně novou – pohříchu nevyužitou – šanci Nečasově ODS. A k tomu přinesl definitivní konec jednoho z prvních opravdu nebezpečných populistů – Jiřího Paroubka. Byl to tehdy velký triumf, který přinesl značné části společnosti novou naději. 

Následující léta vládnutí ovšem ukázala, kde má nová strana limity. Snaha zkrotit rozpočtové deficity, problémy s nestabilními Věcmi veřejnými, do stále větších problémů se propadající ODS, ale i potíže ministra práce Drábka se podepsaly na propadu všech vládních stran; TOP 09 nevyjímaje. 

Labutí píseň Topky

Přesto po třech dalších letech následoval další velký úspěch Topky. Přesněji řečeno, a to je pro její příběh velmi podstatné, velký úspěch jejího prvního předsedy. Karel Schwarzenberg v lednu 2013 překvapivě postoupil do druhého kola historicky první přímé prezidentské volby a byl v něm důstojným a (takřka) rovnocenným soupeřem velkého favorita Miloše Zemana. Tyto volby byly vrcholem politické kariéry knížete, ale i TOP 09, již ještě vedl. Byly však také její labutí písní – od té doby to jde s Topkou jenom z kopce. 

Ještě ten samý rok se TOP 09 poprvé a naposledy podařilo obsadit první místo mezi pravicovými stranami. Do sněmovních voleb 2013 ji ještě stále vedl Schwarzenberg a se dvanácti procenty hlasů obsadili topkaři třetí místo. Regres oproti roku 2010 byl ovšem více než patrný. To však jen málokdo tušil, co bude následovat. 

Jak se později ukázalo, roky 2010 až 2014 byly pro TOP 09 z hlediska volebních výsledků těmi vůbec nejlepšími. Poté TOP 09 pomalu, ale jistě opouštěla dobytá křesla a nová získávala již jen v rámci nejrůznějších spojenectví, což s sebou přinášelo stále silnější závislost na koaličních partnerech, a to na všech úrovních. 

Od sedmnácti k pěti

Malá statistika výsledků za poslední léta nejlépe dokládá, v jaké kondici TOP 09 už dlouho je. Sněmovní volby 2017: pouhých 5,3 procenta hlasů a sedm mandátů. Podle povolební analýzy Michala Škopa a agentury Median odevzdala tehdy Topka oproti předchozím volbám 180 tisíc hlasů ODS a dalších 120 tisíc Pirátům. Tatam byla její někdejší dominance mezi mladými.

Komunálky 2018: jen 4,8 procenta hlasů a 483 křesel, což znamenalo ztrátu více než třetiny voličů i zastupitelů. Senátní volby 2018: zvolen jediný senátor. Krajské volby 2020: TOP 09 získala mandáty výhradně v zastupitelstvech, kam kandidovala v koalicích. I tak šlo celkově jen o devatenáct křesel, hejtman žádný, radních pár. Senátní volby 2020: dva noví senátoři zvoleni při shodě mnoha dalších uskupení a odchod ze senátorského klubu se STAN do klubu s ODS. 

Ze série neúspěchů vytrhly TOP 09 až sněmovní volby 2021, kdy jako součást vítězné koalice Spolu získala čtrnáct poslaneckých křesel. Stala se součástí vlády, kde má však vůbec nejslabší postavení – pouhé dva ministry. Jenže místo stabilizace a růstu následoval další neúspěch v komunálních volbách 2022, v nichž kandidáti TOP 09 opět uspěli jen tam, kde strana kandidovala v koalici. 

Bez lídra

To vše má jednoho společného jmenovatele: pan kníže odešel na odpočinek a v čele strany stáli postupně Miroslav Kalousek, Jiří Pospíšil a od roku 2019 Markéta Pekarová Adamová. Ta je však, stejně jako nový první místopředseda Vlastimil Válek, přijímána takřka výhradně jen úzkým okruhem stranických sympatizantů. Mimo něj neboduje. 

Druhdy velmi populární Pospíšil už také ztratil své kouzlo. Velkou reputační ránu zasadil straně jeden z mála úspěšných politických influencerů – Dominik Feri. Jeho prostřednictvím topkaři oslovovali mladé. Mohli se jím pyšnit, jenže pak přišel šok a konec. A teď listopadové, dosud nepravomocné, leč dost výmluvné odsouzení „natvrdo“. Zbývá tak jen jistota neustálého – a je vcelku jedno, zda oprávněného – okopávání stranických kotníků od druhého otce zakladatele Miroslava Kalouska. 

Více otázek než odpovědí

TOP 09 má přitom celou plejádu vcelku nadějných politiků. Často se jedná o odborníky na nejrůznější témata, lidi schopné komunikovat. Nejsou však vidět ani slyšet. Proč? Kdo například zná tři nové stranické místopředsedy Matěje Ondřeje Havla, Michala Kučeru a Martinu Ochodnickou? Asi ani ti největší političtí fajnšmekři. 

Podobné je to s tématy. TOP 09 je velmi malou stranou a jako takové by jí slušelo několik výrazných profilových témat. Ale jakých? Rychlé zavedení eura? Sázka na federální Evropu? Více žen do politiky? Propojení vědy s byznysem? Větší rozpočtová odpovědnost? 

Všechna zní dobře, ale kdo ta témata bude reprezentovat? A jak vůbec označit Topku? Je už pouze liberální stranou? Nebo i konzervativní, byť jen pár osobnostmi, které zůstávají? Má i nadále být rozkročenou stranou, nebo natvrdo vsadit na liberalismus? A přeje si vůbec někdo dnes v Česku takový liberalismus? A ví vůbec TOP 09, co chce a co chtějí její potenciální voliči?

Samé otázky a TOP 09 nabízí jen na málokteré z nich jasné odpovědi. To ale není nic nového. Strana odjakživa otázky spíše vzbuzovala, než na ně odpovídala. Přesto jí mnoho lidí důvěřovalo – vždyť přece měla Karla Schwarzenberga! Teď ho ztratila. A tak jí s největší pravděpodobností zůstává jediná alternativa: být už natrvalo součástí širšího spojenectví, které jednoho dne přeroste z koalice do úplného spojení či spíše pohlcení. Bude-li o ně mít silnější partner vůbec zájem.