Papež František
Shutterstock.com
Katolická církev
Odešel papež milosrdenství, skromný liberál a reformátor, který čelil obviněním z kacířství
Ve věku 88 let dnes zemřel Jorge Mario Bergoglio, argentinský jezuita, který byl posledních 12 let svého života papežem Františkem.
editor
Skromný a vřelý muž, vyznačující se velkou pokorou a také vnitřní silou. Zároveň ale i odvážný církevní reformátor. Papež František nechává za svým pontifikátem silnou brázdu, jakou snad ani při jeho volbě před dvanácti lety vysocí církevní představitelé nečekali.
Po konzervativním a do sebe i dovnitř církve zahleděném Benediktu XVI. přinesl Jorge Mario Bergoglio závan nových a svěžích časů. Nyní ve věku 88 let zemřel.
Papež se poslední dva měsíce potýkal s následky těžkého zápalu plic, který ho na dlouhou dobu odeslal do nemocnice. Těsně před smrtí se ale vrátil do veřejného života.
František zemřel zhruba měsíc poté, co oslavil další rok na papežském stolci. Stačil mu přitom jen ten vůbec první, aby na sebe ve světě hlasitě upozornil. A aby ho začali vnímat i ti, jimž jsou církevní věci běžně lhostejné.
To když se z pozice hlavy všech katolíků vyjádřil vstřícně ke gayům a lesbám. „Pokud je člověk homosexuál a hledá Pána a má dobré úmysly, kdo jsem já, abych ho soudil?“ připomíná jeho slova Český rozhlas Plus.
Byl toho názoru, že duchovní mají sloužit těm málo majetným, lidem vykořeněným, bez domova, těm žijícím na okraji.
František tím pobouřil mnohé konzervativní věřící, zároveň ale dokázal církev přiblížit současné době a jejím hodnotám. Stejně tak totiž vyzýval i ke smířlivějšímu postoji například k těm, jimž zkrachovalo manželství.
„Je důležité, aby rozvedení lidé, kteří žijí v novém svazku, věděli, že jsou součástí církve, že nejsou exkomunikováni,“ napsal v roce 2016 ve dvousetstránkovém dokumentu Amoris laetitia (Radost lásky).
V něm znovu diskutuje obtížná a pro katolickou církev i bolestivá témata: soužití osob stejného pohlaví, rozvody, adopce dětí homosexuály. Šlo o naprosto jiný pohled, než jaký zastávali jeho konzervativnější předchůdci. Umožnil také kněžím, aby udělovali odpuštění ženám po interrupci.
Ostatně Bergoglio byl průkopníkem řady cest. Byl prvním papežem z amerického kontinentu a první neevropskou hlavou církve od osmého století.
Byl rovněž prvním jezuitou, který kdy usedl na svatý stolec. Hlavně si ale své papežské jméno zvolil podle svatého Františka z Assisi, člověka skromného, pokorného a žijícího v chudobě.
Ukázal se rovněž jako schopný manažer, který se do posledních chvil pokoušel napravit finance Vatikánu.
Taková měla být podle Františka i moderní katolická církev. Během let, kdy ji vedl, zdůrazňoval hlavně pokoru a skromnost. Sám nosil pouze jednoduchou sutanu, bydlel skromně, cestoval vozidly nižší třídy a mnohdy i autobusem. Byl toho názoru, že duchovní mají sloužit těm málo majetným, lidem vykořeněným, bez domova, těm žijícím na okraji.
Poblíž Vatikánu nechal například vybudovat „lázně“ pro bezdomovce. Prostě místa, kde se tito lidé mohou umýt či holit. Na svých cestách podával ruce nemocným, narkomanům, navštěvoval migranty a staral se o jejich živobytí. V projevech však také zdůrazňoval třeba nutnost boje s klimatickou krizí.
Zároveň ale narážel na své odpůrce. Když se třese stromem až do vysokých pater, padá dolů listí a někdy celé větve. Také na Františka se občas nějaká ta větvička zřítila. Konzervativní kruhy zkoušely jeho myšlenky sabotovat. Kvůli moderním reformám na něj mířila obvinění z kacířství. To se mimochodem vůči papeži objevilo poprvé od roku 14. století.
I tak ale vytrval. Ukázal se přitom rovněž jako schopný manažer, který se do posledních chvil pokoušel napravit finance Vatikánu. Reformoval kdysi prodělečnou vatikánskou banku a očistil ji od skandálů.
Když vyšlo najevo, že nejmenší stát světa přišel o zhruba 140 milionů eur (3,5 miliardy korun) při prodeji luxusní kancelářské nemovitosti v Londýně, vydal papež nařízení, aby veškeré investice nejmenšího státu světa procházely právě přes reformovaný peněžní dům. Bez výjimky.
Krátce před svou nedávnou hospitalizací se střetl s kardinály kvůli finanční situaci Vatikánu. Ten utrpěl tím, jak byla během covidové pandemie uzavřena jeho slavná a hojně navštěvovaná muzea. Výpadek peněz dosud straší strážce rozpočtu v srdci katolické církve.
Papež František nechává za svým pontifikátem silnou brázdu, jakou snad ani při jeho volbě před dvanácti lety vysocí církevní představitelé nečekali.
František proto také jmenoval „zásahovou jednotku“ pro řešení finanční krize. A varoval před nelichotivým stavem vatikánského penzijního fondu, kvůli kterému dokonce seškrtal kněžím některé výhody.
Nyní bude záležet, kdo přijde po něm. A jakou vůli pokračovat v náročných změnách bude mít. Nebo nejvyšší církevní představitelé tentokrát při volbě sáhnou jinam – do klidnějších a konzervativnějších vod?
