Původně jsme se měli sejít po dlouhé domluvě v Thomayerově nemocnici, se Zdeňkem Zemkem se nakonec scházíme v kancelářích jeho skupiny Z-Group v Praze blízko hlavního nádraží. Další lékařskou prohlídku má však matador českého průmyslu před sebou. Podle svých slov na tom není zdravotně vůbec dobře, což má jistě příčinu i ve stresu spojeném s odsouzením jeho dvou synů kvůli známé kauze neprávem přiklepnuté podpory solárním elektrárnám na Chomutovsku před deseti lety. Soud čeká i Zdeňka Zemka, který sporem evidentně žije. Z hlavy jmenuje četná deset let stará data kontrol, účinnosti zákonů a cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Všechna obvinění odmítá a hon na solárníky srovnává s pronásledováním sedláků v 50. letech.

Není důvod, proč bych z toho měl dělat tajemno a nahrávat spekulacím, že si něco vymýšlím. Takováhle potvora (ukazuje na telefonu obrázek nádoru – pozn. red.) mi tlačí na prostatu v malé pánvi. Loni v září jsem byl v Americe, kde mi byl zjištěn nádor a kde jsem absolvoval poměrně náročnou radioaktivní léčbu. Znovu jsem tam byl na kontrole koncem února. Ozáření muselo být asi hodně silné, protože mě zachytili na letišti a nechtěli mě pustit dál. Musel jsem od sebe držet dál i děti a spát v oddělené ložnici.

Po dvou hodinách mě pustili. Absolvoval jsem kontrolní vyšetření v Baltimoru, kde je nejlepší americká nemocnice. V Česku jsem projezdil kdeco, a nakonec jsem dospěl k závěru, že operace v cizině bude lepší. Tady to všichni chtějí operovat přes břicho, což je nesmysl. V létě jsem byl opět na magnetické rezonanci, bohužel se stav zhoršil, a protože to mám v malé pánvi, takových specialistů tu moc není. Do USA jsem však nemohl, nakonec jsme tedy našli kliniku ve Vídni. Musím počkat, až skončí karanténa a budu to moci konzultovat osobně. Pak se rozhodnu, jestli půjdeme baltimorskou, nebo evropskou cestou. Ale musí to ven. Do toho mám problémy srdečního rázu a je otázka, jak to udělat, aby to nemělo vedlejší následky. Pro mě je teď zdraví priorita číslo jedna.

Celkem jsme byli čtyři obvinění, dva byli osvobozeni a odsouzený je jen inženýr Hudeček, který byl už odsouzen i v procesu kolem elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun za podpis předávacího protokolu. Ten však není v žádném zákoně a ERÚ ho vyžadoval jen k prokázání vlastnictví, což nikdy nikdo nerozporoval. Moje kauza je odročená ze zdravotních důvodů a proces bude pokračovat, až soudce dospěje k závěru, že u soudu mohu být. Co je ale důležité, že před dvěma týdny nám ERÚ dělal kontrolu a dospěl k závěru, že licenci na VT-Sun máme v pořádku. Takže když máme licenci v pořádku a škoda nemohla vzniknout, proč vůbec soud? S klidným svědomím můžu říct, že celý proces je postaven na falešných důkazech.

Máme kolem 20 megawattů instalovaného výkonu, v tom je započítána i Ukrajina a Maďarsko. V Maďarsku jsme postavili osm malých elektráren, jsou tam limitované výkonem 0,65 megawattu. Na Ukrajině jsme stavěli dvě elektrárny před sedmi lety. Pak jsme měli ještě elektrárny v Bulharsku, ty jsem však prodal, abych z toho zaplatil náklady spojené s trestním a správním řízením u nás.

Dvě elektrárny, Zdeněk-Sun a Saša-Sun, podle soudce nebyly ani zčásti dokončené (jde o elektrárny, za které byli odsouzeni Zemkovi synové – pozn. red.). Přestože stále máme platnou licenci, nedostáváme za vyrobenou elektřinu nic. Není pravda, že jsme o licenci definitivně přišli. Záležitost nyní leží u krajského soudu, který zatím nerozhodl.

ČEZ nám neplatí ani tržní cenu, tvrdí, že je to ve sporu, a asi si myslí, že o licenci přijdeme. Byly přitom prokázány nedodělky za 20 tisíc korun z 600 milionů. To nechápu. Vytvořila se tady psychologie, že se vlastníci elektráren chtěli obohatit na úkor lidí a státního rozpočtu. To je demagogie jako z 50. let. Nedávno jsem byl u nás ve Velkých Losinách, je tam pomník čarodějnickým procesům, které zavinily 38 mrtvých. Solární procesy se možná budou pohybovat kolem 38 nevinně odsouzených, možná trochu více. Naštěstí už neplatí trest smrti. Někdo vymyslel kastu solárních baronů, stejně jako když se v 50. letech bylo potřeba zbavit statkářů a vymyslel se pojem kulak. Atmosféra ke konci roku 2010 byla taková, aby někomu sebrali licenci, a na ERÚ se udělala teorie, že Zemek má elektráren dost, tak mu nějakou sebereme. Vyvinul se tlak na úředníky.

