Téměř celé minulé volební období předchozí vláda připravovala obsáhlou novelu zákona o pedagogických pracovnících. Byla hojně diskutována, původně vládní předloha o řadu pozitivních změn doplněna, ale přesto celý schvalovací proces nakonec narazil.

Nyní máme novou verzi zákona v rámci připomínkového řízení a vláda by se jí měla během měsíce zabývat. Nejde o drobnou novelu. Obsahuje řadu změn, které se snaží reagovat na největší bolesti českého školství a současně také na aktuální výzvy, kterým čelí. Patří mezi ně složité vyrovnávání se s dobou postcovidovou včetně enormní psychické zátěže žáků. K tomu se přidala bezprecedentní zkušenost s válkou, boj s dezinformacemi a mohl bych pokračovat dál. Proto je tak důležité ukotvení některých pozic a pomáhajících profesí ve školách, jako jsou třídní učitel, sociální pedagog nebo školní logoped.

Sníží se riziko odchodu mladých

Významnou roli hrají i školní psychologové, které už dnes v zákoně máme. Logicky dochází ke zvýšení požadavků na asistenta pedagoga. Klíčová je také péče o nastupující učitele, proto vítám definici adaptačního období a novou roli uvádějícího učitele. Zkušení pedagogové budou provázet své nastupující mladé kolegy v prvních dvou letech ve škole. Budou těmto učitelům poskytovat zvýšenou podporu a současně vytvářet důležitou zpětnou vazbu k jejich začátku pedagogické dráhy. Sám jsem to před dvaceti lety zcela neformálně zažil a vím, jak významná to byla pro mě opora. Mimo jiné si od toho slibuji, že snížíme riziko nemalého procenta odchodu mladých učitelů ze školství.

Vedle osoby ředitele školy novela podtrhává klíčovou roli učitele. A aby nezůstalo pouze u proklamací, plní novela i jeden ze závazků současné koaliční vlády, na kterém i KDU-ČSL a koalice Spolu trvala. To je garance učitelských platů na úrovni 130 procent průměrné hrubé mzdy v Česku. Definitivně tím ukončíme neustálé licitování o výši platu učitelů. Učitelé budou mít jistotu a my splníme závazek, že vzdělávání je pro vládu skutečnou prioritou.

Výše platu ale není samospasitelná. Asi největší emoce zákon vyvolává u možnosti zaměstnat na pozici učitele osvědčené odborníky z praxe. Samozřejmě musí jít o absolventa vysoké školy s podobným zaměřením, jako je charakter vyučovaného předmětu. A musí být naplněna podmínka, že do tří let zahájí studium k doplnění plnohodnotné učitelské kvalifikace. Jsem přesvědčen, že zde nehrozí žádná degradace nebo deprofesionalizace učitelského povolání. I jako bývalý ředitel školy vítám posílení kompetencí ředitelů škol. Každý ředitel je přece odpovědný za kvalitu vzdělávání. Vzal by si do školy někoho, kdo by nenaplňoval jím vytčené cíle školy a koho by se posléze těžko zbavoval?

Klíčová je osoba ředitele

Ředitel je pedagogickým i manažerským lídrem a nebojme se mu dát i potřebné kompetence a s nimi spojenou odpovědnost. Už dnes je stejně u tohoto postupu možná výjimka. Hlavně se ale pomůže řešit nedostatek učitelů, a to zvláště v některých aprobacích a v některých regionech. A zdůrazňuji, že to nebude nová cesta k učitelskému povolání, ale v zásadě alternativa pomáhající v situacích některých škol a některých regionů.

V neposlední řadě tvrdím, že lepší nadaný a nadšený odborník z praxe doplňující si studium pedagogiky než nemotivovaný učitel, kterému se vlastně nikdy učit nechtělo. Není to pravidlo, ale právě zde se má odpovědně rozhodnout ředitel. Nebojme se mu tuto odpovědnost dát.

Těch změn a úprav v zákoně je více, ale celkově vítám tuto relativně obsáhlou novelu, která plně vychází z klíčového dokumentu Strategie 2030+. Za zásadní považuji posílení role a odpovědnosti ředitelů škol. Oni nesou odpovědnost vůči žákům, rodičům, zřizovateli i veřejnosti. Je tedy cestou správným směrem, když dochází k posílení i jejich kompetencí. 

Autor je poslancem, místopředsedou sněmovního školského výboru za KDU-ČSL, bývalým středoškolským učitelem a ředitelem školy