K slavné novince naší pokrokové vlády v podobě paušální daně, která má ušetřit byrokracii a peníze živnostníkům, se přihlásilo kolem 60 tisíc lidí a mudrcové se diví, že je to mnohem méně, než činily předpoklady spočítané od stolů na ministerstvu financí či v kompech našich věhlasných analytiků. Že to jinak nemůže dopadnout, bylo jasné každému, kdo si ty daně sám počítá a sám je platí.

Řemeslník s 80procentním paušálem by byl blázen, protože u toho to nevyjde skoro nikdy. U nižších paušálů je to nevýhodné pro ty, kdo mají možnost uplatnit odpočty na děti, případně na manželku na mateřské. Zmínění mudrcové usoudili, že je to výhodné pro OSVČ s nejnižším, 40procentním paušálem, jako jsou právníci či daňoví poradci. Samostatně podnikající právník s tržbami pod milion ročně by měl vrátit diplom a daňový poradce nejspíš umí sám sobě poradit lépe, než mu radí ministryně Schillerová.

A to nemluvíme o mase živnostníků, které by se to asi trochu vyplatilo, ale vědí, že když jednou za tři či čtyři roky udělají dobrý kšeft a překročí hranici tržeb, tak s tím budou jenom trable. Z toho vyplývá celkem jasně, že toto mrtvě narozené dítě nemělo být ani počínáno.

S Havlíčkem na horách…

Nicméně kiks je to celkem neškodný. Na rozdíl od kiksů předváděných s covidovou pomocí postiženým podnikatelům. První nápad odškodňovat vlekaře podle počtu zaměstnanců z října loňského roku byl z Marsu. Pak přišlo odškodnění za sedačku lanovky.

Že je každá lanovka jinak dlouhá, jinak rychlá a má zcela odlišnou přepravní kapacitu, předsedovi Asociace malých a středních podniků, momentálně ve funkci dvouministra průmyslu a dopravy, tak nějak nedošlo. Po urputném vyjednávání byly zohledněny ještě další parametry a vlekaři se alespoň zčásti tváří spokojeně. Nejspíše proto, že první úhradu ještě nedostali. Ale oni i ministři jezdí lyžovat, tak snad to klapne.

Hůře jsou na tom hospodští, kteří inkasují odškodnění podle počtu zaměstnanců. Bez ohledu na to, zda jde o nádražku ve Voticích, nebo finediningovou restauraci v centru Prahy s kuchyní vybavenou za deset a více milionů korun. Hoteliéři zase dostávají za postel, bez ohledu na to, zda je ta postel u Staromáku, nebo v Chrudimi.

… s Babišem ještě dál

Ještě hůře jsou na tom třeba taxikáři, pro něž jsou hospody, bary a hotely nějakých 80 procent tržeb. Možná dosáhnou na pětistovkový bonus pro OSVČ. Jak z něj ale zaplatí leasing za auto, pojistku, zdravotní a sociální a poplatek za připojení k dispečinku a zbude na složenky a dva rohlíky denně, jim zatím nikdo nevysvětlil.

Přitom vlekaři, hoteliéři i hospodští používali touto vládou zkonstruované a zavedené EET. Z jejich dat jsou naprosto jasné konkrétní tržby každého z nich. Jaká je zhruba marže v oboru, se ví také. Stanovit odškodnění procentem z tržeb je tak extrémně snadné a velmi spravedlivé. Ale z nějakého důvodu neprůchodné, přestože v jiných zemích, kde nemají data z EET, takto postupují běžně.

Prostě tato vláda, které předsedá podnikatel, se ve skutečnosti na reálné podnikání dívá optikou „z Marsu“. Dotčené to bolí teď a nás ostatní to bude bolet zanedlouho, protože v důsledku nezvládnuté pomoci podnikání budeme v budoucnu chudší.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.