Pořád se navážíme do obnovitelných zdrojů, a hlavně do solárů. Vezměte si přitom, že z megawattu instalovaného výkonu soláru máte tržbu 12 milionů. U biomasy je to 28 milionů a u bioplynky 34 milionů. Biomasu, o jejímž příznivém vlivu na životní prostředí se dá velmi diskutovat, ovšem vláda podporuje a fotovoltaiku likviduje. Je to velký hon na zástupný problém, hon na vlastníky solárních elektráren. My jsme stavěli panely jako hladovou zeď v roce 2009, kdy jsme v hutnictví spadli na 45 procent. Zachránili jsme tehdy 600 pracovních míst. V Německu bychom dostali metál, tady jsme dostali kriminál za něco, co žádný trestný čin nebyl. Cílem je zakrýt enormní zdražování elektřiny v letech 2004 až 2010, kdy podražila o 100 procent, odvést pozornost a ukázat na solárníky. Distribuční přirážka vzrostla na 130 miliard korun, 130 miliard ročně se dá na opravu drátů. Máme tady 50 tisíc kilometrů vedení, kilo pozinkovaného železa stojí 27 korun, kilo drátu 15 korun. Říká se, že rozpočet dává peníze na obnovitelné zdroje. Fakticky je však dává distribučním společnostem. V Parlamentu se bude nyní projednávat, jak solárníky ještě více očesat. To, co je nejprogresivnější zdroj, který celý svět podporuje, pouze Česko likviduje.

My to nemáme takto spočítané. ČEZ je největší solární baron a má jednu výhodu, že nakupoval elektrárny absolutně nejdráž, to znamená, že výchozí základnu, ze které se to počítá, má nastavenou velmi vysoko. Na nás, kteří jsme šetřili a snažili se to postavit efektivně, použít vlastní prostředky, levné panely a měniče, to dopadne nejvíc.

Předal jsem operativní řízení firem a zužujeme jejich počet. Měli jsme jich kolem 80, dneska jsme na 20 a proces sloučení pokračuje. V prosinci slučujeme pět ČSAD do jednoho. Do všech firem jsem dosadil zodpovědné manažery, komunikuji v úzkém kruhu a snažím se oprostit od stresu. Občas tomu však neuniknete, jedno ČSAD šlo do soutěže a ředitel neznal ani základní čísla. Měl jsem s ním mít setkání na pět minut a byly z toho dvě hodiny nervů. To působí blbě na srdce.

Možná to bude jednou jen jedna firma, možná se něco prodá a zbude ucelený celek. Řešení je vícero. Zjišťuji každopádně, že když snižuji počet firem, tak se řízení značně zjednodušuje. Dnes máme dvě centra a pod každé spadá deset dvanáct firem.

Dopravní je ve Zlíně a hutnické je ve Veselí. Bydlím ve Zlíně, takže si udělám kilometr zdravotní procházku do práce, do Veselí už nejezdím a lidi si zvu k sobě. Snažím se to překlenout, a pokud zdravotní potíže dopadnou dobře, tak se rozmáchnout dál. Covid tomu dost napomohl. Situace firem vypadá dnes jinak než na konci loňského roku.

Z každé části je něco prodejné. Loni se zdálo, že nejlukrativnější je skupina lázeňská, dneska je všechno jinak a stačilo na to pár měsíců. Hutě se dlouhodobě potýkají s problémy, současnou situaci však vnímám jako příležitost. Ve válcovnách v Chomutově jsme teď tři měsíce měli velkou generální opravu, abychom poskočili v kvalitě, dostali se mezi elitu a nebyli jen ve střední skupině, kde to bude padat jedno za druhým.

I se ztrátami jsme na 300 milionech. Měli bychom umět válcovat náročnější a dražší jakost, abychom zvládli ekonomickou krizi. Teď se rozjíždíme a máme zakázky na říjen a na listopad, což mnohé fabriky nemají.

Pilsen Steel je zastavená, Vítkovice jsou v konkurzu, Poldi Kladno se předloni neúspěšně prodávala, Žďas do sebe absorboval těžké strojírenství z Plzně, a kdyby neměli velkou zakázku v Magnitogorsku, tak by na tom byli velmi špatně. Ze středních oceláren jsme tedy jediní, kteří přežívají. Všechno to válcuje Čína, Indie, Turecko. Do toho Američané zavádějí antidumpingová opatření.

