V zemi na Pyrenejském poloostrově hraje zásadní roli volební systém. Takzvaný majorizovaný poměrný systém pomáhá nejsilnějším formacím tím, že mandáty rozděluje v menších volebních obvodech. Čím je náskok nejsilnějších stran před těmi ostatními větší, tím větší mandátový bonus dostávají.

Pomáhá ale i regionálním stranám, které sice mohou být celostátně slaboučké, ale na úrovni provincií získávají své bonusy. A ty jim umožňují zásadně ovlivňovat centrální politiku. Všechny tyto trendy se naplno projevily v letošních španělských volbách.

Pyrrhovo vítězství opozice

Volby vyhrála středopravicová Lidová strana (PP) vedená Albertem Núñezem Feijóem, která dostala 33,1 procenta hlasů a díky příznivému rozložení voličů obdržela 136 mandátů. Velký favorit se postaral o rekordní posílení oproti roku 2019 a vítězství získal prakticky ve všech španělsky mluvících částech země. Zaostal však za předpokládaným výsledkem.

Druzí skončili vládnoucí socialisté (PSOE) vedení úřadujícím premiérem Pedrem Sánchezem, již vybojovali jen o 1,4 procenta hlasů méně než vítěz voleb a zvítězili v řadě regionů, kde španělština není mateřským jazykem. Jejich 122 získaných křesel je více než minule, i než předpokládaly průzkumy.

Pravicoví populisté z uskupení Vox mají 12,4 procenta hlasů a 33 mandátů, což představuje velkou ztrátu proti volbám v roce 2019. Hůře si vedla i radikální levice, pro tyto volby sjednocená do koalice Přidat (Sumar), s 12,3 procenta a 31 křesly. PP spolu s Voxem ani PSOE společně s koalicí Sumar nedisponují sněmovní většinou.

Regionální formace, konkrétně hlavně katalánské a baskické, získaly jen 28 křesel, a jsou tak početně mnohem slabší než dosud. Díky volebnímu patu však jejich celková váha rapidně vzrostla.

Povolební situaci ve Španělsku se podrobněji věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.