To náš segment naštěstí nepostihlo, ale dopadlo to na menší trubky. I v Hrádku jsme se proto naučili odlévat složitější jakosti a pořizujeme tam pece, abychom mohli prodávat trubky ne za 26 tisíc, ale za 50 tisíc až 100 tisíc. Pokud to zvládneme, tak jsme přežili, a pokud ne, tak výrobní areál bude určen na něco jiného. Kdybychom na jaře nešli v Chomutově do rekonstrukce, tak jsem mohl zhodnotit pozemky, sešrotovat vybavení, pronajmout haly a ekonomicky bych na tom byl výrazně lépe. Jestli tady ale někdo 130 let buduje firmu, tak já nebudu ten, který ji bude bez boje likvidovat.

Ano, a přešli jsme na kupovanou surovinu, protože jsme ji vyráběli draze. Shodou okolností jsem telefonoval se šéfem Hrádku a říkal mi, že nemá zakázky. Na druhé straně tím, že Chomutov bude mít lepší trubky, budeme je moci dodávat jako interní dodávku do Hrádku. Hutnictví jsem tedy přijal jako velkou výzvu a uvidíme, jak to dopadne.

Asie to bude válcovat pořád. Je extrémně pracovitá, levnější a hodně rychle se všemu učí. Před 16 lety vyrobili v Číně 120 milionů tun oceli, za loňský rok to bylo 900 milionů. V roce 2004 dovezli 240 milionů tun, vloni nedovezli skoro nic. Dnes mají 60 procent světového trhu. Pokud by byl celosvětově stejný vývoj jako v hutnictví, tak by všechno bylo o 40 procent levnější.

Máme lázně od Mariánských až po Darkov, dokonce i na Slovensku. V březnu přišel příkaz k uvolnění kapacit pro případné pacienty s koronavirem, takže v dubnu jsme museli vyklidit lázně. Disciplinovaně jsme tedy nepřijali pacienty, ale nakonec nepřišel jediný člověk s covidem. Když jsme chtěli, aby to někdo zaplatil, tak jsme slyšeli: Za co? Když byl pak koronavirus v dole Darkov, tak si lidé začali spojovat lázně s dolem, i když to je 20 kilometrů. Přestože ostatní lázně už byly plné, Darkov jednu dobu klienty neměl. Ale to už přešlo. Hodně však pomohly vládní poukazy, moravské lázně se zaplnily, české lázně díky poukazům mohou přežívat.

Bylo to slušně fungující odvětví, a pokud chtěl někdo něco koupit, tak cena byla velmi vysoká. V Česku mě dodnes mrzí, že jsme nekoupili lázně Klimkovice, 300 milionů se mi za to tehdy zdálo moc a byl jsem zrazován, že areál je hrozně energeticky náročný. Koupili jsme ve stejné době Velké Losiny a nebyli jsme bohužel dost odvážní. Dnes se však začne objevovat spousta lázní za rozumnou cenu. Jestliže lázeňství funguje od osmnáctého století, tak se na tři roky může zhoupnout do krize, ale pak zase bude fungovat. Před třemi lety jsme chtěli koupit lázně v Německu, tak jsme se tam jeli podívat a zjistili, že je to wellness hotel. Žádný doktor, žádné sestry, u nás je to úplně na jiné úrovni. Vyléčili jsme se z plánů expanze do zahraničí, kde neexistuje jedinečný systém, jako máme tady. Můžeme sem tahat turisty z celého světa, lázně mohou prosperovat a mají budoucnost. Teď se zhoupnou do červených čísel a nejspíš se něco objeví na prodej. My se díváme na Slovensko, kde jsou dvoje troje lázně na prodej.

Zdeněk Zemek (69)

• Vystudoval pražskou VŠE a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

• Do roku 1989 pracoval v různých provozních funkcích ve Slováckých strojírnách Uherský Brod a Železárnách Veselí nad Moravou. Po revoluci začal podnikat.

• Do jeho podnikatelského impéria dnes spadají firmy z několika sektorů. V hutnictví jde o Železárny Veselí, Železárny Hrádek či Válcovnu trub Chomutov, v autobusové dopravě o několik regionálních ČSAD. Vedle toho spolu s Martinem Plachým stojí za společností Royal Spa, pod kterou spadají lázeňské hotely a resorty v Mariánských Lázních, Velkých Losinách, Luhačovicích a Ostrožské Nové Vsi. Spolu s Pavlínou Filipi vlastní Lázně Darkov, které letos koupily slovenské Kúpele Brusno.

• Nejčastěji bývá Zemkovo jméno spojováno s fotovoltaickými elektrárnami. Solární elektrárny vlastní mimo Česka i v Maďarsku a na Ukrajině, především však jde patrně o nejznámějšího podnikatele souzeného za údajné podvodné získání licence na přelomu let 2010 a 2011. Jeho synové Zdeněk a Alexandr si ve vězení odpykávají šestapůlletý trest kvůli elektrárnám Zdeněk-Sun a Saša-Sun. • Aktivní je i ve sportovně-kulturní oblasti. Je majitelem fotbalového Slovácka a vlastní přes stovku děl malíře Joži Uprky, která spolu s dalšími malíři Uprkovy éry vystavuje v galeriích v Uherském Hradišti a Veselí nad Moravou.